Reportáž: Blesk se vrací do hry
Fotogalerie
12 fotografií
Když automobilky prezentují své sportovní náčiní, většinou to skončí svižnou
spolujízdou. Opel šel dál. Posadil nás za volant rallyeového Adamu R2 a uzavřel část skutečné rychlostní zkoušky. 3-2-1-Go!
Opel prožívá velký návrat k motorsportu, ze kterého se stáhl před devíti lety. Po slibném loňském začátku s dvěma značkovými šampionáty (více v rámečku) přichází s novým rallyeovým speciálem Adam R2. Homologaci má, světová premiéra v Ženevě proběhla, a tak nic nebrání jeho vypuštění do světa. Ještě než dorazí k prvním zákazníkům, dostali jsme exkluzivní příležitost si nový závoďák vyzkoušet v podmínkách jemu vlastních.
S adamem v ráji
Důvěryhodnější atmosféru už hoši od Opelu vytvořit nemohli. Žádný cvičný polygon, letištní plocha ani nic podobného. Na louce při okraji vesničky Kupfersuhl rozbalil své nádobíčko továrnou podporovaný tým Holzer, který se podílí na vývoji a výrobě ostrého adamu. Nechal pro nás uzavřít část rychlostní zkoušky východoněmecké Wartburg Rallye, a když už si dal tu práci, přivezl jako předkrm Adam Cup, tedy slabší rallyeové provedení pro začínající jezdce.
Jiný svět
Vžít se do role skutečného závodníka nedalo moc práce. Zatímco mechanici se válí pod autem, kontrolují podvozek a nazouvají optimální pneumatiky do nepříjemného aprílového počasí, já se soukám do závodní kombinézy, vybírám vhodnou přilbu a podepisuji papír o tom, že až se někde namotám na strom, můžu si za to sám. Mechanici mě usazují do auta a nastavují sedačku na míru. Tahle péče se mi začíná líbit. V mezičase mi testovací jezdec vysvětluje startovací proceduru a představuje další funkce všudypřítomné palubní elektroniky. Ve srovnání s jednodušším cupem, který můžeme při vší úctě označit spíš za odstrojenou sériovku, je tohle opravdový závoďák. Protože jsme dostali slabší Adam Cup na rozjezdění a seznámení se s tratí, můžeme okamžitě srovnávat. Kokpit „er-dvojky“ je jiná liga. Palubní deska má s produkční společné jen obrysy. Kde má civilní adam přístroje, svítí u R2 obrovské číslo udávající zařazenou rychlost – pro pilota nejdůležitější údaj.
Točit, drtit, ždímat!
Rozjezd se odehrál podle mých předpokladů – natřikrát. Dostat ostrou spojku do nohy chce zvyk. Překvapilo mě, jak zlehka jde řízení i řazení, cup chce po řidiči víc práce. Pomalá jízda se rallyeovému autu moc nelíbí, jet s ním plynule není žádný med. Prská, poskakuje, jednička je málo, dvojka moc. Naštěstí už ale stojím na pomyslném startu a můžu pořádně zatopit pod kotlem. Adam vibruje a drnčí, atmosférická šestnáctistovka letí do otáček. Přestože bych pocitově už dávno řadil, musím ještě chvíli počkat, až na mě zablikají modré diody. Teprve teď nastal správný okamžik vzít pěkně chlapsky za velkou páku sekvenční převodovky a razantním přitažením řadit. Bez spojky, ta je tu jen pro rozjezd. Žádné mazlení, jinak tam kvalt nespadne. Čím tvrději a rychleji jedu, tím lépe se auto ovládá a chová.
Motor točí skoro osm tisíc a k dispozici mám všech 190 koní. Že vás ta hodnota neomráčila? Pravda, to dnes nabízí kdejaký diesel. Ale podívejte se na to číslo v souvislosti s hmotností 1030 kg, špičkovým podvozkem Rieger a závodním softwarem. Už vypadá lépe, že? Ve srovnání se slabší a o 60 kg těžší verzí Cup jako by měla R2 křídla. Pohybuje se o tolik lehčeji a rychleji.
Na roztočenou čtyřku se řítím po úzké lesní okresce, před levou zatáčkou jdu tvrdě na tuhé, ale fantasticky účinné brzdy, jedno rázné bouchnutí do páky se postará o podřazení na trojku. Silnice je slizká od ranního deště, protože ale v zadku cítím každý sebemenší pohyb auta, můžu směr korigovat neskutečně precizně. Řízení nemá ve srovnání s cupem elektrický člen a na citu je to znát. Jak nám později vysvětlili konstruktéři, asi nejvíc se na lepším vnímání auta podepisuje přední zavěšení uložené v kulových čepech, unibalech. Při extrémním bočním přetížení se geometrie nehne ani o milimetr a samotnému se mi nechce věřit, o kolik rychleji si tu sérii zatáček s „er-dvojkou“ dovolím projíždět. Až v cíli mi dochází, jak opatrně bych musel na tomhle povrchu jet s běžným autem. Adam se ale držel jak přisátý.
Žádné větší akce
Efektní smyky přes ruční brzdu – u předního pohonu si zkrátka musíte trochu pomoci – jsem si z mnoha důvodů odpustil a věnoval se spíš čisté rychlé stopě. Ona by to nebyla nejlepší reklama, zbořit jeden z pěti existujících exemplářů. Jeden se testuje ve Španělsku, další ve Francii, dva mají doma v Německu. Náš, pátý kus používá sám Opel.
Přidělená porce kilometrů utekla v tempu rallye jako voda. Bohatě jsme si ale stačili uvědomit hned několik věcí. Že to myslí Opel s návratem do soutěžního světa setsakramentsky vážně. Že je rallye neskutečná dřina. A v neposlední řadě už chápeme, proč stojí specifikace R2 skoro dvojnásobek verze Cup. Špičková závodní technika dokáže z podobného základu vyždímat o třídu víc rychlosti i emocí.
