Ze všech stran se dnes ozývá, že mladé lidi auta vůbec nezajímají. Nechtějí je vlastnit, starat se o ně ani řešit každoroční servis nebo parkování. Jenže sem tam se vůz hodí i zatvrzelému „antiautaři“. A co s tím, když maminka s tatínkem nechtějí rodinný kočár na víkend půjčit?

Přesně na podobně uvažující lidi míří služba sdílení vozidel SmileCar. Funguje jednoduše – bez jediného papíru jen na základě stažené aplikace do mobilu a on-line registrace si kdekoliv a kdykoliv půjčíte auto od jiných soukromých osob nebo firem. Na druhé straně podobně jednoduše nabídnete to své. Pokud ho platforma schválí a dohodnete se na cenových podmínkách, vydělávání na stojícím vozidle nic nebrání. Za myšlenkou v Česku stojí někdejší automobilový závodník Jan Charouz a paradoxně také vlaková společnost Leo Express.

Potřebuji mobilitu

Podle zakladatele dává právě spojení vlaku s autem velký smysl – do cílové destinace dojedete v klidu hromadnou dopravou a tam přesednete do individuální. „Leo Express hledal způsob, jak zlepšit cestování. Napadlo nás udělat komplexní dopravu,“ začíná vyprávění Jan Charouz s tím, že když dorazí někam na jednání, chce se tam pohybovat po vlastní linii. V hromadné dopravě neznámého města se složitě orientuje, taxíky s gustem zákazníky obírají a služby komerčních autopůjčoven jsou drahé. Jenže jak to udělat? „Buď můžete nakoupit dvacet aut na každou zastávku, což je ale administrativně nesmírně náročné, nebo můžete říct klientům – přijel jsi autem, co kdybys ho půjčil dalšímu, než ho budeš zase potřebovat? Právě takový systém umožňuje mít vozidlo k dispozici v jakékoliv destinaci,“ vysvětluje zakladatel společnosti s dovětkem: „Auto je špatná investice, na které ale můžete vydělat!“

Snadné jako facka

V praxi k vypůjčení vozu stačí pár minut času. Katalog dostupných modelů je volně k nahlédnutí na webu www.smilecar.com – vyberete si preference typu paliva, vozu nebo třeba speciálních přání. Chcete v autě kouřit? Vozit zvířata? Nebo snad potřebujete speciální úpravu pro invalidy? Nic není problém. V nabídkové kartě modelu se rovnou ukazuje místo vyzvednutí a reference dosavadních uživatelů. Majitel tam může omezit třeba jízdy do zahraničí.

Ceny se pohybují už od 350 Kč do několika tisíc za luxusní a sportovní modely. „Denní půjčovné je stanoveno na základě odhadu Cebie jako jedna třetina z procenta hodnoty vozu. Pokud tedy stojí tři sta tisíc, za den ho pronajmete za tisícikorunu. Klient pak má možnost požadovanou částku o třetinu zvýšit nebo snížit,“ vysvětluje princip Jan Charouz. Z ceny půjčovného jde majiteli 65 % do kapsy, zbytek 35 % připadne na pojištění a marži zprostředkovatele. Denní nájezd je limitován v aplikaci na 200 km, za každý kilometr nad limit se platí 3 Kč. Zdanění případného zisku podléhá obecným pravidlům pro vedlejší příjem – do 30 000 Kč ročně. Ale SmileCar to za uživatele neřeší a nechává na nich.

Spekulanty nepodporujeme!

Auta běžně půjčují obyčejní lidé, kteří vůz využívají třeba jen pár dnů v týdnu. Už se zapojily také firmy, půjčit si lze od sportovního modelu po dodávku. Do budoucna se uvažuje o motocyklech. Systém se ale musí doladit – na rozdíl od aut je zde rizikovost poškození mnohem větší. A jak odhalíte skutečné řidičské schopnosti uživatelů?

Pochopitelně se na půjčování dá docela slušně vydělávat. „Pár lidí už speciálně kvůli tomu auta nakoupilo. Ale nepamatujeme, že by se je podařilo na celý měsíc vypůjčit. Ani to negarantujeme, nechceme podporovat spekulativní byznys,“ říká Jan Charouz s tím, že i nejúspěšnější takto půjčují auta maximálně polovinu dnů v měsíci.

