Převoz klád je neskutečný adrenalin, hlásí řidič. Co všechno se může stát? | SvetMotoru.cz
Svět Motorů

Nejčtenější a nejprodávanější
motoristický časopis

28. 3. 2019
Tomáš Hadač

Převoz klád je neskutečný adrenalin, hlásí řidič. Co všechno se může stát?

Převoz klád je neskutečný adrenalin, hlásí řidič. Co všechno se může stát?

Fotogalerie

7 fotografií

Šoférovat náklaďák s desítkami tun kulatiny není žádná sranda. Daleko obtížnější je však podle řidiče Václava Kosprda klády na vůz naložit a správně připevnit. Proč?

(více v čísle 13/19)

Polní cesty vedoucí k lesu v sobě vždy nesou dvě věci: zaprvé tajemno. To v našem případě ještě podtrhuje stále temná obloha, která v šest hodin ráno vládne severočeským Měrunicím nedaleko Bíliny. Zadruhé to pohodové jako vatikánská projížďka v papamobilu nebude. A skutečně není. Volvo FMX II o výkonu 460 koní tady pěkně klimbá. Provizorní stezka nyní navíc zničehonic končí. Co s tím? „Otočím se,“ prohazuje stoicky jedenačtyřicetiletý šofér Václav Kosprd alias Venca. Na miniaturním prostoru vycouvává s návěsovým tahačem opravdu mistrovsky. „Taky už to dělám skoro dvacet let. Původně jsem pracoval na pile, odkud jsem zamířil na zkoušku k převozu. A nějak jsem tu zůstal,“ svěřuje se Václav, zatímco se domlouvá s lesní techničkou Nelou Zelenkovou, kolik kubíků za chvíli naloží.

Jedenačtyřicetiletý Kosprd začíná s nakládáním vždy odzadu. Radši si prý vše v hlavě vícekrát promyslí, než se pustí do akce.
Autor: Jiří Pekárek

Hlavně ne buk

Čeká nás dvaatřicet kubíků modřínové kulatiny. „Patří k těm lepším. Horší to bývá s bukem nebo dubem. Záleží na hustotě dřeva. Nejradši mám smrky, jsou lehké a rovné,“ hlásí Kosprd. Dost podle něj závisí i na místu. „Zrovna včera jsem u Rumburku nasazoval na kola řetězy. V průměru je teď používám třikrát do týdne. Kolikrát mi tak dává zabrat se k tomu materiálu dostat,“ poukazuje na terénní překážky muž, který „nalétá“ po republice přes 70 000 kilometrů za rok. Může ho něco překvapit? „Každý den něco. Člověk si často pokládá otázku, zda to sjede, nebo ne. A to na tom miluju, ten adrenalin. I když se snažím být co nejopatrnější, občas i já zapadnu. Tak mě holt vytáhne traktor,“ pronáší opět s klidem v hlase Kosprd.

Zlomené rameno

Václav zastavuje a přelézá ven na sedačku hydraulické ruky. „Vždycky musím začít odzadu,“ popisuje z několika metrů nad zemí. V drapáku zrovna svírá tři pětimetrové klády, jež chvatně pikýruje k sobě na palubu. Podle lesní techničky Nely právě zde může dojít k prodlevám, neboť se podcení systém nakládky. „Za ty roky si v hlavě dokážu vymodelovat, jak půjdou výřezy za sebou,“ souhlasí se svou nadřízenou Venca. V první fázi šikování dříví ani ne po pětadvaceti minutách úspěšně dokončil, část druhé si prý vezmeme na starost my. Hrozí nebezpečí? „Stát se může ledacos. Praskne hadice, rameno se zlomí, upadne. Je třeba se pořád koncentrovat, a hlavně se nepřeceňovat,“ upozorňuje Václav a dodává, že jeho hydraulická ruka schramstne za hodinu zápřahu až deset litrů nafty.

