Zákulisí Zelené vlny: Do pěti minut v éteru

Zelená vlna Radiožurnálu patří už od roku 1974 k nejdůležitějším zdrojům informací o kolonách či uzavírkách. Pravidelné vysílání dnes můžete poslouchat každý den od čtvrt na šest do devíti ráno po patnácti minutách. Od devíti hodin a o víkendech po půlhodině a v případě mimořádných událostí i nepravidelně v průběhu celého dne. Dokonce i v noci se od pracovníků Zelené vlny dozvíte, kde na vás čeká omezení.

Za vším stojí dobrovolné sdílení informací od motoristů a především celý tým profesionálů, který sídlí zčásti v budově Českého rozhlasu v Praze na Vinohradech, dílem v Dolních Chabrech, ostravském Národním dopravním informačním centru a také v ulicích coby motohlídky.

Jak to funguje?

Když v zácpě či před nehodou vytočíte bezplatné telefonní číslo 800 12 20 12, dovoláte se do centra Global Assistance v Praze 8. Operátorky hovor zaznamenají a vnitřním systémem předají pracovníkovi Zelené vlny do centrály. „Nahrávku si poslechnu, a pokud je kvalitní, připravím ji do vysílání. Všechny informace ještě musím ověřit na mapě nebo třeba zpětným dotazem policistům. Během pěti minut od zavolání se může hovor odvysílat do éteru,“ ukazuje nám před mikrofonem Bohuslav Beneš v budově rozhlasu na Vinohradské třídě.

Před sebou má dvojici monitorů s připravenými poznámkami a řadou otevřených záložek: mapami Google, zaheslovanými kamerami ze silnic i metropole nebo tabulkami systému Rodos Vysoké školy Báňské (rodos.vsb.cz).

Kombinací všech monitorovacích systémů prověří pracovníci ve studiu veškeré hovory. „Jinak by mohl teoreticky kdokoliv zastavit dálnici,“ vysvětluje Bohuslav. Když si není jist, neváhá zavolat motohlídce k prověření situace. Za osm let práce v Zelené vlně už dokáže podle čísel vysypat, kde jaká komunikace leží. A hned nám to dokazuje v reakci na hovor jednoho z volajících. „Pán se spletl, myslel jinou silnici. To je docela časté. Divili byste se, kolik řidičů neví, kde se zrovna nachází. Nebo podle čísel neznají, kam která dálnice vede,“ říká Bohuslav a vzpomíná i na pikantní spory, které museli s posluchači řešit. Obyvatelům Ústí nad Labem se totiž nelíbilo zažité označení „Teplická dálnice“ pro D8. Proto teď častěji hovoří zpravodajci o komunikaci „vedoucí na Drážďany“.

Bez oddychu

Půl hodiny po poledni končí směna pro Bohuslava Beneše a do studia přichází jeho kolega Luděk Khebl. Po víkendu se prý necítí dostatečně nastartovaný, ale jedna dvě relace – a „je v tom zpátky“. „Na všechno je málo času, informace musíte zhustit. V pátek odpoledne jich kolikrát bývá tolik, že třeba kolony s čekáním pod patnáct minut ani nehlásíme. A navíc se musí pražské hlášení vejít na sekundu přesně do stejného prostoru jako celostátní. Jakmile se rozsvítí červené světýlko, zapínáme stopky. Nesmíme skončit dřív ani později,“ připomíná Luděk stresové momenty dopravního hlášení.

V týmu to proto musí fungovat jako po drátkách: Bohuslav na konci směny ukazuje Luďkovi na monitoru místa největších omezení a komunikace, které je potřeba sledovat ve zvýšené míře.

Počítače na vysílacím pultu se mimochodem nikdy nevypínají, pouze restartují. „Už se nám také stalo, že najednou zničehonic zčernala obrazovka. V tu chvíli nemáte čas ani zavolat technikům do studia, že dopravní hlášení nebude. Naštěstí si z hlavy pamatujete aspoň část relace,“ říká Luděk. Oba pánové se ale shodují, že po skončení osmihodinové služby se všechno z hlavy rychle vypráší. „Sám třeba hlásím kolonu na Jižní spojce, pak si sednu do auta a jedu tam jako trouba čekat s ostatními,“ krčí rameny Bohuslav Beneš. Občas si vyposlechne konkurenční hlášení ze soukromých stanic a uvědomuje si, že žádné dopravní zpravodajství nemůže být stoprocentní. Díky propracovanému systému Zelené vlny ale věří, že mají chybovost minimální.

Zelená vlna v čase

Přelom 60. a 70. let Pražští posluchači Československého rozhlasu mohou poprvé slyšet informace o hustotě provozu v metropoli. Zatím jen během spartakiád.

29. září 1974 Zahajuje se pravidelné vysílání Oblastní zelené vlny ve spolupráci s Veřejnou bezpečností z Prahy a okolí. Postupně z celého Československa pod názvem Zelená vlna Hvězdy.

1989 Porevoluční změny znamenají zánik Armádní a bezpečnostní redakce Československého rozhlasu a tím i dopravního zpravodajství. Zelenou vlnu kupuje pražské soukromé rádio.

1. červenec 1992 Český rozhlas začíná opět vysílat dopravní zpravodajství ve spojení s nově vzniklým Centrem dopravních informací Policie ČR. Regina od té doby vysílá Zelenou vlnu pro Prahu, ČRo1 pro celou republiku.

13. říjen 2000 Provoz zahajuje dopravní středisko Zelené vlny Českého rozhlasu a ABA v pražských Kobylisích. Rozbíhá se koncept dobrovolného zapojení posluchačů Zelený anděl.

Listopad 2002 Celoplošný Radiožurnál ve špičce zase vysílá pro Prahu a okolí na pražské frekvenci.

Březen 2003 Poprvé vyjíždějí motohlídky, které jsou spojeny se studiem vysílačkami a aktuálně hlásí dopravní informace z metropole.

1. květen 2005 Vzniká nové dopravní středisko Zelené vlny Českého rozhlasu a Global Assistance v Praze 8 – Dolních Chabrech. Kvůli sporu o ochrannou známku Zelený anděl se linka přejmenovává na Kryštofy a hned na Zpravodaje Zelené vlny.

4. září 2013 Radiožurnál vysílá dopravní zpravodajství nonstop a v noci z Národního dopravního informačního centra v Ostravě