Autoopravář Junior: Jaké je nové pokolení?

Kdo bude mít v rukou opravy automobilů za pár let, zajímá asi každého řidiče, a tak nemůžeme chybět v nových prostorách Service Training Center Škoda Auto v Mladé Boleslavi-Kosmonosích. Právě (minulé úterý) tu totiž vrcholí soutěže studentů středních škol v oborech, které souvisejí s opravami aut. Zatímco jednotlivé disciplíny soutěže automechaniků, karosářů a autotroniků probíhají souběžně v přízemí a dvou patrech hlavní budovy, v sousedním servisním centru mají své kolbiště mladí adepti autolakýrničiny.

Stres střídá klid

Jako první místo našeho mapování finále volíme praktickou část soutěže Automechanik Junior. Při ní soutěžící zjišťují příčiny závad na vozech či jejich součástech, vždy pod dohledem garantů jednotlivých úkolů. Před našimi zraky na stanovišti číslo 12 zápolí soutěžící se záludnostmi diagnostiky ABS/ASR. Je při pobíhání okolo Octavie 1.6 MPI trochu nervózní, plnit úkol se mu zdá se nedaří. Doufáme, že to není kvůli naší přítomnosti. To u vedlejšího stanoviště si o něco lépe vede další fi nalista, který se potýká se záludnostmi montáže mechanických částí kinetického řetězce Scania. S gestorem stanoviště spolupracuje jako s partnerem. „Zejména při praktických disciplínách je vidět velký rozdíl mezi jednotlivými školami. Špičkové přístroje z fi nálových stanovišť vidí někteří soutěžící úplně poprvé, i když princip samozřejmě znají z praxe nebo školy,“ vysvětluje nám občasný mírný zmatek ve tvářích mladých fi - nalistů garant dvoudenní soutěže a náš průvodce Milan Chylík. Studenti mají na vyřešení každého ze čtrnácti praktických úkolů čtvrthodinku, a než se přesunou na další stanoviště, mohou si pět minut vydechnout. Praktická část je tak docela fuška, musí se ale odehrát během jednoho dne. „Kluci by si řešení večer mezi sebou řekli, regulérnost soutěže by utrpěla,“ upřesňuje důvody poměrně vysokého tempa Milan Chylík.

Hlavou i rukama

To ve vedlejší místnosti se poznávací část soutěže automechaniků odehrává v tichu. Na sedmi stanovištích vždy po deseti minutách mají finalisté poznat například díly a součástky motorů a vstřikovačů, hydraulické brzdové soustavy či převody, ale i potřebné speciální nářadí a měřidla. „Na některých stanovištích je až třicet položek a ne všechny samozřejmě ke konkrétnímu úkolu patří,“ přibližuje určitou záludnost zadání náš průvodce. „Jsou to ale finalisté, a tak by je to nemělo nijak překvapit,“ dodává.

Ve trošku stísněnějších prostorách soutěží v praktické části i karosáři, rozměry šesti stání jsou přece jen trochu větší než třeba u diagnostiky autotroniků. V mírném příšeří haly tak jeden soutěžící zkouší správně nastavit zavěšení dveří u octavie, na dalším pak jiný finalista opravuje demontovaný díl karoserie. Jinde se svařuje v ochranné atmosféře či opravují praskliny v čelním skle. Na splnění každého úkolu má soutěžící půlhodinku. „Při této soutěži hodnotíme nejen praktický um finalistů, ale také to, zda jsou zvyklí používat nebo někdy i nepoužívat ochranné prostředky,“ přibližuje další rovinu posuzování celostátního fi nále náš průvodce.

Ještě jsme neviděli praktické soutěže autolakýrníků, a tak rychle míříme do vedlejší budovy, kde speciální dílnu i se sušicími a lakovacími boxy na den a půl zabrali fi nalisté letošního sedmého ročníku. Přicházíme ve chvíli, kdy soutěžící vyrovnávají a tmelí vybraný poškozený karosářský díl. Na prsty se jim dívá sedm komisařů z řad výrobců laků a ještě další dva nezávislí. „Tihle kluci si mohou vybrat materiál, na který jsou zvyklí z praxe, jsou tu zastoupeny všechny značky, aby nikdo nebyl hendikepován,“ přibližuje zvláštnost podmínek Milan Chylík. „I v téhle práci hodně záleží na používání ochranných prostředků, a tak jedním z důležitých kritérií je i posuzování jejich správného používání,“ dodává náš průvodce. Výsledky šesti a půl hodiny práce finalistů jsou tak vidět až druhý den, kromě vyrovnání a tmelení poškozeného místa na předním blatníku je v okamžiku naší přítomnosti ještě čekala aplikace plniče, samotné lakování a také nanesení finálního bezbarvého laku.