Ušní bubínky trhající rachot – snad jen tak lze popsat chvíli, kdy tenista Rafael Nadal zamává francouzskou vlajkou a šest desítek závodních aut pod námi na plný plyn zaburácí a v těsných soubojích vystřelí do šikany Dunlop.

Před našimi zraky právě odstartoval 86. ročník kultovní čtyřiadvacetihodinovky ve francouzském Le Mans. Závodu, kam tradičně míří absolutní jezdecká špička. Ve speciálních prototypech, ale i cestovních autech se o druhém červnovém víkendu představilo hned třiadvacet současných nebo bývalých jezdců formule 1.

Jedním z nich je i místní rodák Sebastien Bourdais: „Le Mans už není vytrvalostní závod, jedeme 24 hodin v kuse sprint,“ říká nám v zázemí Fordu, kam přijal Svět motorů exkluzivní pozvání. „Na rovinkách mám v té tmě pocit, že jedu tak 500 kilometrů v hodině,“ říká nám.

Dominující Toyota

V kategorii prototypů už v kvalifikaci ukázal jasnou dominanci tovární tým Toyoty. Krátce po startu bylo jasné, že největší bitvy se odehrají v kategorii GTE Pro. Logicky – před časem na ni po padesáti letech upřel zrak Ford, který zde fenomenálně triumfoval v období 1966 až 1969. Klíčovou se stala i pro Porsche, které po loňském vítězství opustilo nejvyšší kategorii LMP1. BMW se do Francie vrátilo s novým M8 GTE.

Těsné bitvy se zprvu odehrávaly mezi dvojicí porsche, která výrobce vyvezl v designu z osmdesátých let: jedno připomínalo barvy výrobce cigaret, růžový kousek naporcovaný jako u řezníka evokoval růžové prase. Z nepatrného odstupu dorážely Fordy GT.

Dechberoucí souboje ukončil až výjezd safety caru po problémech prototypového vozu ze stáje filmové legendy kung-fu Jackie Chana, který řídil Gabriel Aubry. Ve vysoké rychlosti mu explodovala pneumatika a rozmetala karbonové části po trati. Smůla provázela nejvyšší kategorii nadále: krátce poté skončil po kontaktu s jiným vozem hrozivým způsobem v bariéře prototyp ByKolles vedený Dominikem Kraihamerem. Bezpečnostní vůz byl znovu na scéně.

Zhuštěné závodní pole s posledními paprsky slunce připravilo další neskutečnou podívanou. Prototypy hledající si cestu vpřed mezi vozy nižších kategorií ukázaly, jak drtivým způsobem tyhle placky dominují.

Aby ne, vždyť vývoj špičkového auta na nejslavnější čtyřiadvacetihodinovku vyjde i na 200 milionů eur – šokujících pět miliard korun.

Řev motorů

V šikaně dělící legendární rovinku Mulsanne na třetiny, kde jsme tou dobou pobývali, se vedle sebe často naskládaly i tři vozy. A ten řev! Jasně nejhlasitější byla ostře vyjící porsche, naopak temnými basy celé naše tělo rozvibrovaly corvette a fordy. Hybridní toyoty s šestiválcem 2,4 l se proti nim projevovaly asi jako prius.

Ohňovou show po setmění předvedlo jedno z ruských SMP, které po nárazu do bariéry muselo odstoupit. Druhý z vozů této stáje už předtím s Jensonem Buttonem za volantem bojoval několik hodin se závadami.

Tou dobou se nejlepší Ford pohybuje na pátém místě za zástupci Porsche a BMW – spokojenost v týmu rozhodně nepanuje. Jenže mnichovská auta v noci musela řešit problémy – jedno potkala nehoda, dalšímu úlomky na trati prorazily chladič…

Jsou tři ráno a je za námi polovina závodu. Nejen mechanici v boxech tou dobou využívají každou volnou chvilku k získání aspoň pár minut spánku. Někdo má štěstí na křeslo či gauč, jiní si ustelou klidně na zemi. Pak už mrazivou noc rozbíjejí první paprsky slunce. V boxech se cvičí – a to nejen při pravidelných zastávkách, které vycházejí zhruba na každou hodinu. Především metodičtí Japonci u Toyoty mají organizovanou rozcvičku. Denní světlo a litry kávy alespoň částečně doplňují energii.

Na ostří nože

Rozestupy mezi vozy mizí, když šest hodin před koncem vyjíždí na trať safety car. Důvod? Uvolněný kanál a úlomky v jedné ze zatáček. Před polednem se pak na trati strhla nervy drásající bitva mezi porsche Fréderica Makowieckého a fordem Andyho Priaulxe o druhé místo v kategorii GTE Pro. Ta pokračovala i poté, co za volant fordu usedl opět Bourdais.

„Co to tam vymýšlí?“ slyšeli jsme nejeden rozhněvaný hlas v boxech Fordu, když si auta během jednoho kola čtyřikrát vyměnila pozici, a dokonce došlo i na přímý kontakt. Nakonec stříbro uhájilo Porsche – i přes napomenutí ze strany vedení závodu Makowiecky na rovinkách kličkoval ze strany na stranu a už před sebe nepustil viditelně rychlejší ford. S tím, jak se blíží závod k cíli, nervozita v našich boxech strmě stoupá. Jak ukazuje SMP Jensona Buttona, kterému se padesát minut před koncem zakouří z motoru a zůstane stát u kraje, odehrát se může cokoliv. Dokonce i druhý vůz suverénní Toyoty musí na půl kola zpomalit na osmdesát – asi z důvodu nedostatku paliva.

Pak už ale dvojice červenobílých japonských vozů projíždí cílem a je konec. V očích Kazukiho Nakadžimy vidíme slzy. Právě jemu před dvěma lety v posledním kole selhal vůz, když jej vezl pro historicky první titul japonské automobilky.

Dnes už mohou u Toyoty slavit. Po celém paddocku je cítit úleva a smíšený mix emocionálního vypětí a fyzického vyčerpání. I u Fordu panuje radostná atmosféra a šampaňské teče proudem: třetí pódium v řadě se počítá, přesto se po třetím místě v kategorii vyslovená bouře nadšení nekoná. Ale ujet za 24 hodin přes 5000 kilometrů je neuvěřitelný výkon jak pro jezdce, tak techniku.

24 hodin Le Mans 2018

Autor: Toyota a Ford, Matouš Jelínek a

Zajímavá čísla z Le Mans

256 900 diváků vidělo letošní Le Mans

5 286,888 kilometrů ujela vítězná posádka

343,400 km/h činila nejvyšší naměřená rychlost vozu v závodě

225,228 km/h je rekordní průměr vítězné posádky (2010)

25 značek dokázalo vyhrát Le Mans

23 jezdců se zkušenostmi z formule 1 se objevilo na startu

21 výher v řadě zaznamenaly v Le Mans pneumatiky Michelin

14 posádek z 60 nedokončilo letošní závod

9 rekordních výher má na kontě Dán Tom Kristensen

4 výhra hybridního pohonu (benzin/elektrika) 1 vítězství Toyoty v historii 24 h Le Mans