Reportáž: Supermarket s díly

Daniel Mareš se už čtvrtým rokem živí jako rozvozce automobilových náhradních dílů u fi rmy Stahlgruber. A dnes nám ukáže, co všechno tato činnost obnáší. Firem zabývajících se podobnou činností je u nás více. Kromě zmíněné společnosti je to třeba Auto Kelly, Elit či Auto Štangl. Jejich snahou je maximálně usnadnit život autoopravnám. Od objednání dílu k jeho dodání obvykle uplyne jen několik hodin, tedy když je v tuzemském centrálním skladu. Pokud ne, pak je téměř vždy do druhého dne. „Pracovní den mi začíná v osm hodin ráno. Nejprve probíhá příprava na rozvoz. Ta zahrnuje všemožné úkony od fakturace přes předání závozu, tedy zboží, které budu distribuovat, až po naložení vozidla. V devět pak vyrážím na trasu,“ informuje nás hned na začátku Mareš. Vše závisí na konkrétní objednávce klienta. Tím jsou v převážné většině autoservisy. „Celkem je tady třináct rozvozců. Naše pobočka v Hostivicích, která je zároveň centrálním skladem pro Českou republiku, má na starosti kromě Prahy 5 a 6 také Berounsko, Slaný, Kralupy nad Vltavou či Mníšek pod Brdy,“ říká Mareš. Na otázku, jak často se díly zavážejí, odpovídá: „Jezdím třikrát denně, avšak rozhoduje požadavek klienta. Některým stačí za den jeden závoz, ale jsou i tací, u kterých se moji kolegové objeví čtyřikrát denně. Ti začínají už v šest ráno. Odpoledne pak obvykle končím okolo půl páté, ale ne vždy se to podaří.“

Na fakturu i za hotové

Oblastí Dana Mareše je Berounsko. Zaváží jej ještě s kolegou, přičemž někdy jezdí i jinou trasu. „Občas některý ze spolupracovníků vypadne, třeba pro nemoc. Takže pak za něj musejí jiní zaskočit,“ vysvětluje.

Je devět hodin a vyrážíme na trať. A protože jsme s fotografem tři, nemůžeme využít klasické rozvážkové auto, jímž je tady Volkswagen Caddy. Dnes jej proto výjimečně vyměňujeme za novou octavii. „Volkswagen používám zhruba rok. Předtím jsem sedlal dieselový Peugeot Partner 1.6 HDi. Sám jsem na něm najel asi dvě stě sedm tisíc kilometrů, a to s původní spojkou,“ chlubí se Mareš. V tu chvíli má náš obrovský obdiv. Ptáme se, kolik kilometrů za rok zdolá. „Zhruba osmdesát tisíc. Do toho nepočítám soukromé cesty, které v době dovolených často směřují napříč Evropou. A pořád mě to baví,“ říká s úsměvem Mareš. Napadá nás, že tolik kilometrů dost zvyšuje riziko nehody, případně hrozbu postihu od dopravní policie. Přece jen se každý občas zapomene… „Nehodu jsem zatím žádnou neměl (klepe při tom na okno vozu) a problémy s dopravní policií nestojí za řeč. Jen jednou jsem obdržel pokutu a dva body. To už je ale dávno smazané,“ vzpomíná Mareš.

Mezitím už míjíme Beroun a pokračujeme dále po dálnici D5 směrem na Plzeň. V kufru vezeme několikero brzdové obložení, olejové a sací čističe, dvě pětilitrová balení motorového oleje, dva výfuky a různá těsnění. Dálnici opouštíme na sjezdu na Králův Dvůr a jedeme do vesničky Vráž. Zde sídlí firma Auto Motor pana Jiřího Růžičky, naše první zastávka. Zajímá nás, jak je to s placením. „Někteří zákazníci odebírají díly na fakturu, jiní platí hotově. Druhý způsob platby je oblíbenější,“ informuje nás Mareš. Pro nás je to trochu překvapivé. Mysleli jsme si, že je to naopak. „Občas dotyčný, jemuž díly vezu, není v místě předání. V ten okamžik mu volám. Pokud je třeba na projížďce vozidla se zákazníkem, zpravidla počkám. Někdy je ale daleko, takže díly pak přebírají občas kuriózní lidé – kupříkladu babičky, tetičky, manželka na mateřské dovolené a tak,“ směje se Mareš.

Zjišťujeme, jak je to s tankováním a údržbou rozvážkových vozů. „Normálně tankuji u Shellu, kde platím takzvanými Shell kartami. Bohužel v mém okruhu čerpací stanice této firmy moc nejsou, takže občas nezbývá než načerpat jinde. To pak kupuji za hotové a firma mi naftu následně proplácí. Na opravy aut máme smluvní servis, stejně jako na výměnu pneumatik. Přirozeně ale používáme vlastní díly,“ vysvětluje Mareš. Co se stane, když dodaná součástka není správná? „Občas k tomu dochází. Někdy je na vině skladník, který zboží chystal. Mnohem častěji je však problém v tom, že mnohá auta mají kupříkladu více druhů některých funkčně shodných dílů. Jde zejména o brzdové obložení, jež dodávají na jeden model vozu různé fi rmy. S tím je potřeba při objednávání počítat. Pokud dojde k chybě, správnou součástku přivezu ve druhém závozu,“ vysvětluje Mareš.

Dnes je to delší

Vracíme se zpátky na dálnici a pokračujeme až na Žebrák, kde je naše druhá zastávka. Odtud míříme do Zaječova do autoservisu pana Nezbedy. Hodiny ukazují přibližně čtvrt na jedenáct. Pan Nezbeda potřebuje ještě rozvody, takže se sem náš průvodce vrátí hned v následující, tedy odpolední zavážce. Obec Zaječov je nejvzdálenějším místem našeho okruhu. Vracíme se stejnou cestou zpátky a zastavujeme se v Komárově v malém autoservisu přidruženém k rodinnému domku. Odsud je to kousek do Hořovic, konkrétně do autoservisu Švagr, jenž sídlí v areálu komunálních služeb. „Obvykle tady pouť končím a vracím se do Hostivic. Dnes je to ale jiné, čeká nás ještě jeden zákazník,“ říká Mareš.

Klient sídlí v obci Liteň, přičemž autoservis je zde dohromady s čerpací stanicí. Máme smůlu, odpovědný člověk není. Díly proto necháváme u usměvavé obsluhy benzinky, která je platí v hotovosti. Tím rozvážka končí. Malebnou krajinou okolo známých Koněpruských jeskyní se vracíme zpět na D5, kam najíždíme v Berouně. Do Hostivic se vracíme zhruba ve čtvrt na dvanáct po 126 kilometrech. „Právě včas, abych stihl naložit objednané i přichystané zboží, a ještě si stihl něco sníst. V poledne totiž vyrážím na druhé kolo,“ dodává Daniel Mareš, který se s námi tímto loučí.