Stojíme u nenápadné budovy v areálu bývalé továrny Letov v pražských Letňanech, kde se skrývá airbrushová dílna Petra Šulce. Počítá se mezi dvacítku lidí, kteří se touto prací živí. „Musíte si udělat jméno, vaše práce musí zaujmout a díky tomu si můžete říct o vyšší honorář. Já ale ty obchodní lokty ještě nemám tak ostré,“ vysvětluje umělec. „Jde to jakžtakž, ale sezona je krátká,“ dodává. Hodně zákazníků si totiž podle něj chce nechat ozdobit třeba motocyklové přilby nebo nádrže na motorku s příchodem jara. To je zakázek nad hlavu. „Práce třeba přes léto je už méně, ale pořád tu něco na malování mám,“ dodává airbrusher a ukazuje na rozdělanou nádrž pro motorku BMW.

Krása něco stojí

Při prohlížení výtvorů v prodejně, která je vlastně předsálím malé dílny, nás tlačí otázka, kolik za to. „Je to individuální, záleží na nápadu a realizaci,“ říká Šulc. Ceny třeba za přilbu u něj začínají na třech tisícovkách, ale při složitějších malbách to může klidně vyjít i na dvojnásobek. Nádrže motocyklů či dalších jejich dílů jsou zase o něco dražší, minimálně se počítají na pět až sedm tisíc. Kompletní motorka může stát mezi 15 000 až 40 000 Kč. A auto? „Taky jsem jich pár dělal.

Třeba celého brouka nebo pár kapot. Cena u kapoty začíná na pěti tisících, kompletní auto na dvaceti,“ vypočítává. Záleží podle něj na stavu laku a původní barvě, kolik odstínů bude mít, jak složité jsou požadované motivy a šablony, zda se musí vytvořit, nebo už je má v archivu. Svůj dvanáctiletý Ford Tourneo Connect vyvedl v podobě trochu orezlého letadla asi za týden. „Motivy na něm by vyšly na patnáct až dvacet tisíc s matným lakem. Kdyby se ještě nanášelo několik vrstev lesklého, musel bych připočítat dalších dvacet tisíc,“ líčí. A co nákladní auto? „Nejsme v Americe, tiráky s airbrushem se u nás moc nenosí, málokdo to zaplatí. Stálo by to třeba i přes sto tisíc, je to hodně velká plocha, spotřebuje se spousta laku a dalšího materiálu,“ dodává Šulc.

Kdy to bude hotovo?

Samotné stříkání nám přijde efektní a rychlé, ale je to jen kousek pravdy. Nejdůležitější je samotná příprava. „Někdy zabere až 95 procent času - šablony, lepení, vykrývání. Samotná práce je pak relativně dílem okamžiku,“ vysvětluje postup Šulc. Barva nanášená proudem vzduchu z nádob pod tlakem okolo dvou barů schne prakticky okamžitě – jen u velkých ploch nebo silných vrstev to trvá minuty a déle. Používá se vodou ředitelná, s jemným pigmentem, aby dobře prošla tryskou airbrushové pistole. Ta se drží jako tužka mezi palcem a prostředníkem, ukazovákem se přes regulační ventil usměrňuje proud vzduchu a množství barvy. Zblízka pistole vytváří tenkou linku, z dálky se používá na rozprášení a stínování. Když barva dochází, změní se zvuk pistole – jinak syčí. V okamžiku, kdy je autor s hotovou malbou spokojen, přichází nanášení několika vrstev krycího laku. V takovém případě se už nepracuje v dílně, ale ve vyhřívaném boxu. Schnutí jedné vrstvy tam trvá několik desítek minut. Bývá jich nejčastěji mezi čtyřmi až šesti, ale výjimečně třeba i osmnáct.

Zkusíte si?

S určitým respektem přistupujeme i k možnosti zkusit airbrushovou pistolí něco napsat. Jak vysvětluje Petr Šulc, základem je držení. „Mějte ruku uvolněnou, jinak by za chvíli přišla křeč a brzy by bolela,“ říká. „No, pro začátek to není úplně špatné,“ tvrdí nepochybně s přimhouřením oka poté, co jsme pistolí kostrbatě napsali název našeho titulu. „Ale abyste pistoli pořádně dostali do ruky, museli byste absolvovat alespoň jedno školení,“ uzavírá paintbrusher. Zkusíte si to?

Jak se maluje airbrushem

Živí se stříkací pistolí

Autor: Davidl Rajdl

Na ostré hrany se používají šablony, a to nejen obrysy různých předmětů vyříznutých z papíru nebo tenké fólie skalpelem, ale také třeba záclony, různé síťky, ptačí pera, listy a další přírodniny. Na ně se z různých vzdáleností, odlišnou intenzitou i rychlostí pohybu trysky po malovaném objektu vytváří základní obrys. Aby obraz působil plasticky, začíná stínování od ruky. Při práci jsou potřeba plynulé a jisté tahy, aby byl přechod mezi barvami co nejjemnější. Dokonalejších detailů lze dosáhnout pomocí štětců, pastelek, škrábáním povrchu malovaného objektu skalpelem nebo třeba kartáčky s metalickým vláknem. Pro iluzi prorezavění se používají houbičky. Když je airbrusher s obrazem spokojen, nastupuje lakování. Platí, že čím více vrstev laku se na malovaný předmět nanese, tím lépe to vypadá – dojem je hlubší, ale lak křehčí a méně odolný proti poškození třeba odletujícími kamínky. Barvy se používají většinou vodou ředitelné. Speciální airbrushové mají výhodu v jemném pigmentu, který projde miniaturní tryskou.