Ekologická likvidace vozu: Na konci cesty
Fotogalerie
8 fotografií
Co se děje s vozidlem, které završilo svoji životní pouť? Čeká jej reinkarnace! Sledovali jsme ji až do úplného finále.
(více v čísle 36/18)Už nezjistíme, proč se majitel na pohled ještě pěkného bílého Renaultu Mégane rozhodl poslat jej do věčných lovišť. Teď ale stojí na ploše Kovošrotu Lorenz ve středočeských Zdicích. Čeká jej poslední rozloučení s tímto světem. Pod vysokým komínem bývalé cihelny takto na naplnění svého osudu čeká několik desítek aut, která dojela na konec své životní poutě.
Je to tu přitom pěkně různorodé setkání: stojí zde ošklivě zmačkané vraky z nehod, na troud zrezivělé felicie, francouzské křižníky posledních dekád, ale i celá řada stále ještě moderně působících fabií první generace. V tu chvíli přijíždí popravčí četa: dvojice mužů v lehce ušmudlaných montérkách s vysokozdvižným vozíkem. Budou to právě oni, kdo našemu méganu zatne tipec.
I tisíce
Ekologická likvidace vozidla však je nejen fyzickým, ale i formálním úkonem. Pro vyřazení z registru je nutný právě doklad o ekologické likvidaci. „Autovraky svážíme a vykupujeme. Náš řidič přijede k zákazníkovi, zkontroluje VIN, auto nafotí a vše odešle do kanceláře. Tam mu vytvoříme protokol o likvidaci, který si řidič v autě vytiskne a rovnou jej předá zákazníkovi,“ popisuje nejběžnější postup výkupu zdejší vedoucí Miroslav Lorenz. Nad vším přísně bdí ministerstvo životního prostředí, které vydává zmíněný protokol a systém se záznamy kontroluje.
Samozřejmě nás zajímá, kolik může majitel za vysloužilé vozidlo získat. „Dáváme korunu za kilogram provozní hmotnosti. Auto ale musí být kompletní,“ vysvětluje Lorenz. Když v něm chybějí nějaké drobné součástky, nijak zvlášť to prý neřeší. „V případě, kdy si zákazník nechá velké a podstatné části, tak s tím začínáme mít problém. Třeba když ve vozidle není motor s převodovkou, majiteli většinou auto jen bezplatně odvezeme. Pokud se ale jedná jen o vybydlenou kastli, dovolíme si majiteli říct, že auto nevykoupíme,“ popisuje Lorenz. V takovém případě se dotyčný musí obrátit na některý z kovošrotů, který na likvidaci přijímá dotace. S těmi ve Zdicích nepracují.
Zabezpečit
Ale zpět k našemu méganu. Autovrak, který už se veze na vozíku, je považovaný za nebezpečný odpad – také proto s ním nemůže nakládat jen tak někdo. I když to tak mezi často ošklivě pomuchlanými vozy na první pohled nevypadá, prostor, kde se nacházíme, je po všech směrech hlídaný. Musí mít speciální nádrže na olejové produkty, veškerá voda, která zde třeba i naprší, prochází odlučovačem ropných látek a o hromadě povolení ani nemluvě.
Auto míří na zvedák. Jeho soudný den je tady. Zatímco jeden mechanik odejímá kola, další se pouští do likvidace náplní. Speciální odsávačkou zespodu navrtává nádrž a palivo už proudí do speciální nádoby, kde pohledem zhodnotí jeho kvalitu. Buď se použije třeba do ještěrek, nebo vypustí do speciální nádoby, která se vyváží do spalovny na likvidaci nebezpečných odpadů. Když dotečou poslední kapky, zacpe se vyvrtaná díra plastovým šroubem.
Jako v servisu se pak z vozu vypustí veškerý olej, auto se také zbaví jeho filtru. „Už mu vypouští krev. Už umírá,“ říkáme si pod dosloužilým renaultem. Ještě na zvedáku se pak hydraulickými nůžkami odstřihne katalyzátor, obsahující drahé kovy jako palladium, rhodium a platinu. Mrtvola vozu míří k zemi: kapota je pryč a už se vytrhávají světla. „Jde o velký kus plastu, který se musí odstranit. Některé díly ale prodáváme,“ prozrazuje Lorenz běžnou praxi. Ve Zdicích se na rozprodej dílů vysloveně nesoustředí, jsou ale kovošroty, které například vykupují jen některé značky vozidel a fungují zároveň jako specializované vrakoviště.
„Teď odstraníme akumulátor, pokud jsou dostupné, odmontujeme také alternátor a startér,“ prozrazuje náš průvodce, zatímco se nůžky jednoho z pracovníků zakusují do dostupné kabeláže – i ta je cenným artiklem obsahujícím množství hodnotné mědi. Vše jde ale rychle a za pár desítek minut je hotovo.
Znovu do oběhu
„Do této chvíle bylo auto považováno za nebezpečný odpad. Nyní už jde o autovrak zbavený nebezpečných součástí. Ten odvezeme na drtič, kde se rozemele na drobné součástky,“ překvapuje nás Lorenz. To na autě zůstanou nápravy, motory a podobně? „Jsou firmy, které z auta vytahují vše. Jenže ruční demontáž je hrozně časově náročná,“ popisuje vedoucí.
Osud našeho auta je zpečetěn. Jen to chroupne, když se do něj zakousnou zuby hydraulické ruky. Zvednou jej do vzduchu a hodí na korbu náklaďáku, který už jej odveze do drtičky. Ta auto pomocí kladiv rozemele na kousky. Stroj pak zbytky sám roztřídí: vyčistí železo, plast, magnetické separátory pak ve vířivých proudech umí oddělit i barevné kovy a hliník. Všechny prvky se pak znovu roztaví a dostanou nový život – třeba se jednou objeví i v nějakém novém vozidle. Prach jsi a v prach se obrátíš, praví se v bibli. Přemýšleli jste ale někdy o tom, že to platí i pro auta? My ne, dokud jsme se nevypravili podívat na osud vraků.
