Mobilnímu výkupčímu aut: Za hodinu hotovo

Stojíme v pražském Braníku na dvoře mezi domy a prohlížíme si dva roky starou Octavii 1.4 TSI, kterou se její majitel, lékař Jiří Martínek, rozhodl prodat přes mobilní výkup. „Vzhledem ke své náročné práci nemám moc času, a proto jsem příležitost nevláčet se s ní do bazaru uvítal,“ říká Martínek. Jak dodává, nejvíce jej navnadila informace, že výkup by neměl trvat déle než devadesát minut. Oceňuje ale i rychlost reakce bazaru AAA Auto – v pátek zavolal, že chce svoji octavii prodat, a v pondělí už u ní stojí spolu s mobilním výkupčím Janem Votápkou. A my s nimi.

Fotografie všech důležitých součástí vykupovaného auta putují z mobilu přímo na centrálu.

Autor: Jiří Pekárek

Hrát na rovinu

Mobilnímu výkupčímu týdně projdou rukama i tři desítky vozů, ale ne s každým si plácne. „Tuhle práci dělám více než šest let a vykoupil jsem přes 2800 aut,“ svěřuje se při první položce kontroly vozidla – měření tloušťky laku. Ta by měla na všech místech dosahovat síly 115 až 120 mikronů. „Je to v pořádku, auto neprodělalo žádnou velkou opravu,“ říká Votápka zhruba po dvou minutách a posouzení minimálně patnácti míst, kde měřič přikládal. Má tak potvrzenu původní majitelovu informaci a vrhá se k víku motorového prostoru. Po jeho odklopení kontroluje uchycení spojů a původnost tmelů s tím, že manipulace by na originálně zalakovaných šroubech byly hned patrné. Také podle technického průkazu porovnává číslo karoserie, ale i štítek s posledním datem výměny motorového oleje.

Důležitou součástí výkupu je i kontrola identifi kátorů vozidla podle údajů v technickém průkazu.

Autor: Jiří Pekárek

Jen z vlastních řad

A jak se Votápka k téhle práci dostal? „Vždycky mě zajímala auta, a tak jsem zkusil jejich výkup v bazaru. Nejdříve na pobočce, kde jsem se naučil zvládnout samotný proces výkupu se všemi procedurami. Musel jsem však mít i znalosti o jednotlivých modelech a jejich motorizacích včetně závad a oprav,“ říká výkupčí při kontrole svarů v zavazadelníku, kam jsme mezitím postoupili. I díky nim by odhalil případnou ránu zezadu. „Teprve po půlročním intenzivním školení jsem tak o výkupu aut věděl všechno a mohl to zkusit jako mobilní výkupčí,“ dodává Votápka.

První vady na kráse – drobné oděrky od parkování a odletujících kamínků – nachází na levé části předního nárazníku. Jak ale poznamenává, prodávající i tohle hlásil dopředu.

Následně otevírá všechny dveře a prohlíží interiér, všímá si zejména stavu a případného poškození sedaček či plastových částí a také čistoty. Sleduje i kompletnost vybavení všech airbagů ve voze, funkčnost pásů a podobně. Pokračuje porovnáním údajů z typového štítku s daty v technickém průkazu.

Pouze každé druhé

Kolik vozů vlastně zvládne objet a vykoupit? „Týdně stihnu vykoupit dvanáct až čtrnáct aut, prakticky stejný počet odmítnu,“ vysvětluje před finálním focením octavie. Fotky celku i detailů vnějšku a interiéru a také podrobného snímku poškození hned posílá na oceňovací oddělení, které má hlavní slovo při určení výkupní ceny. Zatímco na centrále prověřují historii vozu včetně údajů o opravách ze servisní knížky, mobilní výkupčí usedá za volant a spouští motor. Agregát na volnoběh spokojeně brumlá a Votápka kontroluje funkčnost výbavy a reakci volantu, stahování všech oken včetně střešního, pohyb zrcátek a bezvadný chod klimatizace. Konečně na nás má zase chvilku času. „Sama statická prohlídka trvá jako v tomto případě čtvrthodinku až dvacet minut, ale u aut nad milion třeba i tři čtvrtě hodiny,“ vysvětluje výkupčí. Na řadu přichází vyjížďka za přítomnosti majitele – měla by být dlouhá alespoň šest kilometrů.

Při zkušební jízdě se prověřují mimo jiné i reakce vozu na pohyby volantu.

Autor: Jiří Pekárek

Bez koruny

Při jízdě prověřuje vlastnosti vozu – na rovném úseku pouští volant a zkoumá, zda vůz někam netáhne. Zkouší i funkčnost nastavení tempomatu a různé režimy jízdy včetně sportovního. Sleduje rovněž chování automatické převodovky, razantně zrychluje i brzdí. Co kdyby se autu něco stalo během jízdy? „Musím to zaklepat, dosud se mi podobné problémy vyhýbají. Doufám, že to tak zůstane. Jsem sice na takové situace pojištěný, přesto jezdím opatrně,“ vysvětluje Votápka a hlásí, že dobře funguje i vytápění sedaček. Cesta přes Modřany na Zbraslav a zpět po Strakonické do Braníka zabírá v podvečerní špičce přes půl hodiny. „Na autě neshledávám žádné problémy, o kterých by se mi majitel nezmínil. Jsme tak blízko i v otázce ceny,“ hodnotí výsledek jízdy s tím, že představa majitele i bazaru se pohybuje mezi 400 000 a 430 000 Kč. Po dojezdu na místo znovu telefonuje na centrálu a popisuje chování octavie v provozu. Teď už podle něj výkupu nic nebrání, seznamuje se s cenou, kterou nabízí oceňovací oddělení. „Domluvíme se na 410 tisících. Co říkáte?“ míří k majiteli. Ten je spokojený jak s cenou, tak s rychlostí výkupu. Celý proces trval jen něco přes hodinu.

Zbývá papírování a nakonec uhrazení výkupní ceny. „Protože dohodnutá suma je vyšší než 270 000 korun, musíme platbu rozdělit. Původní majitel chce část peněz jako zálohu hotově, zbytek mu stačí převést na účet,“ říká Votápka. Při transakci v bance ještě chvíli čekáme na ověření, že peníze došly na konto – tím okamžikem vůz změnil majitele.

Občas jezdí na výkup i do zahraničí a někdy se nestačí divit, co lidi zkusí. „Třeba auto v Polsku, které na snímcích vypadalo bezvadně, bylo v reálu na první podhled přelakované. Navíc mělo místo parkovacích senzorů jen nálepky. Vůz jsme samozřejmě nevzali. Jen se divím, že majiteli za to stály hodiny strávené úpravou fotek, když věděl, že přijedeme,“ přidává na závěr další příhodu.