Mark Weber: Už se nevrátím

Sedmatřicetiletý rodák z Queanbeyanu v australském Jižním Walesu čtrnácti letech sportovních automobilů. 2014 bude tovární jezdec Porsche.

Celý svět nás zná

Jste hrdý Australan?

Každý sportovec z naší země, ať je to automobilový nebo motocyklový závodník cyklista, plavec či tenista, musí za svou prací cestovat daleko. Jsme národem houževnatých lidí, kteří museli pro úspěch nadřít a nikdy neměli připravenou cestu za úspěchem.

Narážíte konkrétní osoby a jména?

Rozhodně to někdo tak chápe, problém lidí, problém dělají. Jsem hrdý Australan a celý život se hlásím k tomu, že jsem Aussie, jak nám říkají. Takhle nás zná celý svět.

Potěšilo vás, že vaše místo v týmu Red Bull Racing zaujme krajan Daniel Ricciardo?

Přiznávám, že jsem to trochu čekal. Ale když se to potvrdilo, měl jsem radost. Australan je přece Australan. Také jsem se na veřejnosti předčasně prořekl, ale to už v tuhle chvíli neřeším.

Sebastian se zajímá jen o sebe

Jak se cítíte s blížícím se koncem sezony?

Abych byl upřímný, už mě to trochu nudí, ale jednou jsem to rozhodnutí učinil. Už se těším do Brazílie, kde chci zakončit kariéru se vší parádou.

Neopouštíte formuli 1 příliš brzy?

Ne. Před dvanácti lety by mě nenapadlo, že moje kariéra bude v tomto světě trvat tak dlouho.

Co vám bude z F1 chybět?

Závody na klasických okruzích, jako je britský Silverstone nebo belgické Spa. To jsou nádherné a rychlé tratě. Jezdit na nich mě však už tolik nevzrušuje, abych tady nadále zůstával.

Litujete něčeho v kariéře?

Udělal jsem maximum, co jsem mohl. Když ze sebe dáváte to nejlepší, není čas na lítost. Vždycky se můžete ohlédnout a říci si, že jste mohli něco udělat lépe. Pracoval jsem tvrdě v trénincích i závodech a nemám důvod se ohlížet.

Vůbec za ničím?

Možná bych si rozmyslel svůj odchod k Williamsu v roce 2005, kdy jsem měl také nabídku od Renaultu. Asi bych byl nyní na místě Alonsa mistrem světa, ale to už je teď jen dohad.

Budu jezdit i ve čtyřiceti

Jak by si vás měli fanoušci pamatovat?

Jako dobrého, tvrdého a spravedlivého závodníka, který ze sebe dával vždy jen to nejlepší.

Kdy přijde den, kdy se definitivně rozloučíte s motoristickým sportem?

To bude trvat ještě pár let po čtyřicítce. Pořád mám pocit, že jsem schopen závodit na vysoké úrovni, i když v jiné kategorii než formuli 1.

Bylo pro vaše okolí překvapením, když jste koncem června oznámil, že končíte ve formuli 1 a budete jezdit se sportovními vozy jako tovární pilot Porsche?

Lidé z vedení týmu to nečekali, ale to jsem chtěl. Ani jsem neřešil, jak budou reagovat. Bylo to moje rozhodnutí a přišlo natolik včas, aby si stáj zařídila, kdo bude mým nástupcem v roce 2014.

Chtěl jsem je překvapit

Znal někdo vaše rozhodnutí skončit v F1 dopředu?

S výjimkou partnerky Annie Nealové to byl majitel stáje Red Bull Dietrich Mateschitz. Za sedm let mého působení v týmu formule 1 jsme spolu mluvili o veškerých věcech otevřeně, přestože se přiznám, že mi to občas nebylo po chuti.

Máte tím na mysli hodně ostrý rozhovor po kolizi v Turecku roku 2010?

Nebylo to tehdy příjemné, ale po našem hodinovém rozhovoru jsem věděl, na čem jsem. Měli jsme s panem Mateschitzem tak jako tak dobrý vztah. Když jsem mu řekl, že chci z formule 1 pryč, kam jdu a proč to dělám, podali jsme si ruce. A tak korektní způsob chování jsem ve světě formule 1 zatím nezažil.

Plánoval jste rozhodnutí o odchodu z F1 dlouho?

Trochu jste mě zaskočili. Ale přiznávám, že když jsem letos v Austrálii pozval místní a britské novináře na večeři, napadlo mě, že už doma další závod formule 1 nepojedu.

Adrian je génius

Vzpomenete si, kdy vám bylo ve formuli 1 nejhůře?

Na začátku sezony 2011. V lednu mě v Austrálii při triatlonu srazilo auto a měl jsem těžce zlomenou nohu. K vozu jsem se na první závod přibelhal o berlích.

Kdo ze světa F1 vám bude chybět?

Geniální konstruktér Adrian Newey, který byl klíčovou postavou týmu Red Bull minimálně poslední čtyři roky. Je fenomenální a jako jediný na světě dokáže postavit závodní auto, které umí vítězit. Až budu v pětasedmdesáti letech sedět v houpacím křesle, pokaždé si vzpomenu na to, jak bylo úžasné s Adrianem pracovat.

Připomenete si také své začátky, když jste přišel v roce 1990 do Anglie?

Bylo mi čtrnáct a přítelkyni Annie Nealové třiadvacet. S námi byl její malý syn Luke. Bydleli jsme v Hainaultu na severovýchodě Londýna v bytě, na jehož oknech se zimou srážela pára. Dvě třetiny našich měsíčních příjmů spolykal nájem. Annie tehdy hodně tvrdě pracovala, já chodil hodinu pěšky do posilovny, abych ušetřil peníze za autobus. Naučilo mě to houževnatosti a tahle vlastnost se mi v životě mnohokrát hodila.

Jako třeba při vašem prvním vítězství ve formuli 1 v roce 2009 na Nürburgringu?

Startoval jsem tehdy z pole position, ale dostal trestný průjezd boxy. Přesto na mě nikdo v závodě neměl. Vyhrál jsem před Vettelem s náskokem deseti sekund. V životě už asi nebudu mít příjemnější pocity, než když jsem tehdy stál na stupních vítězů a hráli australskou hymnu.

Považujete pro sebe kapitolu F1 za uzavřenou?

Do formule 1 už se jako závodník určitě nevrátím.