Jak se kropí ulice: Vodní zrcadlo

V pražské Biskupcově ulici na Žižkově je příjemný chládek. Nejen od stínících stromů, ale také proto, že je ulice čerstvě umytá. Odehrává se tu totiž blokové čistění, u něhož nemůže chybět kropicí vůz – předmět našeho zájmu. Zatímco před námi se činí pracovníci Pražských služeb s vyžínači trávy a obsluhy zametacích strojů, řidič kropičky Václav Mikoláš sedí v klidu v kabině. Čeká, až další úsek ulice bude moci omýt vodou. „Tuhle práci dělám už od roku 1986, a tak mi občasné čekání už tak nějak nevadí,“ říká. A jen chvilku nato už zase s vozem popojíždí kupředu. Jeho Mercedes-Benz 4x4 Axor 1829 AK se speciální nástavbou na letní čistění ulic pojme až osm kubických metrů vody. Vpředu před nárazníkem na kloubu trůní výškově stavitelná a otáčivá lišta s tryskami, ze silnějších krajních stříká silnější proud, jemnější mezi nimi ženou nečistoty k bokům vozidla. Zapnuté mohou být všechny, nebo jen některé, třeba i jedna. Proud vody žene zvlhlý prach a nečistoty zbylé po zametacích strojích kupředu ke kanálovým vpustím.

Jak Václav Mikoláš říká, ranní směna mu začíná v šest ráno, kdy se na centrále ve Vysočanech kontroluje stav i funkčnost auta, nástavby a také naplnění nádrže. Celý proces trvá asi 40 minut. A kde je zdroj vody do cisterny? „Když jsme v centrále, čerpáme samozřejmě průmyslovou vodu. Od klasické z kohoutku se liší cenou, je totiž levnější. A k pití se nehodí,“ vysvětluje řidič. Ale většinou se nabírá klasicky z hydrantu v ulicích. Na naši poněkud romantickou myšlenku, že levnější by bylo čerpat vodu z řeky, jen opáčí jeho šéf, vedoucí výroby Pražských služeb František Hodan: „Na to by byla potřeba poměrně drahá speciální nástavba. Navíc v Praze jsou jen dvě místa, kde by se mohla voda z Vltavy čerpat. A výhrady k tomu má i hygienik, který to před časem dokonce zakázal.“

Jak se myje ulice

Okolo sedmé už šofér vyráží na cestu do místa určení. Jeho pohyb, rychlost i zbývající trasu může kontrolovat Hodan na počítači přímo v kanceláři. Jednak na mapě, navíc na monitoru, který přijímá signál z kamery sledující situaci před autem. „Nejde o kontrolu, zda řidič někde nespí. Kamery už nám několikrát pomohly třeba identifi kovat jiné motoristy, kteří se o čisticí vůz otřeli, poškodili jej a ujeli,“ vysvětluje výhody monitorovacího systému Hodan. Před osmou je Mikoláš s autem na místě čistění. „Dříve jsme začínali už v sedm, ale respektujeme životní cyklus města,“ vysvětluje posun času Mikolášův šéf. A opravdu, v tuto dobu už jsou ulice prázdné. Nebo jen s osamocenými vozy, jejichž majitelům blokové čistění asi nějak uniklo, přestože jsou značky s informacemi na každém rohu. S překážejícími vozy se nijak nepářou. „V Praze je praxe taková, že se auta neodtahují, pouze nadzvednou a pak posunou. Až je místo čisté, vrátí se zpět na místo,“ vysvětluje Hodan a dodává: „Pražané se už sice naučili blokové čistění více respektovat a technických odtahů ubývá, zejména v centru je však respektovanost stále bohužel nízká.“ Reportáž z technického odtahu jste si mohli přečíst v loňském 21. čísle. Směna blokového čistění končí v 15 hodin, než se začnou lidé ve větší míře vracet ze zaměstnání. Některé ulice se však takhle uklízet nedají. Je na nich totiž příliš silný provoz. „Týká se to třeba Wilsonovy, ulice 5. května nebo Jižní spojky,“ vysvětluje Hodan. Připojuje, že tam čisticí auta zajíždějí až ve směně od 22 do 6 hodin ráno. I když jedou pomalu jen pětikilometrovou rychlostí se zapnutými oranžovými majáky a na infotabulích jsou ještě řidiči na probíhající čistění upozorňováni, je to občas pěkný adrenalin. Jednou dvakrát za rok se vyskytnou nehody, někdy i s vážnými následky. „Před časem kamion na Jižní spojce porazil náš vůz na bok a tlačil jej desítky metrů. Auto bylo na odpis, řidič se naštěstí vzepřel o volant a vyvázl nezraněn,“ vysvětluje Hodan.

Pomoc proti horku

Náš axor s šoférem Mikolášem však kromě mytí ulice umí i jiné věci. Na sluníčku je docela teplo. Proto řidiče přesvědčujeme, aby nám ukázal, jak se v létě osvěžují ulice. Zatímco při jejich čistění voda stříká z lišty dole před vozem, při ozónování – jak se kropení ulic jemnou mlhou odborně říká – proudí z lišty nahoře na konci nástavby. Venku to docela pere, a tak je procházka v mlze pod duhou příjemná. Oblibu této služby nám potvrzuje i řidič. „V horku se rádi ochladí tramvajáci, cyklisté i běžní chodci. A dokonce i policisté! Naopak nás kvůli postříkání sedaček nemají moc rádi šoféři otevřených vyhlídkových vozů či autobusů a kabrioletů. A také koně. Pro ně je vodní mlha nepříjemným šokem, mohou se plašit,“ říká Mikoláš. Celkem se jezdí až na osmnácti hlavních trasách, nejčastěji v centru. Typicky třeba po Vinohradské, ovšem na Jižní spojce kropicí vůz mlžit neuvidíte. „Tam se auta spoléhají na klimatizaci,“ usmívá se Mikoláš.

Jemná mlha ze zadní části nástavby je příjemná lidem, koně ji ale rádi nemají

Autor: Jiří Pekárek