Jak se převážejí vrazi? Vyzkoušeli jsme to na vlastní kůži! | SvetMotoru.cz
Svět Motorů
Vstup pro předplatitele
Zapomněli jste heslo?

Nejčtenější a nejprodávanější
motoristický časopis

8. 11. 2019
Tomáš Hadač

Jak se převážejí vrazi? Vyzkoušeli jsme to na vlastní kůži!

Před převozem je každý vězeň poučen, jak se má během eskortu chovat

Fotogalerie

8 fotografií

Vězeňský autobus poznáte jednoduše. Nemá okna, bílý lak zdobí fi alový pruh a upalovat může až 130 kilometrů v hodině. Jeho interiér však představuje velkou neznámou. Jak to tam vypadá?

(více v čísle 45/19)

Člen eskorty mi právě utahuje poutací opasek. Tak silně, že je mi to opravdu nepříjemné. „Klepeta“ mám rovněž na nohou a zápěstích. Nervózně přešlapuji na nádvoří věznice Bytíz nedaleko Příbrami a čekám na převoz. „Během eskorty je zakázáno jíst, pít, bavit se! Při jakémkoliv pokusu o napadení příslušníka vězeňské služby nebo větší provokaci bude proti vám použito donucovacích prostředků včetně střelné zbraně nebo psa. Rozuměl jste poučení?“ seznamuje mě s pravidly velitel eskorty: dvoumetrový zakuklený muž v neprůstřelné vestě a se samopalem v ruce. Ano, odpovídám dostatečně nahlas. Což současně platí jako vstupenka pro nalodění na palubu upraveného autobusu Iveco Crossway.

Klec pro psa

Šouravým tempem (kvůli krokovým poutům) vlézám dovnitř předními dveřmi. „Z bezpečnostních důvodů ani jiné neexistují. Jak vězni, tak my coby eskortní tým vstupujeme pouze tudy,“ říká řidič Petr. Autobus tvoří dvě části. Menší, přední sektor okupuje pět zaměstnanců vězeňské služby plus psovod se psem. „Ta malinká klec tedy nepatří žádnému trestanci, aby nedošlo k nedorozumění,“ Takhle se vozí vrazi! … fi alový pruh na vězeňském autobusu má svůj důvod? Fialová barva podle křesťanství symbolizuje lítost nad spáchanými hříchy. … všichni členové eskorty u sebe mají střelné zbraně? Což se týká též řidiče. … vězeňský autobus je vybavený majákem? Ten může šofér využít například v kolonách. Víte, že… upřesňuje Milena Palková, tisková mluvčí příbramské káznice. Já však mám starost, abych bez újmy doklopýtal dozadu, do říše nesvobody, oddělené mříží. „Pokračujte do třetí řady a zahněte doprava. Vaše místo se nachází na vzdálenějším sedadle,“ rozhoduje velitel, jenž si přeje zůstat v anonymitě. Zasedací pořádek se plánuje dlouho dopředu, stejně tak trasa nebo dny pro přesuny odsouzených. „Ty připadají na úterý a čtvrtky v dopoledních hodinách,“ poznamenává šofér Petr, zatímco zamyká katr, abychom mohli vyrazit.

Klimatizace i rádio

Z hygienických důvodů jsou vězeňská sedadla pouze plastová. „S ohledem na to, že eskort trvá zpravidla kolem šedesáti minut, se to myslím vydržet dá,“ popisuje dozorce Tomáš. Souhlasím, zvlášť když mi během cesty řidič pouští rádio a klimatizaci. „Naše nové autobusy tuhle možnost nabízejí, a tak proč ji nevyužít. Ale nepředstavujte si, že se zde sborově pobrukují refrény Kabátů. Panuje tu maximální disciplína,“ konstatuje velitel eskorty. A co když si jako teď budu nahlas zpívat „když se u nás chlapi poperou“? Dozorce Tomáš se nerozpakuje a ukazuje mi to na vlastní kůži. Vede mě na samý konec dvanáctimetrového vozu, kde mi otevírá jednu ze čtyř zamřížovaných „klecí“. „Pokud někdo narušuje pořádek, míří sem. Eventuálně problematické vězně, mezi nimiž mohou být i násilní vrazi, posadíme na samotku rovnou,“ přiznává Palková.

