První robotické auto v ČR: Budoucnost už nyní
Fotogalerie
7 fotografií
O autonomních vozidlech se mluví pořád dokola. Brněnský projekt Roboauto se příliš neukazuje, na rozdíl od ostatních ale už nyní umí jezdit zcela sám.
(více v čísle 39/17)Kola hvízdají, jak se tmavý hyundai proplétá mezi kuželkami. Přichází rovinka, abychom si trochu oddechli, a pak už se volant opět bleskově otáčí a auto s kvílením pneumatik mění směr. Hlava se nám motá, když se před vozem najednou objevuje figurína malého chlapce. Auto o něm naštěstí ví, a i když jedeme pěkně svižně, zvládá bezpečně zastavit. „Miluju mamku a taťku,“ čteme na tričku figuríny. Jsme přesvědčeni, že kdyby vběhla pod kola jiného vozu, bylo by obrazně řečeno po ní.
Právě jsme na uzavřeném parkovišti brněnského kampusu a za celou dobu, kdy zde jezdíme, nemusel za volantem sedící programátor Tomáš Černík ani jednou zasáhnout do řízení. Jeho jediný pokyn na začátku byl, že zařadil rychlost a vozu řekl, aby s námi trasu projel tak rychle, jak to jen jde. Jak název Roboauto na bocích napovídá, právě jsme viděli v akci první české autonomní vozidlo.
Deset let práce
„Auto je vybaveno nejen kamerou a systémem GPS, ale i lidarem v přídi, který skenuje okolí, a radarem. Tady můžete vidět, co vlastně umí,“ ukazuje vývojář Tomáš Černík na displeje před sebou. Zatímco lidar (laserový radar) je schopen odhalit překážky a vidí i třeba drobné kuželky, software kamery rozkládá obraz na jednotlivé segmenty, které dále vyhodnocuje. Na displeji monitoru před sebou dobře vidíme, jak rozlišuje okolí třeba od člověka. Jenže roboauto toho umí ještě mnohem více. Ostatně na projektu začali brněnští vývojáři pracovat už před deseti lety.
„Tehdy nás inspirovala soutěž autonomních vozidel Darpa v USA, konaná v Mohavské poušti. V Česku se pořád nic nedělo. Proto jsme si říkali, že když se do toho nikdo jiný nepouští, musíme něco udělat my,“ popisuje před autem šéf projektu Tomáš Ondráček.
Už v roce 2007 jeho tým postavil prototyp Karlík na základě dětského autíčka, schopný samostatně jezdit třeba po parku. V rámci mezinárodní soutěže Robotour s ním dokonce vyhráli. „V roce 2014 jsme se rozhodli posunout dál a začala stavba plnohodnotného auta,“ popisuje další člen projektu Jan Najvárek. Na roboautě, jehož vývoj zaštiťuje softwarová společnost Artin, aktuálně naplno pracuje asi patnáct zaměstnanců.
Podle mapy
Ve vývoji autonomních aut aktuálně existují dva hlavní přístupy: „První představuje Tesla, která se snaží rozpoznávat pruhy a auta kolem sebe, a podle toho jede. To je možné na dobře značených silnicích a dálnicích, kde se auto zorientuje. Ve složitějších situacích třeba ve městě však má systém limity. Opačně k tomu přistupuje Google. Ten nejprve zaznamená podrobnou mapu trasy a při druhém průjezdu se v ní snaží orientovat,“ vysvětluje Najvárek.
Google při tom využívá například data získaná v rámci projektu Streetview. „Zpočátku jsme šli jejich přístupem, který je sofistikovanější a umožňuje jízdu v komplikovanějším terénu. Vyžaduje však montáž drahého 3D lidaru. Nakonec proto půjdeme směrem kombinace obou přístupů. Chceme, aby auto bylo schopné jet například po dálnici, aniž by vědělo, že sto metrů před ním bude zatáčka,“ doplňuje Ondráček.
Jde o software
Jak jsme viděli, už nyní se auto zvládá pohodlně pohybovat ve známém teritoriu, ale i zareagovat na neočekávanou překážku. Musíme se proto zeptat, co dalšího se zde chystá. „Naším cílem bylo vytvořit prototyp a zvládnout všechny algoritmy, které se pak dají použít nejen v automobilismu, ale i v řízení tramvají, strojů, které budou uklízet chodník… Možností autonomních úloh je moc,“ říká Tomáš Ondráček. „Vyrábět milion aut ročně ale nechceme. Mezi prototypem a finálním výrobkem je hromada certifi kací i homologací. A to je práce automobilek a dodavatelů. My jsme programátoři a vymýšlíme algoritmy a postupy, jak řešit situace. V tom chceme být nejlepší,“ dodává Ondráček. O tom, že se to společnosti daří, svědčí nejen spolupráce s automobilkami a dodavateli, ale i loňské vítězství v mezinárodní soutěži. Na jeho základě se členové týmu mohli vypravit do Ameriky na setkání s guru autonomních vozidel Sebastienem Thrunem z Googlu.
Chybí legislativa
Vývoj autonomních vozidel většinou probíhá v kanceláři za počítačem. Programátorům stačí nahraná data z předešlých jízd, se kterými pak jejich algoritmy pracují a vyhodnocují je. Ostatně tímto způsobem dnes probíhají i některé mezinárodní soutěže. Účastníkům je zaslán balík dat, která má jejich software zpracovat. Pro testování v reálném provozu zatím v ČR chybí legislativa. „Autem jezdíme po uzavřených okruzích. I u nás se řeší, jak umožnit jízdu v provozu. Zatím to ale bohužel nejde. Například v Americe můžete požádat o průkaz profesionálního řidiče samořídicího auta, který musí složit speciální zkoušky,“ popisuje Tomáš Ondráček.
