Už od ledna 2013 mají stanice technické kontroly povinnost měřit tmavé fólie na oknech. Na čelním skle nesmí propustnost světla spadnout pod 75 procent, na bočních pod 70. Jenže až doteď neměly STK čím měřit. Skoro pět let se totiž hledal přístroj, který by splnil všechny požadavky. Pikantní je, že policisté používají své kalibrované přístroje na měření propustnosti oken už šest let. A pokud zjistí závadu, dávají až pětitisícové pokuty.

Zato technické kontroly si musely počkat, až se Ministerstvu dopravy konečně přihlásí nějaký výrobce s odpovídajícím přístrojem na principu měření vlnových délek. Přitom se už před lety resort dušoval, že na hledání pracuje. Zatím ale marně čekal na nějakého výrobce. Podařilo se až v září letošního roku a STK dostaly čtvrtrok do posledního listopadového dne, aby si schválený přístroj povinně zakoupily. Současně všem provozovatelům přišel od dodavatele nabídkový dopis jako vystřižený z teleshoppingu. Necháváme ho v původním znění bez úprav: „Jak mnozí z Vás vědí, bylo v minulých letech mnoho výrobců kteří zkoušeli své měřící přístroje homologovat v České republice. Je nutno říci to, že například výrobce z Polska plánoval prodávat přístroj kolem 90 tisíc korun, jiný výrobce za 50 tisíc korun. Náš přístroj bylo možné vyrobit tak, aby jste i Vy, naši zákazníci nemuseli platit víc peněz než je skutečně nutno. Náš nový přístroj Infrasol-3 nestojí 90 ani 50 tisíc, ale pouhých 35.000,00 Kč plus DPH.“

V balení pak technici najdou vysílač a přijímač s čidlem, propojovací kabely a návod

Autor: Svět motorů

Založeno v únoru

„Styl e-mailu a jeho obsah hovoří samy o sobě,“ upozornil nás jeden z provozovatelů STK, který nechce být jmenován. Už v minulosti totiž poukázal na nejasné okolnosti různých výběrových řízení a měl z toho potíže. Teď dokonce zvažoval trestní oznámení – od oka patnáctimilionový kšeft na měřič skel je podle něj podezřelý. Sám však do sporu nejde.

Vysvětlení kostrbaté češtiny se najde na konci nabídkového dopisu – majitel společnosti Jan. D. Daniels je cizinec a v jazyce se teprve zdokonaluje. Nechme stranou, zda si pro tak drahý přístroj nemohl zaplatit rodilého mluvčího coby překladatele. Chyby jsou totiž i na webových stránkách nebo v návodu k přístroji. Podezření podporují spíše další okolnosti – společnost LumenTech z Tábora byla podle obchodního rejstříku založena teprve v letošním únoru. Její základní kapitál činí pouhých deset tisíc korun – každý prodaný výrobek přitom stojí tříapůlnásobek. „Navíc všechny přístroje, které byly už dříve testovány, nevyhověly v banální věci tloušťky skla. A najednou se přímo zázračně objeví takový, který vše zvládá,“ podivuje se provozovatel STK. Nakonec se stejně ukázalo, že sklo o požadované tloušťce 10 mm ani tento přístroj změřit nedokáže. V praxi to naštěstí zase tak nevadí, vyskytuje se pouze na pancéřových vozech.

Proč trval výběr dodavatele tak dlouho? „Pouze stanovujeme podmínky, firmy nevybíráme. Důvod, proč to trvalo tak dlouho, proto není naší věcí,“ brání ministerstvo jeho mluvčí Tomáš Neřold s tím, že za celé čtyři roky žádná jiná firma odpovídající stroj nenabídla. A ten, co používá policie, je pouze orientační, takže pro STK nedostačuje. Jednatel společnosti LumenTech Jan D. Daniels nám odpověděl na první e-mail s omluvou, že je v zahraničí. Ale pak už se neozval ani po připomenutí.

Ke každému balení je přiložen kalibrační certifikát. U podpisu zodpovědné osoby by mělo být uvedeno jméno konkrétního pracovníka.

Autor: Svět motorů

To je ten zázrak?

