Jak se rodí prototypy? V Česku vznikl i pro Bugatti Veyron

Na návštěvy vývojových laboratoří a testovacích center jsme v redakci zvyklí. Známe už povinné kolečko se školením, co smíme a nesmíme fotit. Nebo o čem dál můžeme hovořit. Ale ve středočeském Ondřejově ve fi rmě 3D Tech nás zaskočili papírem odshora až dolů hustě popsaným výčtem fi rem, které by se s námi v případě porušení mlčenlivosti chtěly soudit. Zákazníky místní společnosti jsou automobilky i dodavatelské fi rmy zvučných jmen. Už teď tady například vznikají součástky na škodovky, které se představí veřejnosti teprve za několik let. Kdysi tady vyrobili první gumové průchodky pro Bugatti Veyron, a když vidíte na autosalonech modely v životní velikosti, s velkou pravděpodobností vyjely právě odsud.

3D tisk už dávno

Dříve vznikaly prototypy na papíře a hliněném modelu, náčrtky pak dostali do rukou šikovní řemeslníci, kteří je s pomocí dřeva a dalších materiálů přetvořili do hmatatelné představy. Dnes je vše mnohem rychlejší a k nerozeznání podobné realitě. Vše začíná u 3D dat, která dodá objednavatel, nebo je vyrobí v Ondřejově. „Společně s tím zákazník specifi kuje, k čemu bude prototyp sloužit. Zda na ukázku, či zástavbovou zkoušku, jestli díl správně pasuje a funguje v sestavě,“ vysvětluje zakladatel Vilém Vrbický s tím, že rozhoduje i materiál, kterému se díl potřebuje přiblížit. Účelu použití prototypu se dál podřídí i technologie jeho výroby: buď se jen vytiskne na 3D tiskárně, nebo se dále využije pro zaformování do pružné formy a odlije z polyuretanu. Případně ho v Ondřejově vyfrézují z umělých dřev, hliníku, plexiskla, či rovnou sériových materiálů. Právě obsáhlou škálou nabízených technologií místní firma překonává konkurenci. Zákazník tak dostane všechno pod jednou střechou. „Naším úkolem je vyrobit díl co nejpodobnější sériovému s použitím náhradních technologií,“ dodává syn Michal Vrbický. O otci mimochodem zásadně hovoří jako o řediteli. „Ačkoliv jsme rodinná firma, důsledně oddělujeme pracovní život,“ vysvětluje s rumělcem v tváří. Však společnost zaměstnává už 44 lidí.

Dva roky přesvědčování

Vilém Vrbický byl první, kdo v roce 1994 představil metodu rapid prototyping – díl se nevytváří z jednoho kusu, ale pokládáním vrstev po částech. O tři roky později dokonce dovezl první 3D tiskárnu do země – dodnes ji tady mimochodem mají pod plachtou. Nepředstavujte si ale žádný malý stolní přístroj pro kutily, jaké nabývají na popularitě. Prototypové stroje vycházejí na miliony a vypadají spíše jako skříň či velká kopírka. V 90. letech ale zákazníci na 3D tisk hleděli s nedůvěrou. „Trvalo nám dva roky přesvědčit Škodu Auto, aby vůbec tištěný model vyzkoušela,“ směje se už dnes Vilém Vrbický. Postupně v Ondřejově dokázali, že 3D tisk má budoucnost, a někdy kolem roku 2003 se zájem otočil. Metoda dokáže významně zrychlit a zlevnit výrobu. Ale ani tak nejde o nic laciného a vysvětluje to, proč se hodnota prototypů v měřítku 1:1 pohybuje v řádu desítek milionů korun. „Vyfrézování a lakování přístrojové desky, předních a zadních levých dveří z umělého dřeva a hliníku na vůz velikosti rapidu se pohybuje okolo půldruhého milionu korun a zabere měsíc. A to mluvíme pouze o pohledových nefunkčních dílech,“ vypočítává majitel společnosti. Pro představu třeba pouhý ozdobný rámeček předního světlometu na jaguar včetně pokovení vyjde asi na deset tisíc korun a trvá pět dnů. Zadní světlomet na superb na 35 000 až 45 000 korun.

Zachraňuje životy

Kromě vysokého podílu moderních technologií i lidské práce je důvodem značné ceny také hodnota použitých materiálů – jediná deska z tlustého plexiskla stojí půl milionu korun! Dvousložkový polyuretan pro odlévání také není zadarmo – forma na zrcátko stojí 12 000 korun, na světlomet dvojnásobek. Pro srovnání sériová forma minimálně dva miliony. Zdejší prototypy se uplatňují třeba v medicíně. Zaujal nás propracovaný model lebky dítěte nebo jeho srdce. „Slouží chirurgům pro naplánování složité operace. Na modelu si mohou všechno vyzkoušet a neriskují tím pacientův život,“ říká Michal Vrbický trochu smutně. Model totiž vyjde asi na 20 000 korun a pojišťovny ho zatím neproplácejí. V 3D produkci prototypů i sériových dílů ale v Ondřejově jednoznačně vidí budoucnost. „Vždyť se už dnes po užívají tištěné díly v airbusech,“ končí zakladatel firmy 3D Tech a vizionář Vilém Vrbický. O své zkušenosti se mimochodem nebojí rozdělit se studenty v rámci projektu Můžeš podnikat. „Technologie si totiž může koupit každý, ale jen my tady vymyslíme, jak to nejlépe udělat,“ končí naši pouť Vrbický junior.