Přepravovali jsme výbušniny: Oranžové (ne)bezpečí

V areálu pražských barrandovských ateliérů máme dostaveníčko se speciálními auty, která mohou vozit trhaviny. Procházíme u řady červených vozů, ale speciály ne a ne najít. „Zvenku je prakticky nepoznáte, od ostatních náklaďáků se odlišují jen oranžovým značením,“ trochu nás zklame Petr Vysloužil, technik firmy Flash SFX, přepravující výbušné náklady. Když jsou vozy prázdné, oranžové tabulky a bezpečnostní značky musejí být zakryté. Proto jsme hledali marně.

A jak tedy takové auto v provozu poznáme? „Při přepravě nebezpečného nákladu jsou na přídi a zádi oranžové tabulky, které doplňují na obou bocích a zádi bezpečnostní značky – čtverce stejné barvy s vybuchující koulí a označením podtřídy nebezpečnosti trhaviny postavené na vrchol,“ vysvětluje striktní pravidla značení těchto vozů Pavel Konečný, bezpečnostní poradce na přepravu nebezpečných věcí ze společnosti M Konzult.

V útrobách

Odlišnosti se skrývají v detailech, a to uvnitř vozů. Každý musí mít zesílenou konstrukci, odpojovač akumulátoru a speciální elektroinstalaci v nevýbušném provedení, aby se vyloučilo riziko krátkého spojení, jiskření a podobně. Proto musejí být vozy vybaveny i protismykovou podlahou a upevňovacími oky na stěnách. Větší sedmitunové Iveco Daily je vybaveno prachotěsnou dvouplášťovou izotermickou nástavbou, která brání přehřívání nákladu, klasický dodávkový Ford Transit pak má jen hliníkovými plechy a kotevními pásy obložené vnitřní stěny. „Je to kvůli eliminaci posunu nákladu, samotná přeprava je bezpečná,“ mírní naše obavy Vysloužil.

Kde se tedy skrývá nebezpečí? „V provozu jen od ostatních řidičů, kteří nerespektu

jí nebo v horším případě ani nemají potuchy o označení nebezpečného nákladu,“ vysvětluje technik s tím, že při řízení musí hodně předvídat. „Nejvyšší opatrnosti je třeba především při nakládce a vykládce. Striktně se dodržují především manipulační pravidla, všechno musí být jen ve schválených a označených obalech. Platí také absolutní zákaz kouření, a to i elektronických cigaret,“ přibližuje bezpečnostní poradce.

Jak vypadá nakládka?

Odpovědnost za přepravu i nakládání nese řidič. I když mu zboží může naložit firma, nejčastěji si to zajišťuje sám. „Výbušniny se převážejí ve speciálně schvalovaných lepenkových bednách nebo plastových sudech,“ říká Vysloužil. Každá výbušná látka má navíc svá specifika, která je třeba při manipulaci dodržet. Například průmyslové trhaviny jsou podle něj bezpečné, samy o sobě nevybuchnou ani od otevřeného ohně. Jen musejí být striktně odděleny od rozbušek. To při přepravě černého prachu, který je například součástí ohňostrojů, je potřeba dávat větší pozor. Tady by stačila jiskřička, i proto je všechno důkladně zabaleno. Takže všechno pomalu a s rozvahou.

A jak dlouho trvá naložení? „Je to individuální. Některé zboží můžeme dávat do auta po paletách, desítku jich tam máme za dvacet minut,“ vysvětluje technik. Jindy je to ale po bednách a to trvá výrazně déle.

Naše nakládka ohňostroje pro brněnské slavnosti čítá asi dvě tuny petard a světlic na čtyřech paletách, další obsahují kabeláž a stojany na odpalovací zařízení. Ještě pořádně utáhnout popruhy do ok, abychom zajistili náklad proti posunu, a můžeme vyrazit. Cestu do Brna víkendovým provozem na D1 pak Vysloužil odhaduje na 2,5 hodiny.

Na cestě

Dnes vezeme ohňostroj, avšak auto podle řidiče také slouží k transportu trhavin do lomů nebo na stavby silnic či pyrotechnických efektů pro film nebo hudební koncerty. Na každou cestu musí mít řidič originální povolení Českého báňského úřadu a během cesty dodržovat pravidla nákladní přepravy – tedy čtyřhodinovou dobu řízení i bezpečnostní přestávky. Odstavit auto ale nesmí na velkých parkovištích u obchodních center ani v podzemních garážích. „Vjet nelze ani do tunelů v Praze, takže třeba v Blance na vůz s oranžovým označením nenarazíte,“ vysvětluje Konečný. Ostatní podzemní komunikace jim ale zapovězeny nejsou, takže třeba na Pražském okruhu je potkat můžete.

Bezpečí především

I když je šofér školený a dokáže předvídat, problémy číhají třeba při hromadné kolizi nebo požáru. I proto na každou přepravu výbušnin dohlíží policie. „Dobu a trasu transportu i kontakty na řidiče jim hlásíme, kromě občasných kontrol na silnici o nich ale ani nevíme,“ popisuje Vysloužil. „Jakmile však vůz sjede z trasy nebo neplánovaně stojí, už volají a chtějí vysvětlení,“ dodává technik s tím, že pohyb vozidla zřejmě policie sleduje přes lokátor GPS. Pídíme se po podrobnostech na policejním prezidiu, které sice monitoring přepravy potvrzuje, ale detaily už nesděluje. „Je to z bezpečnostních důvodů,“ omlouvá se mluvčí policie Markéta Janovská.

Je znát, že řidič své práci opravdu rozumí, jede klidně a ještě občas upozorní na riskantní manévr jiného šoféra. I časový odhad dojezdu do Brna byl správný. Inu, profík je profík.