Jak se žije řidiči přepravy koní: Zaříkávač koní | SvetMotoru.cz
Svět Motorů

Nejčtenější a nejprodávanější
motoristický časopis

Jak se žije řidiči přepravy koní: Zaříkávač koní

Křižuje Evropu sem a tam. Jeho spolucestující však nejsou lidé, ale urostlí lichokopytníci. Jak se žije přepravci koní?

Fotogalerie

7 fotografií

Křižuje Evropu sem a tam. Jeho spolucestující však nejsou lidé, ale urostlí lichokopytníci. Jak se žije přepravci koní?

(více v čísle 17/15)

Říká se, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. Jak to ale udělat, pokud chcete tento pocit zažít s vlastním hřebcem na druhé straně Evropy? Od toho je tady přeprava koní. Zjišťovali jsme, co obnáší. „Zrovna nedávno jsem vezl do Holandska westernového šampiona, který dále letěl v kontejneru do Mexika,“ vítá nás odborník na přepravu Mirek Pavelka. Přijeli jsme za ním na farmu Bendito ve Starém Brázdimě kousek za Prahou. „Koně vozím patnáct let, posledních asi pět se tím i živím,“ vysvětluje muž, který se specializuje hlavně na přepravu těch problematických. Dříve na nich sám jezdil, a když už jej nadále nebavilo donekonečna si půjčovat auta a přívěsy, vzal si půjčku a založil si živnost.

Psycholog

Nejtěžší na celé profesi je podle něj dostat zvíře do vleku. „Někdy to jde snadno, jindy však kůň nechce. Je ve stresu nebo má špatnou předchozí zkušenost,“ popisuje Mirek. Taktik, jak koníka přesvědčit, je prý celá řada. „Stejně jako u lidí jde pokaždé o jedinečnou osobnost. Většinou vám chce vyhovět, jen musíte přijít na to, jak mu říct, co po něm chcete,“ popisuje Mirek, zatímco Jitka Hokešová, která se zde stará o zvířata, vyvádí ze stájí krásného hnědáka jménem Neapol. Ten je na přepravu zvyklý a do přívěsu vstupuje prakticky sám. „Takových ale není mnoho,“ říká náš průvodce s tím, že v průměru trvá naložit jednoho lichokopytníka asi dvacet minut. „Když je uvnitř, dáváme před a za něj gumové příčky, aby v prostoru příliš neputoval. Pokud tady ale nebude chtít být, klidně se vykope. Koně jsou bohužel v tomto ohledu sebedestruktivní,“ vysvětluje nám Jitka.

Koně, jako je Neapol, mohou v přívěsu vydržet maximálně 24 hodin. Při pauzách na benzinkách jim řidič vždy doplní vodu a slámu.
Autor: Jiří Pekárek
Až den v kuse

Neapol ale vypadá klidně, i když za ním zavíráme rozměrná nástupní vrata. Mirek mu vpředu dává otep se slámou a vodu, aby si mohl krátit cestu přežvykováním. „Podle práva Evropské unie by takto mohl cestovat až čtyřiadvacet hodin. Následně musí mít přestávku minimálně dva dny,“ popisuje Pavelka obtíže při delších trasách. „Při cestě do Španělska už musíme najít stáj, kde si odpočinou,“ říká. Na takto dlouhé vzdálenosti se v hlavní sezoně vydává i čtyřikrát do měsíce. Za rok pak najezdí i osmdesát tisíc kilometrů. „Koně cesty většinou zvládají bez potíží. Nedávno jsem je byl zkontrolovat na palubě trajektu a oba spokojeně spali,“ vysvětluje. Mnohem horší je podle něj například stání na semaforech, kdy brzy znervózní. „Když se začnou mlít, hned to cítím – ostatně jeden může mít i osm metráků,“ vysvětluje řidič. Žádnou speciální techniku ale nepoužívá, přestože pro podobné účely existuje systém propojených vysílaček, něco jako obdoba dětské chůvičky.

