Roman Kresta a Tomáš Kostka: Švagři

Jako soupeři se potkali minulý rok na Rallye Kopná (SM 21/12). Napínavý souboj vyhrál Kresta, když Kostka v předposlední zkoušce havaroval. Z jejich odpovědí i tónu byl poznat zjevný respekt. Mladší Tomáš uznává Romana jako osobnost, zkušený Roman zase poznal v Tomášovi závodnický talent.

Z bodu A do B bez chyby

Co řeknete o druhém?

Kresta: Ačkoliv jsme švagři, příliš často se nestýkáme. Poprvé jsem ho zaznamenal při závodech na okruzích. O tom, že je nesmírně talentovaný, přesvědčil minulý rok, kdy debutoval v kompletní sezoně v rallye a hned se stal mistrem republiky ve sprintrallye. K tomu, co dělá, má stoprocentní profesionální přístup.

Kostka: Romana netřeba představovat. Je to nejúspěšnější český jezdec rallye všech dob, což dokázal angažová- ním v továrním týmu Ford. Jde o vysoce precizního a cílevědomého člověka.

Co je na rallye nejnáročnější?

Kresta: Všechno. Výsledek ovlivňuje řada okolností. Základem je dostat se co nejrychleji z bodu A do bodu B a neudělat při tom chybu. Ať jedete čímkoliv na jakémkoliv povrchu.

Kostka: Jedná se o nejkomplexnější automobilový sport, ve kterém hraje roli tolik faktorů jako v žádném jiném. Člověk musí být schopen adaptovat se na jakékoliv druhy povrchů za jakéhokoliv počasí, poslouchat diktát navigátora a současně být naprosto precizní při řízení.

Je motoristický sport nebezpečný?

Kresta: Mnohem bezpečnější než například jízda na horském kole nebo motocyklové závody. S mírnou nadsázkou řečeno méně rizikový než občasná jízda autem pomalu po dálnici.

Kostka: Nemyslím si, že je nebezpečnější než třeba sjezdové lyžování nebo jiné adrenalinové sporty. Je to něco jiného, než na co je člověk běžně zvyklý. Jede se skoro 200 km/h lesem, kde je kolem trati spousta pevných překážek.

Musíte poznat rychlost

Co se dá udělat pro rallye v Česku?

Kresta: Neustálá osvěta a školení o bezpečnosti dokáže mnohé, ale pořád to zůstane na lidech. Jezdcích, organizátorech, divácích a jejich důsledném přístupu k tomu, co mají v rámci rallye dělat.

Kostka: Rozhodně bych kladl velký důraz na osvětu diváků. Vysvětlovat jim, že stát o pár desítek metrů dál od trati nesníží jejich zážitek, ale může to zachránit život. Na druhou stranu i když každý chce vyhrát, měl by jít do soutěžení s pokorou, a ne bezhlavě za každou cenu.

Jak vnímáte rychlost v civilním a soutěžním voze? Kresta: Závodní auto je přizpůsobeno k tomu, aby člověk za volantem rychlost správně vnímal a cítil každý detail v jeho chování. A myslím si, že k řadě havárií v běžném provozu dochází proto, že řidiči nedokážou správně vnímat rychlost v civilním voze.

Kostka: Při rallye ten problém mívám skoro pořád, protože jsem z formulových a sportovních aut zvyklý na vyšší rychlosti. Musím se často krotit a ještě mi to bude nějakou chvíli trvat. V civilním provozu musím bohužel konstatovat, že situace v Česku mi připomíná, jako by si tady spousta lidí na závodníky hrála. Sám jsem zabránil řadě krizových situací, které způsobili právě takoví „šoféři“.

Co byste druhému poradil?

Kresta: Aby se ve svém vývoji v rallyeovém sportu posouval dál a k tomu ať má připravenou koncepci. Je opravdu talentovaný a měl by toho využít.

Kostka: Jedině ať závodí dál. On jiné rady nepotřebuje.

Poznali jsme se na rallye

Pletou se vám rodinné vztahy do závodění?

Kresta: Nebýváme často v kontaktu, a pokud ano, závodní věci neřešíme.

Kostka: Určitě ne! Naopak si myslím, že je to velké plus. Umíme si říci spoustu věcí a jako rodina držíme více při sobě.

Vzpomenete si na datum a okolnosti seznámení?

Kresta: Odešel jsem z domova za závody do Mladé Boleslavi v roce 2000 a 2005 do Anglie. Mezi těmito daty se poznali oni a já se seznámil s Tomášem.

Kostka: Myslím, že to bylo v roce 2005, kdy jsme se byli podívat na Rallye Monte Carlo na Romanovu premiéru s továrním fordem. Já ve stejném roce začal jezdit Světovou sérii Renault 3.5, kde tehdy šampionát vyhrál Kubica.

Ovlivní závodníka narození dítěte?

Kresta: V mém případě to rozhodně nemělo vliv na rychlost. Jak člověk stárne, v určitých chvílích si uvědomí, co se vlastně mohlo stát. Ale pokud si znovu sednete za volant, žádnou brzdu v hlavě nemáte.

Kostka: Přidá to na zodpovědnosti, protože začnete více přemýšlet o souvislostech věcí kolem. Na rychlosti to neubere, protože při závodě se soustředíte na jízdu, a na jiné myšlenky nemáte čas.

Mám problémy s rychlostí

Zkusil jste si závody na okruhu?

Kresta: Mám za sebou test a závod v Octavia Cupu v roce 2004 v Mostě. Přišlo mi zajímavé to zkusit, ale rozhodně mě to nenadchlo natolik, abych se okruhům věnoval stabilně. Skupiny okruhových a rallyeových jezdců jsou hodně vyhraněné a specifické na to, aby dokázali plnohodnotně dělat obojí. Tomáš je trochu výjimkou. Je těžší závodit na okruzích, nebo se účastnit automobilových soutěží?

Kostka: Určitě je těžší rallye, což mohu po dvanácti letech strávených na okruzích potvrdit. Pořád sbírám zkušenosti, abych zvládl současně řízení a diktát spolujezdce. A jak jsem říkal, když jedete v Le Mans přes 300 km/h a na rallye kolem 170 km/h, je sakra rozdíl odhadovat správně vzdálenosti a okamžiky, kdy a jak začít brzdit.

Sedl byste si vedle švagra při rallye?

Kresta: Ano. Už jsme to udělali několikrát při testování. V Anglii jsem v rámci projektu Fordu jezdil se závodními klienty, jsem zvyklý.

Kostka: Jednou jsem si vedle něj sedl do Suzuki Swift na několik kilometrů při testovací jízdě. Už bych to nikdy neudělal, jsem totiž při rallye zvyklý řídit.

A posadíte se vedle něj do civilního auta?

Kresta: Stoprocentně ano. Vím, jak řídí, a nemám nejmenší problém sednout si na sedadlo spolujezdce.

Kostka: Mám takový vypěstovaný reflex, že nemůžu nikdy sedět vedle řidiče. Leda kdybychom jeli pár kilometrů na kafe, jinak musím pořád držet v ruce volant.

Co byste druhému popřál do roku 2013?

Kresta: Ať si postaví jasný projekt toho, čeho chce dosáhnout a získal prostor pro svůj jezdecký rozvoj.

Kostka: Ať mu slouží zdraví, což je základ. A ať zůstane u rallye, protože jí stále má co dát.