Převrácený autobus a dva útěky

Ostraha se jednohlasně shoduje, že při eskortu bývá klid. „Zřídkakdy spolu klábosí, výjimečně plivají na pouta, zásadní potíže jsem naštěstí za deset let nezažil,“ bilancuje zahalený velitel. Největší starost tak prý představují závady autobusu a havárie. „Co se týče poruch, voláme na centrálu, poněvadž autobus má jinak zákaz zastavovat. Ti nám poté v součinnosti s policií pošlou náhradní vůz,“ pokračuje šéf eskorty s tím, že převážení zůstávají do nápravy uvnitř. U karambolů to je ještě daleko složitější. „Proto osádka absolvuje náročný výcvik, kde se učí, jak jednat v extrémních situacích. Třeba minulý měsíc jsme měli taktické cvičení, kde byl autobus převrácený na bok, a nadto dvojice fi gurantů unikla,“ zmiňuje Palková příklad praktického tréninku.

Setkání na benzínce?

Krajinu nevidím, neb místo oken mi dělá společnost jen šedý plech. Pociťuji, že valíme celkem svižně. „Možná vás překvapí, že nejvyšší povolené tempo máme stanovené až na sto třicet kilometrů za hodinu, čímž se odlišujeme od jiných autobusů,“ vypichuje velitel eskorty a navazuje: „Taktéž bezpečnostní pásy u sedadel pro odsouzené nenajdete.“ Navlečen do okovů a poutacího opasku, jenž mi drtí žaludek stále víc, jsem to málem přehlédl. Pakliže se mi udělá nevolno nebo budu potřebovat akutně na záchod, přibrzdíte? „Vězně před převozem navštíví doktor, který rozhodne, zda je schopen eskortu. A toaleta? Před odjezdem jim doporučujeme odskočit si. Není to tak, že by běžný motorista potkal na benzínce vedle sebe u mušle odsouzeného,“ komentuje dozorce Tomáš. 

Muži a ženy jezdí spolu

Já si dnes neznámou trasu „užívám“ sám. Normálně bych tu ale sdílel kyslík s dalšími zhruba pětadvaceti až třiceti odsouzenci v poutech. „Nejen s kolegy. Muži a ženy cestují dohromady, byť nesedí přímo vedle sebe,“ přichází s několikátou pozoruhodnou informací Palková, jež v minulosti dokonce sama sloužila u vězeňských transferů. Po několika minutách (nedokážu to odhadnout) naše putování končí. Nic jsem nezdemoloval, nikoho nenapadl, kázeňské přestupky by mě tedy měly minout. Naštěstí jsme se nepotýkali ani s žádným prekérním momentem typu závady motoru nebo nehody. Dozorce mi tak po výstupu může pouta konečně rozepnout. Svoboda rázem chutná o dost sladčeji. Zážitek to byl každopádně. Pouze si skromně přeju, aby se už nikdy neopakoval.

 

Vyšlo v časopisu

Svět motorů
45 / 2019Objednat čísloDalší články z čísla
Sdílej na facebooku
 

Archiv PDF

Zaregistrujte se zdarma
Vstup do archivu používá nový, uživatelsky vylepšený systém přihlášení. Pro vstup do archivu potřebujete jednotný účet platný pro všechny weby vydavatelství CZECH NEWS CENTER a.s.Pokračujte zde!
 
 

Redakce

Adresa: Komunardů 1584/42, 170 00 Praha 7
Email: svet.motoru@cncenter.cz
Telefon: 225 977 851