Uvnitř přepravního prostoru je místo pro dva koně. Musí spolu však dobře vyjít. Hříbata jezdí nepřivázaná, jinak by se uškrtila.
Autor: Jiří Pekárek

Na cestě

To už se ale vydáváme na projížďku. „Staří koňáci říkají, že by řidič měl jet tak, aby se mu na palubní desce udržela sklenice s vodou,“ vysvětluje Mirek. Jeho pětiválcový touareg jenom vrní a rychlost stoupá zcela neznatelně. „Největší problém je s okolními řidiči, kteří nechápou, že vezu zvířata a musím se pohybovat maximálně plynule,“ vysvětluje zpoza volantu šofér, který už absolvoval téměř milion kilometrů bez nehody. „Třeba v zatáčkách jednoduše jedu takřka krokem, jinak by se mi pasažéři potloukli,“ vysvětluje. „A do toho přijede kamion a začne na mě troubit,“ dodává rozhořčeně. Třeba v Rakousku či Německu jsou údajně řidiči mnohem ohleduplnější. Přesto by však svoje povolání neměnil. „Je to kamioňácký život, jsem pořád na cestě. Na to, že bych se někde zastavil a něco si prohlédl, musím zapomenout. Ale pokaždé když se dohodnu s problematickým zvířetem, aby nastoupilo, mám z toho obrovskou radost,“ dodává.

 

Je potřeba školení

Také byste chtěli vozit koně? Pak vězte, že to není jen tak. Podle hmotnosti přívěsu budete potřebovat rozšířené řidičské oprávnění B96 nebo B+E. Pro cesty delší než osm hodin je potom nutné vlastnit speciální přívěs, který každoročně prohlédne krajská veterinární správa. Té se musí nahlašovat i každá zahraniční cesta a prokazovat, kdy a jakým způsobem byl vozík vyčištěn. Pro přepravu zvířat řidič také potřebuje speciální průkaz, který vydává ministerstvo zemědělství.

 

Toto spřežení ujede každý rok i přes osmdesát tisíc kilometrů. Na delší cesty jezdí Mirek Pavelka s druhým řidičem, raději ale cestuje sám.
Autor: Jiří Pekárek

Na rok a dost

Mirek a jeho společnost Equitravel používají pro přepravu starší Volkswagen Touareg s britským vozíkem Williams. „Auto obměňuji prakticky každý rok,“ říká Mirek. Kupuje je zhruba se stotisícovým nájezdem a při dvojnásobku prodává. „Důležité je, kolik utáhne na kouli, třeba tento vozík má až 2700 kilo,“ říká. Kvůli zvýšené zátěži u vozu mění olej po deseti až dvanácti tisících kilometrů. O údržbu se vyučený autoelektrikář Pavelka stará sám. Přesto, že přívěs je homologovaný na maximální rychlost 140 km/h, pohybuje se řidič většinou do stovky. „Jednou jsem spěchal s kobylou na kliniku a jel jsem sto dvacet, ale potom už vozík plaval,“ vysvětluje. A průměrná spotřeba? Díky maximální plynulosti se i s naloženým vlekem vejde do dvanácti litrů.

 

Křižuje Evropu sem a tam. Jeho spolucestující však nejsou lidé, ale urostlí lichokopytníci. Jak se žije přepravci koní?
Autor: Jiří Pekárek

Co na to Josef Váňa

O životě s koňmi jsme se před časem bavili i se žokejem z nejslavnějších: Josefem Váňou.

Josef Váňa
Josef Váňa
Autor: Jiří Pekárek
Jak se jezdí s koňmi?

Opatrně. Vozit koně v autě podle mého nemůže každý, chce to zkušenosti a hodně citu.

Jak daleko s nimi jezdíte?

Taky patnáct set kilometrů a pak ještě na trajekt přes La Manche – to když jedeme na závody do Británie. Nebo přes hory do Itálie, tam se závodí celkem často. A hodně řídím samozřejmě po Česku.

Jak se liší vedení koně a vozu?

Každé chce svoje. Kůň je živá bytost, má svůj rozum. A co může v jeho hlavě sepnout za jedinou sekundu, je nevyzpytatelné. V autě člověk může plánovat víc na jistotu, i když i na silnici samozřejmě potká blbce. Ale řekne si: Blbec! A jede většinou dál.

Vyšlo v časopisu

Svět motorů
17 / 2015 Objednat číslo Další články z čísla
Sdílej na facebooku
 

Archiv PDF


Přihlásit se / Zaregistrovat se
Vstup do archivu používá nový, uživatelsky vylepšený systém přihlášení. Pro vstup do archivu potřebujete jednotný účet platný pro všechny weby vydavatelství CZECH NEWS CENTER a.s.Po přihlášení pokračujte zde!

Zapomněli jste heslo?
 
 

Redakce

Adresa: Komunardů 1584/42, 170 00 Praha 7
Email: svet.motoru@cncenter.cz
Telefon: 225 977 851