Václav Kosprd podle svých slov naloží v průměru sto kubíků denně
Autor: Jiří Pekárek

Jako švýcarské hodinky

Nachystané klády podél cesty rychle mizí. Naopak Vencovo volvo se plní. „Konfigurace náprav 6x6 mi dovoluje maximální limit v Česku – osmačtyřicet tun. Ten jsme si díky výjimce u Ministerstva dopravy navýšili dokonce na dvaapadesát,“ poznamenává muž, jenž má každou zimu na starost dovézt vánoční strom na litoměřické náměstí. Pohyboval se s vahou někdy na hranici možného? „Na tohle jsem háklivý, takže radši dám trochu míň, než abych platil pokutu. A druhé pravidlo, podle kterého se řídím, zní vždycky včas,“ pokračuje Václav. Usměvavý obličej nenaruší ani tučný seznam oprav jeho mátově zeleného dostavníku. „Odešel vstřik, spojku i převodovku jsme dělali, bylo toho dost. Na druhou stranu šlapal po těch osm let docela slušně. Těším se už ale na novou scanii, kterou dostanu příští měsíc,“ vyhlíží výměnu.

Horolezci

Stop! Po dvou stech metrů Kosprdova jízda končí. U silnice stojí rozlehlejší truck Renault T520 bez hydraulické ruky. „Tohle je ideální scénář, když si vypomůžeme bezrukáčem, který posléze pádí dál. Václava tak můžeme využít zase jinde,“ vysvětluje pozadí logistiky Zelenková. Základy necháme vyskládat zběhlejšího. Poslední kulatinové kvarteto čili slíznutí smetany (snad ne smůly) již jde na naše triko. Václav pro jistotu kontroluje zajištění vozu – takzvané zapatkování. Vůbec se vyškrábat na trůn ramenového nakladače vyžaduje základní horolezecký kurz. „Pravou páčkou zvedáš a otáčíš drapákem, levou otáčíš rukou a lámeš rameno,“ přechází k tykání Venca a střílí další salvu pokynů: „Pravým pedálem vysouváš a prodlužuješ rameno. Levým otvíráš a zavíráš tlamu drapáku.“ Vše je neskutečně citlivé. Každý ostřejší pohyb sleduje publikum s hrůzou ve tváři. Tomu pocitu, když klády úspěšně vrstvíme, se ale nic nevyrovná. A nezkazí to ani šnečí tempo, ani následná korekce ze strany Kosprda, jemuž náš volnější styl moc nevoněl.

Nejsložitější pro nás bylo výřezy efektivně rozmístit. Stejně tak nováčka překvapí velmi citlivé ovládání.
Autor: Jiří Pekárek

Asi vítr

Bezpečnost a preciznost. Bez toho se v téhle branži neobejdete. Kosprd to potvrdil okamžitým přerovnáním modřínů, řidič modrého renaultu Slavomír Švandrlík teď zase kurtuje náklad jako o život. „Jeden popruh udrží čtyři tuny, vážně je to síla,“ předvádí na vlastním těle čtyřiačtyřicetiletý Slavomír. Řemeny německé výroby utahuje svými dvaadevadesáti kilogramy. Přesněji řečeno doslova visí ve vzduchu. Máme si na ně také sáhnout. Tvrdostí připomínají spoustu věcí, zvlášť když se dnešek točí kolem klád. Tady problém vznikne stěží. „Největší komplikace způsobuje vítr. Kvůli vysokému těžišti to se mnou často zamává. A ani spotřebě nepomáhá. Nepříjemné je také rychlé sešlápnutí brzdy, kdy se náklad může roztančit. Ale že bych vytrousil něco ze strany, nebo zezadu, to fakt ne,“ říká důrazně Švandrlík. Na závěr nás zve ještě do kabiny, kde nás mezi budíky zaujímá především indikátor zátěže. Ten řidiči ukazuje, kde například na soupravě ubrat. Finální (prostorové) přeměření však obstará dozorující Nela. Pomocí složitých vzorečků zapisuje téměř dvaatřicet kubíků. Oba šoféři naposledy kvapem obcházejí své tahače a usedají za volant. Čas je drahý a další kulatina volá…

 

 

Vyšlo v časopisu

Svět motorů
13 / 2019 Objednat číslo Další články z čísla
Sdílej na facebooku
 

Archiv PDF


Přihlásit se / Zaregistrovat se
Vstup do archivu používá nový, uživatelsky vylepšený systém přihlášení. Pro vstup do archivu potřebujete jednotný účet platný pro všechny weby vydavatelství CZECH NEWS CENTER a.s.Po přihlášení pokračujte zde!

Zapomněli jste heslo?
 
 

Redakce

Adresa: Komunardů 1584/42, 170 00 Praha 7
Email: svet.motoru@cncenter.cz
Telefon: 225 977 851