Juan Pablo Montoya: Nevrátím se

Letos vyhrál Montoya jeden z nejslavnějších závodů světa – 500 mil Indianapolisu v USA – a skončil celkově druhý v seriálu amerických formulí Indycar. Tamním médiím poskytl v minulých měsících několik rozhovorů. Vybrali jsme z nich nejzajímavější pasáže.

Manželka dostala bentley

Letos jste po patnácti letech ovládl populární „Indy“. Jak moc se za tu dobu změnilo závodění?

Nejvíce v oblasti ochrany jezdců, diváků a všech, kteří se kolem závodů točí. Nikdy jsem nepatřil k velkým apoštolům bezpečnosti, a to ani tehdy, když se začátkem tisíciletí objevil HANS (systém ochrany hlavy a krku). Vzpomínám si, jak jsem jednou při působení u McLarenu objel formulí 1 jedno instalační kolo bez tohoto prvku. Cítil jsem nervozitu, kterou nebylo možné přesně popsat. Od té doby respektuji jakékoliv nové bezpečnostní prvky, které se objeví v automobilovém sportu. Vím, že dávají pilotovi jistotu, aby mohl jezdit hodně rychle.

Co jste dostal od zaměstnavatele Rogera Penskeho za toto vítězství?

Mám služební corvettu, ale prémii jsme neřešili. Ovšem manželka Connie se pojistila. Za moji výhru dostala od Rogera nový vůz Bentley.

Začátkem září jste prohrál titul šampiona Indycar až při rovnosti bodů po posledním závodě. Bylo složité strávit takové zklamání?

Nemyslím si, že udělovat dvojnásobný počet bodů v posledním závodě byl šťastný nápad. Nebýt toho, stal bych se mistrem já. Měli jsme ovšem v týmu možnost během roku několikrát šampionát rozhodnout. Ale šanci jsme zahodili.

Vyhrál jste 500 mil Indinapolisu, formuli 1 v Monte Carlu. Chcete napodobit Grahama Hilla, který k tomu přidal jako jediný v historii i vítězství v podniku 24 hodin Le Mans?

Před pěti lety bych do takového nápadu šel. Teď však vím, že potřebuji sedět ve správném autě. A takové dokáže postavit pouze tým, který vede Roger Penske. A on se teď do Le Mans určitě nechystá.

Takže vás v Le Mans neuvidíme?

Kdyby byl dobrý vůz, možná bych se s Rogerem poradil, zda mám jet. Na druhou stranu se bez Le Mans asi obejdu. V životě jsem závodil ve formuli 1 pro týmy Williams a McLaren, v Indycar pro Chipa Ganassiho a Rogera Penskeho. Vždy to byli ti nejlepší, kteří vyhrávali. A já s nimi. Není to bezvadný pocit?

Předjíždět je snadné

Nestýská se vám po formuli 1?

Mám řadu vzpomínek na dobu, kdy jsem tam působil, a občas se mi zasteskne po některých lidech. Ale celkově vzato mi nechybí.

Co vás v tomto světě nejvíce frustrovalo?

Když přijde nováček do F1, připadá si jako v dokonalém snu. Po pár letech si však začne všímat, co a jak funguje, kdo s čím manipuluje. Zjistíte, jak pracovat. A ono to v týmu stejně neklape, ať děláte, co děláte. To byl bohužel případ McLarenu. Tam bylo zjevné, že nic fungovat nebude. Proto jsem se vrátil do Ameriky.

Vadí vám něco na současné F1?

Chybí klasické předjíždění. V mých dobách jsme museli více přemýšlet a potom riskovat. V současnosti se o pozice moc nebojuje. Přijedete na rovinku, a pokud jste dostatečně blízko, použijete nastavitelné zadní křídlo DRS. A v další zatáčce nemáte problém být před soupeřem.

Měla by se v aktuálních předpisech prosadit nějaká změna?

Formule 1 musí mít jiný zvuk. Všichni zainteresovaní tvrdí, že by to stálo spoustu peněz – a těmi se prý musí šetřit. Ale F1 přece nikdy nebyla o hospodaření. Vozy musí být rychlejší. Zpomalily je pneumatiky, které se posledních několik let používají. Tento svět má problémy s komunikací. Fanoušci by měli být lépe informováni, proč dochází ke změnám. F1 by se měla více otevřít lidem. Neměla by zůstat sterilní.

Vrátíte se do formule 1?

Děláte si legraci?

Proč?

Sedm let jsem neviděl na vlastní oči závod formule 1 a ten zážitek mi nechybí.

Nevadí vám opakované téma Montoya a jeho návrat do F1?

Je to nejčastější otázka, dostávám ji skoro každý den. Ale opakuji, formule 1 je pro mě uzavřenou záležitostí. Už se do ní nikdy nevrátím.

Musíme pomoci Justinově ženě

Co vás v poslední době nejvíce potěšilo?

Po výhře v závodě 500 mil Indianapolisu jsem dostal přes Twitter gratulaci od kolumbijského prezidenta.

Existuje trať, na které jste nezávodil, ale chtěl byste?

Ještě nikdy jsem nejel v americkém Austinu. Vypadá jako hodně dobrý okruh, rád bych si ho vyzkoušel.

Jste pilot proslulý agresivními předjížděcími manévry. Zažil jste na vlastní kůži někoho ještě tvrdšího?

V Americe jsem pár takových poznal, ale nikdy mě to nevedlo k oplácení. Pokaždé jsem si hlídal místo na trati a soupeři pochopili, že se mi tam nemají plést.

Vzal to i Michael Schumacher, s nímž jste měl několik střetů během působení ve formuli 1?

Těžko se teď o tom mluví, musím na Michaela myslet. Před deseti dvanácti lety jsme na to oba nahlíželi plni emocí. Vzpomínám, jak mě technický šéf Ferrari Ross Brawn označil jako člověka, který neumí řídit. Ale to už je pryč.

Jak na vás zapůsobila smrt Justina Wilsona?

Nemám chuť o tom mluvit. Byla to divná nehoda a je strašné, že se to stalo. Moje žena se bavila s jeho manželkou Julií. Přemýšlíme, co udělat, abychom pomohli její rodině ve všem, co bude potřeba.

Řídit, abych vyhrával

V čem spočívá vaše schopnost přestoupit do jiného automobilového se riálu a hned v něm patřit k nejrychlejším?

Umím z auta rychle dostat, co potřebuji. Je to moje práce. Proč bych se měl vychloubat tím, že dokážu dobře dělat to, čemu rozumím? Vždycky se snažím řídit tak, abych vyhrával.

Vaše postava zrovna sportovním dojmem nepůsobí. Co děláte pro kondici?

Spoléhám na jízdu na horském kole, což je dobré pro svalstvo i práci srdce. Navíc jízda v terénu vyžaduje správnou koordinaci celého těla.

Poznávají vás lidé na ulici?

Občas. Výhodou je, že závodníci nosí přilbu, takže lidé naše tváře zase tak často nevidí.