Komentář: Boj o přežití
Fotogalerie
9 fotografií
Jaká byla Rallye Dakar 2014 z pohledu Čechů? Největšími úspěchy je šesté místo Aleše Lopraise v kategorii kamionů a osmnáctá příčka motorkáře Davida
Pabišky.
Pořadatelé slibovali, že letošní ročník bude extrémně náročný. Obtížné terény a vysoké teploty jim daly za pravdu. Cíl v chilském Valparaisu vidělo pouhých 47 procent účastníků z těch, kteří se postavili v Buenos Aires na start.
Královna umí letět
Z osmi kamionů, v nichž seděl alespoň jeden z českých účastníků, jich v konečném pořadí kategorie fi guruje pět. Nejvýše z nich tatrovka řízená Alešem Lopraisem a doplněná mechanikem Radimem Pustějovským a belgickým navigátorem Sergem Bruykensem, která dojela na pátém místě.
„Byl to nejtěžší Dakar, jaký jsem kdy absolvoval. Organizátoři šli do extrému. Dunová pole byla obrovská, a kdybych tam zůstal, asistence by nás odtamtud dostávala tři čtyři dny. Několik posádek muselo skončit, protože odpadly na dehydrataci nebo během opravy zkolaboval jeden z jejich členů,“ líčí Loprais dojmy.
Vysoké teploty, to byla kapitola sama pro sebe. „V kabině jsme měli osmdesát stupňů. Bylo mi líto některých motorkářů, kteří nás na trati prosili o vodu. Tohle pořadatelé podcenili, protože často chyběla a pro některé lidi se stal Dakar bojem o přežití,“ tvrdí Loprais, jenž denně vypil deset litrů vody a osm balení energy drinků. „A když jsem za jízdy potřeboval, pustil jsem to do sedačky podobně jako můj kluk do plínek,“ naráží na skutečnost, že je něco přes měsíc otcem syna Alexe.
Kamion postavený týmem InstaForex pro letošní soutěž nese jméno Královna a Loprais si ho pochvaloval. „Tatra umí letět. Motor je výkonově na absolutním vrcholu. Člověk se musí na plynu až krotit, aby neodvařil další součásti,“ říká synovec šestinásobného vítěze Dakaru Karla Lopraise.
Rád by na strýce navázal. „Pro mě je vždycky zklamáním, když nejsou stupně vítězů. Rychlost nám nechybí, ale musíme zvětšit zázemí, jen tak můžeme konkurovat nejlepším. Aby to opravdu stálo za to, byl by potřebný alespoň milion eur. Když chceme do absolutní špičky, zkrátka to nějaké peníze stojí,“ dodává Loprais.
Pojede o zabitou?
David Pabiška jel dakarské dobrodružství poprvé v roce 2007 a jeho osobním maximem v kategorii motocyklů bylo 26. místo z roku 2010. Letos ho překonal, když skončil osmnáctý. „Nechci nikoho naštvat, ale takové umístění mezi motorkami je srovnatelné s první pětkou v kamionech,“ tvrdí osmatřicetiletý závodník z Liberce.
Pro letošní ročník Dakaru opustil velký tým a startoval ve dvojici se Slovákem Štefanem Svitkem pod hlavičkou týmu SP Moto. Rovněž změnil značku stroje a z Yamahy přesedl na KTM. „Chudinku jsem rozhodně nešetřil. Nechala si všechno líbit, ani jednou mě nenechala ve štychu,“ pochvaluje si stroj. V závěru soutěže nakoukl na hranici první patnáctky.
„Tam už se jede opravdu hodně rychle, jak se říká o zabitou. Poznal jsem to v předposlední etapě, kde jsem v dunách dost těžce spadl,“ dodává Pabiška.
„Letošní výsledek je pro mě neskutečným zadostiučiněním po dlouholeté dřině. Na osmý pokus se mi podařilo udělat velký úspěch a nastartovalo mě to, abych se příští rok pokusil postoupit o nějaké místo výš,“ míní.
Když tři kola stačí
Dokázali jet s hořící pneumatikou a osm hodin tvrdě pracovat v horském průsmyku, aby mohli pokračovat v soutěži. Několik dnů nespali, do cíle jedné z etap dorazili na třech kolech. Přesto musel tým Tatra Buggyra Racing s pilotem Martinem Kolomým a plzeňskými bratry René a Davidem Kiliánovými letošní Rallye Dakar kvůli technickým problémům vzdát.
První nesmírně dramatický moment zažila posádka 11. ledna, a to pouhých sedm kilometrů od cíle rychlostní zkoušky. „Něco zarachotilo a chvíli jsme jeli po dvou kolech. Povídám klukům, to bude defekt,“ vzpomíná Martin Kolomý. V kabině vpravo sedící David Kilian podotýká: „Říkal jsem, to nebude defekt, tam bude něco chybět. A taky že jo!“
Bylo to pravé přední kolo, které se vylomilo po nárazu na tvrdou překážku. „Když jsem k němu přišel, skoro hořelo. Museli jsme čekat, až vychladne, a naložit ho. Takové je nařízení pořadatele,“ říká Kolomý.
„Zeptal se mě, kolik a kudy nám ještě chybí do cíle rychlostní zkoušky. Řekl jsem sedm kilometrů po cestě, kterou právě jedeme. Martin už nic neřešil a šlápl na plyn,“ popisuje situace navigátor René Kilian.
„Musel jsem to udělat, protože při jakémkoliv zpomalení by auto padlo na předek,“ připomíná Kolomý. Záběr z jeho jízdy obletěl svět a sám si za tento kousek si vysloužil přezdívku Mr. 3wheel, což znamená Tříkolák.
Den po zmíněné události musel spolu s posádkou osm hodin opravovat poškozený kompresor, což ho stálo propad pořadím z 8. na 39. místo. O další dva dny později odstoupili kvůli mikroprasklinám na přední nápravě. „S poškozeným autem nemůžete vyjet do etapy, to by byl průšvih. Už jsem se v Jižní Americe po havárii kamionu dostal do nemocnice se zraněnými obratli. To byl zážitek na celý život. V naší situaci nebylo co řešit, museli jsme odstoupit,“ vysvětluje jezdec.
Navzdory nepříjemné situaci necítí zklamání. „Když auto jelo, pohybovali jsme se v první pětce. Motor má pořádný točivý moment a dostatečný výkon. Náš kamion Tatra Buggyra jako takový má rozhodně budoucnost,“ těší se Kolomý na rok 2015.
Soupisku českých jezdců, tabulku "nej" a výsledky letošního Dakaru najdete v tištěném vydání SM, č. 5.