A má to pochopitelně svůj řád – ceník případných sankcí je rozsáhlý. Třeba za pozdní zrušení nájmu nebo nedostavení hrozí fixních 1000 Kč. Administrativní poplatek pro SmileCar činí stokorunu. V případě uzavření smlouvy mimo aplikaci už se ale platí dvacet tisíc…

Zkušenosti uživatelky: Táta nechápal. Auto je jeho milenka

Jana Komínová z Prahy s přítelem půjčují svá dvě auta od března. Na jednu stranu levný Volkswagen Up, na druhou firemní luxusní BMW 3 GT. Zkušenosti s tím měli ze Spojených států, kde donedávna žili. Tam totiž podobná služba funguje už roky a nikdo se nad tím nepodivuje. Byli proto rádi, že se naskytla i v ČR. Sdílená ekonomika je živí – pronajímají totiž apartmány po Praze. Kromě toho, že auta půjčují ostatním, také využívají možnosti vyzkoušet si jiné, silné vozy. Naposledy Octavii RS. Láká je také tesla, která však zatím ze systému vypadla. Poslední klient prý od ní ztratil klíče…

Kdy vás napadlo začít půjčovat své auto?

Hned, jak jsme se o možnosti dozvěděli. Volkswagen používám v týdnu, ale o víkendu stojí.

Nevadilo vám půjčit svou věc úplně cizím lidem?

Mám společnost na sdílenou ekonomiku. Začali jsme bytem, který jsme půjčovali. Udělat totéž s autem už pro nás nebyl problém. Třeba můj táta to ale dodnes nechápe. Auto je jako jeho milenka.

Kolik na zápůjčce vyděláte?

Za malý up se platí 590 korun denně. Třicet procent připadne na pojištění a zprostředkování, mám z toho tedy 380 korun. Za leasing platím 7900 měsíčně a hradí mi ho právě peníze ze zápůjček. BMW je k mání za 1900 Kč na den.

Kolikrát už jste auto půjčili?

Dvacetkrát třicetkrát. Nejvíce na víkendy. Zkušenosti máme dobré, jen jednou klient píchl kolo.

Jak je to se zdaněním zisku?

Zatím ještě částky nedosáhly limitu pro zdanění, takže jsme to neřešili.

V jakém stavu lidé auto vracejí?

Opět umyté a vyčištěné. Pokud se to nestane, chci od nich peníze navíc. Nebo je pošlu na myčku. Už se mi i stalo, že pán zapomněl auto vrátit a byl mimo Prahu.

Chodí také pokuty?

Na malý volkswagen ne, ale za BMW ano. Přeposíláme je klientům, kteří jsou za to odpovědní. Zatím to ale řešíme. Díky tomu, že máme uvnitř aplikaci Chytré auto, můžeme kontrolovat, kde a jak se pohybují. Už se nám tak ukázalo, že s ním klient jede 200 km/h. Hned, jak jsme mu poslali SMS, zvolnil.

Jak to vidí zakladatel: Bez jediného papíru

Pětatřicetiletý Jan Charouz má za sebou kariéru automobilového závodníka, kdy jako druhý Čech usedl do formule 1 a v roce 2006 získal mistrovský titul v sérii F3000. Potom zkoušel dělat bankéře, založil kavárnu, stal se šéfkuchařem restaurace a teď má ambice na největší uživatelskou autopůjčovnu v ČR. Zatím se mu všude dařilo. Jeho projekt ale dosud nevydělává a nejspíš ještě dlouho nebude. Jak to vidí dál?

Kde už služba funguje?

V celé zemi. Šedesát procent aut ale máme v Praze.

Jak jsou ošetřena možná rizika pro majitele vozidel?

Službu jsem stavěl tak, abych se nemusel bát půjčit vlastní auto. A jsem na něj dost opatrný. Všechno tak musí být jednoduché a on-line. Současně ale platí jasná identifi kace a pojištění. Tady jsme narazili na rozlišení pojmů krádež a zpronevěra.

Proč?

Krádež auta totiž kryje klasické havarijní pojištění. Jenže zpronevěra znamená, že někomu půjčíte auto a on ho nevrátí. Pojišťovny v takových případech škodu nehradí. Museli jsme to vyřešit, stejně jako krátkodobé povinné ručení. Je to z toho důvodu, aby případné plnění neohrozilo bonusy majitele vozidla. Jsme v tom jediní na trhu.

Jak to funguje?

Vymysleli jsme to s ČSOB Pojišťovnou. V momentě zápůjčky je v ceně havarijní pojištění s pětiprocentní spoluúčastí minimálně pěti tisíc korun. A k tomu povinné ručení. U každé zápůjčky je vratná záloha několika tisíc. Je v tom totiž také pojištění zodpovědnosti. Například když natankujete špatné palivo nebo prorazíte gumu. Vše se přitom řeší jednoduše přes aplikaci bez jediného papíru.

Není to pro klienty rizikové?

Právě od toho jsme tady. Garantujeme veškeré platby od klienta a zařizujeme třeba asistenci.