Ptali jsme se na dalších STK, jak se jim s přístrojem pracuje a co o něm soudí. Svorně se nestačili divit nízké úrovni technického zpracování, když jim dorazil. Začíná to už cedulkou amatérsky přišroubovanou na hliníkový kufr. „Provedení je diskutabilní,“ krčí rameny majitel STK. „To je ten zázrak?“ slyšíme od technika, který se přišel s novým pomocníkem seznámit. Brzy shledává, že to bude chtít další pár rukou navíc. Na přiložených přísavkách totiž těžký přístroj na okně nedrží. Sklo se musí mimochodem očistit a vysušit. „Snad budu muset přijmout dalšího technika jen na měření zatmavených oken,“ kroutí hlavou šéf STK.

Sám výrobce se dušuje, že jeho produkty jsou na moderní úrovni. „Jelikož se naše přístroje již uplatnili v technických stanicích například v Japonsku, přizpůsobili jsme naše přístroje tak aby byli uznány i podle velice náročné normy pro EU (EU Norm 3538). Je také důležité podotknout tu skutečnost, že přístroj který bylo nutno vyrobit dle požadavků této normy EU, je zdaleka více technicky založený než ostatní přístroje, které v mnoha případech máte i Vy dnes k dispozici,“ stojí doslova v nabídkovém listu včetně pravopisných chyb.

V návodu k obsluze nás zarazila pasáž o uchování kalibračního sklíčka v plastovém pouzdře – v kufru je ovšem uloženo v obyčejném plastikovém sáčku se zdrhovadlem…

Aspoň něco

Nikde z oslovených provozoven sice z přístroje vysloveně nejásají, radují se však aspoň z něčeho. „Mám k němu výhrady, ale konečně je čím argumentovat, když se zákazník hádá. Střety kolem ztmavených oken totiž opravdu zažíváme. Často na drahých autech majetných majitelů,“ říká šéf další STK. Stejně jako předchozí provozovatel nechce být jmenován.

K případu se věcně staví i Vladimír Dušek z Poradenského centra pro STK: „Stanice mají na výběr pouze přístroj LumenTech, který je pro použití v STK schválený Ministerstvem dopravy. Na stanicích, kde si ho již pořídili, už měří. Konečně lze měřitelným způsobem odhalovat podvody se zatmavenými okny u řidiče.“ Poukazuje tím na fakt, že dnes skoro všechna auta mají už z výroby ztmavená okna na hranici povolené propustnosti. Pokud na ně nalepíte jakoukoliv dodatečnou fólii, stoprocentně už nemáte šanci na STK projít. Až dosud se technici řídili obecnými technickými předpisy a certifikáty nalepenými na oknech. Ale od prvního prosince už podezřelé ztmavení skutečně změří. A v praxi je jim fuk zvláštní pozadí firmy na certifikované přístroje.

Kartička nic neznamená

Kolem dodatečně zatmavených oken panuje mnoho mýtů. Platí tady ale jasná pravidla – ministerská metodika ke kontrole zasklení má mimochodem 75 stránek. Neplatí například, že na STK stačí jen nějaká kartička jako důkaz o legálnosti fólie. Protože kartička není uvedena v předepsaných dokladech, při technické prohlídce ji kontrolní technik od zákazníka nemůže vyžadovat. „Navíc Ministerstvo dopravy při kontrole zjistilo, že v typovém listu o úpravě zasklení jsou často uváděny nepravdivé údaje, nebo se jedná o padělek. Z tohoto důvodu k údajům uvedeným v typovém listu o úpravě zasklení nelze přihlížet při technické prohlídce, a ministerstvo vyžaduje vždy ověření skutečných technických parametrů upraveného zasklení pomocí měřicího přístroje,“ varuje Vladimír Dušek z Poradenského centra pro STK. Současně upozorňuje na okna polepená reklamami u služebních vozidel – typicky je dělají reklamní agentury, které nemají ani nejmenší ponětí o pravidlech. Například hned to, že úpravu zasklení smí vykonávat pouze pověřené pracoviště a schválenými reklamními fóliemi s perforací. Reklamky porušují všechny předepsané legislativní požadavky pro úpravu zasklení třeba i tím, že nenechávají viditelné okénko pro brzdové světlo.

Fólie smějí lepit jen pověřené provozovny. V praxi to ale dělá kdekdo, dá se to naučit za chvíli.

Autor: Svět motorů