Úřední buzerace: Ekologické poplatky nekončí

Od 1. ledna 2009 platí novela zákona o odpadech, vydaná ministerstvem životního prostředí. Na základě ní musí každý, kdo poprvé registruje použité vozidlo kategorie M1 nebo N1 splňující emisní normu Euro 0 až Euro 2, případně jej poprvé přeregistruje, platit poplatek na podporu sběru, zpracování a využití vybraných autovraků. Kromě již dříve existujících výjimek platí od 1. října loňského roku další změna, která v placení ekologických poplatků zavádí nová pravidla. I nadále se ale ekologická daň hradí za konkrétní vozidlo pouze jednou.

Zavedení tohoto dost nepopulárního poplatku má za cíl snížení počtu starých, a tedy výrazně opotřebených vozidel. Ta kromě většího zatěžování životního prostředí rovněž stále více nevyhovují rostoucím nárokům na bezpečnost silničního provozu. Zmíněný poplatek vybírají registry vozidel při převodu a odevzdávají Státnímu fondu životního prostředí.

Kdo platit nemusí

Ve výše popsaném procesu ovšem od samého začátku vstupu novely zákona o odpadech v platnost existují výjimky. První je změna v důsledku zániku společného jmění manželů. V praxi to znamená, že pokud jste vlastníkem vozidla, které v rámci rozvodového vyrovnání přepíšete na dnes již bývalou manželku, ekologický poplatek se nehradí. Podobná situace platí u dědictví. Pokud po vás syn zdědí ojeté vozidlo, rovněž je od ekologické daně osvobozen.

Třetím případem, kde stát ekologický poplatek nepožaduje, je žádost o přeregistraci (první registraci) od osoby tělesně a zdravotně hendikepované, jež je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP-P. Této skupině vychází stát vstříc, což je pochopitelné. Poslední ukázkou je vozidlo v historickém registru, tedy veterán.

Autoparky invalidů

Jak už to bývá, nic není dokonalé, tím méně některé zákony. K tomu po čase dospěl také gestor výše zmíněného zákona, ministerstvo životního prostředí. „Podnikaví“ Češi totiž velice rychle přišli na způsob, jak se vyhnout placení ekologické daně při přepisu starších vozidel. Situace došla tak daleko, že se na různých internetových fórech s automobilovou tématikou začaly objevovat dokonce celé návody, jak postupovat, aby se dotyčný zároveň vyhnul nepopulárnímu placení. Jednalo se zejména o různé klubové spolky sdružující majitele vozidel dané značky, případně modelu.

Finta byla vlastně docela jednoduchá. Stačilo si pouze najít svolného držitele zmíněných průkazů ZTP či ZTP-P, kterému se vozidlo jakoby prodalo. Přitom došlo pochopitelně k jeho přeregistrování, přičemž do příslušné kolonky technického průkazu napsali úředníci registrů vozidel větu „Poplatek dle paragrafu 37e zákona č. 185/2001 Sb. nevybrán – ZTP“. Pak už stačilo vozidlo zpětně přepsat třeba druhý den na původního vlastníka a bylo od poplatku nadobro osvobozeno.

Někteří invalidé dělali příslušnou „službu“ za přiměřenou úplatu, přičemž díky plné moci od původního majitele ani nemuseli osobně navštívit příslušný úřad. „Vyskytli se i takoví držitelé ZTP (ZTP-P), kteří na sebe měli registrovány desítky, ba i stovky aut. Vzhledem k tomu, že se jednalo o vědomý podvod, byli za to někteří dokonce odsouzeni,“ říká jeden z vysokých představitelů odboru dopravy na pražském magistrátu.

Podvodům je konec

O uvedeném problému ministerstvo životního prostředí vědělo již nějaký čas, avšak jen nečinně přihlíželo. Změna přišla 1. října 2013, kdy vstoupila v platnost novela zmíněného zákona o odpadech. K paragrafu 37e byl dodatečně přidán nový (třetí) odstavec. Ten říká, že poplatek na podporu, sběr, zpracování a využití vybraných autovraků se nyní platí i při přeregistraci použitého vozidla, která následuje po registraci, nebo přeregistraci, při níž byl žadatel od poplatku osvobozen.

V praxi to znamená, že pokud si dnes koupíte ojetý vůz, jehož držitelem byla osoba zdravotně a tělesně způsobilá, zaplatíte při přepisu ekologický poplatek. A je jedno, zda zmíněný držitel ZTP (ZTP-P) byl skutečným vlastníkem nebo pouze majitelem „naoko“. Nadále platí, že ekologická daň se za konkrétní vozidlo hradí pouze jednou. To znamená, že jakmile ji zaplatíte, při následném prodeji vozidla a jeho přeregistraci již budoucí majitel nic nehradí.

Zjišťovali jsme také, zda se lze po zavedení novely ještě nějak vyhnout placení ekologické daně. Bylo nám řečeno, že za normálních podmínek to možné není. Leda byste uplatili příslušného úředníka u přepážky, napadá nás.

Auta mládnou

K omlazování vozového parku v České republice samozřejmě dochází. Otázkou je, jak moc velkou zásluhu na tom mají ekologické poplatky. Ano, lidé si kupují mladší auta, za něž jsou ovšem nuceni platit přiměřeně vyšší částky. Ne vždy je pořizují v hotovosti, takže pak přichází na řadu zadlužování. Různé úvěry či leasingy bez ohledu na jejich „výhodnost“ sice ozdravují ekonomiku země, avšak odvrácenou stranou mince jsou prohlubující se finanční problémy. Že lidé kupují stále novější vozidla, dokazují také zkušenosti pražských magistrátů. Zatímco dříve se v hlavním městě dělalo nějakých 80-100 registrací (přeregistrací) s ekologickým poplatkem denně, v současnosti je denním průměrem zhruba dvacet přepisů. To je ale vcelku logické, neboť ekologická daň se, jak je uvedeno výše, hradí pouze jednou. Tudíž mnoho vozidel, která placení daně podléhají, ji má vlastně již zaplacenou.

Orientační tabulku emisních poplatků a tabulku, která odpoví na otázku jakou normu plní váš vůz, najdete v tištěném vydání SM, č. 3. Vydání můžete objednávat přímo z těchto stránek.