Auto? Drogová superskrýš

Stojíme na dvoře Generálního ředitelství cel v Praze, kde nás má za chvíli vyzvednout dvojice kapitánů. Konkrétně Martin Filo z odboru dohledu a hlavní kynolog Tomáš Krutina. Přicházejí přesně na sjednanou desátou hodinu dopolední za doprovodu třetího parťáka, psa Ceisyho, jednoho z pětadvaceti čtyřnohých pomocníků vytrénovaných na vyhledávání drog. „Pojďme ke garážím. Máme tam nachystaný vůz, kde si všechno ukážeme,“ velí odborníci. Naše setkání nelze nezačít jiným dotazem, než kde všude lidé narkotika přepravují, aby nebudila interes. „Jednoduchá odpověď. Prakticky kdekoliv. Našli jsme už přes dvě stě míst a pořád přibývají další,“ rozebírá důvtip pašeráků Krutina. Sami celníci se v poslední době účastní specifických cvičení, kde vymýšlejí nové úkryty, aby drželi tempo s kurýry. Přestože vývoj neustále teče dopředu, osvědčené pozice zůstávají.

Motor dominuje

Mezi nejoblíbenější oblasti podle slov expertů patří rezerva. „Stále platí za častou schovku, v níž putuje přes hranice například pervitin,“ poznamenává Martin Filo. Moře možností nabízí také motorový prostor. „Vykuchají třeba akumulátor, automobil nastartují přes kabely a místo ní si pod kapotou hoví heroin. Obdobných případů jsme už odhalili několik,“ kontruje s dalším příkladem kynolog Krutina. V nosníku na motor zase jednou pes vyčuchal patnáct kilogramů kokainu určeného pro západní trhy. „Pojďme ale nyní na vnitřek,“ vybízejí kapitáni k přesunu. V interiéru vévodí palubní deska. Dutinu za autorádiem tak kupříkladu nahrazují zastrčené pilulky extáze.

Kastlík u spolujezdce pak lze označit coby klasiku, byť pořád hojně využívanou. Pro snadnou vidinu zisku se kriminální skupiny nebojí do toho občas více říznout, a to doslova. Místo molitanu v sedačkách může v klidu kolovat marihuana, o čemž nemusí mít šofér absolutně potuchu. Ačkoliv se nevědomý převoz týká zejména kamionů, i takové situace se u osobních vozidel již odehrály. „Zásadní je, že odpovědnost za náklad vždy nese řidič,“ upozorňuje Filo a nabádá, aby si běžní motoristé raději své stroje při cestě do zahraničí letmo prohlédli.

Pervitinová autosedačka

Nicméně najdou se též skrýše, které by nevymyslel snad ani Pablo Escobar, někdejší kolumbijský narkobaron. Se kterými značně vypečenými se celní správa setkala? „V lednu 2010 přišlo echo na zásilku metamfetaminu. Na Chomutovsku jsme zastavili vůz, v němž byla vietnamská žena s dvouletým dítětem. Nic jsme nenašli, podezřelá však nechtěla mermomocí vyndat dítě z autosedačky. Věděla proč. Akce znamenala půl kilogramu zadrženého pervitinu,“ popisuje devětačtyřicetiletý Filo kauzu s napěchovanou sedačkou pro nejmenší pasažéry. Pamětihodný je rovněž záchyt z loňského července. Celníci na Pražském okruhu zastavili muže slovenské národnosti, jemuž dělala na sedadlech doprovod tiskárna. Jen místo barevných náplní si dovnitř šofér odložil čtrnáct kilogramů pervitinu. Co se týče nejnovějších trendů, rostoucí oblibě se těší přední nárazníky či blatníky, a především plynové zásobníky, do kterých se vejde větší množství nejrůznějšího ilegálního materiálu. Auto jede normálně na benzin, zatímco nádrže CNG a LPG slouží pro „jiné“ účely. Jak říká hlavní kynolog Tomáš Krutina, vozidla jsou všude stejná, ale u nás jsme přece jen vynalézavější. Proč?

Rentgen za 160 milionů

„Nemalý vliv v tom hraje naše geografická poloha,“ načrtává prvotní důvody ředitel Národní protidrogové centrály (NPC) Jakub Frydrych. Nedisponujeme mořem. Drogám, jež jsou spojené s leteckou dopravou, se u nás zrovna dvakrát nedaří. Gangy tudíž upínají svou pozornost k silnicím – a protože ležíme v srdci schengenu, tak prakticky ke všem evropským. Zavedení volného pohybu napříč nejstarším kontinentem s sebou nadto současně přináší větší chuť k pašování (čehokoliv) jak u velkých zločineckých sítí, tak i menších jednotek. „Dnes jsou nejčetnější osobáky s malými zásilkami. Vydají se do Nizozemska, nakoupí dva tisíce extází a v Čechách to pak prodávají na různých diskotékách a v nočních klubech,“ hodnotí ztrátu ostychu výhradně mladších převozníků do pětatřiceti let šéf NPC Frydrych. Rutinní dozor na hraničních přechodech vymizel. Na významu proto nabývá spolupráce s okolními státy. Příslušníci celní správy nejvíce oceňují činnost a pomoc německých kolegů. Sami však nechtějí přešlapovat na místě. „Za rok uskutečníme tisíce prohlídek. Máme rovněž dva náklaďáky se speciálním rentgenem, které vyšly na sto šedesát milionů korun,“ říká tisková mluvčí celníků Martina Kaňková a detaily nechává na kompetentnějšího Fila. „Výhoda skenování spočívá v tom, že šetří čas jak řidičům, tak i nám. Kamiony nebo dodávky nenutíme k vykládce. Stačí projet skrz a výsledek rentgenových snímků vyhodnotí vyškolená obsluha, zda nevezou drogy,“ pochvaluje si efektivnost drahého zařízení, které by uvítal ve větším počtu. Obvyklejší jsou tedy kontroly za pomoci psů a stěrů. „Detekce z oděvu je velmi účinná. Vezmeme vzorkovací papírek a setřeme. Podle zabarvení poznáme, s jakou zakázanou látkou přišel pachatel do styku,“ popisuje kynolog Krutina technologii, jež se k nám dostala z Izraele.

A kolik času drogový audit zabere? „To je individuální. Někdy otevřeme kufr a praští nás zápach marihuany, čili máme jasno do tří minut. Ale zažil jsem třeba prohledávání íránského kamionu, které skončilo až po dvou dnech,“ přidává na závěr vlastní zkušenosti Filo.