Devětatřicetiletý Francouz má za sebou kariéru ve formuli 1, ale také více než deset let veleúspěšného působení v zámoří. Povídali jsme si před čtyřiadvacetihodinovkou v Le Mans, kde nakonec dojel mezi vozy GT s týmem Ford na třetím místě.

Začneme trochu netradičně. Kdybyste měl vyjmenovat ze všech závodů jeden, který je vám nejbližší?

Bude to Le Mans. Narodil jsem se v sousedství a vyrůstal deset minut odsud. A podpora od místních lidí je neuvěřitelná. Je to vždy speciální zážitek.

Ovlivnilo místo narození vaši budoucí kariéru?

Možná to věci ulehčilo. Spíše ale šlo o to, že závodil můj táta a já jsem vyrůstal na závodní dráze. Logicky jsem tak měl možnost potkat mnoho důležitých lidí, kteří pak sehráli roli v mé budoucí kariéře. Bylo to příhodné.

Na Le Mans se vám daří. V roce 2016 jste vyhrál kategorii LM GTE Pro. Co vás motivuje se sem vracet?

Skončil jsem také třikrát druhý s peugeotem, a to celkově. A právě celkové vítězství na Le Mans je tím chybějícím prvkem. Ale triumf ve třídě je také úžasný úspěch. Vítězství by logicky bylo skutečně speciální záležitostí.

Jak se dnes díváte zpět na časy ve formuli 1?

Příliš na to nevzpomínám. Mohl to být zcela jiný příběh, ale řada věcí do sebe nezapadla. Je obtížné užívat si řízení, když se v autě necítíte dobře. Vždy jsem vyžadoval, aby vůz fungoval určitým způsobem – třeba z pohledu vyvážení. Nejsem typ jezdce, kterého jen posadíte do libovolného auta a řeknete, ať z něj dostane maximum. Formule, se kterou jsem jezdil, vůbec neseděla mému stylu. Byla to katastrofa. A já jsem s tím nemohl nic dělat.

Sébastien Bourdais

Autor: archiv Světa motorů

Jak jste to prožíval?

Představte si, že celý život pracujete na tom, dostat se na vrchol: do formule 1. Když se mi to konečně povedlo, říkal jsem si naopak, kdy už to skončí. Chtěl jsem se dostat z té mizérie. A to přesto, že se mi podařilo odjet i slušné závody: třeba start z druhé řady v Monze. Ale vždy, když mi přišlo, že se něco zlepšuje, zase něco jiného pokazilo výsledek. Třeba v úplně prvním závodě mi dvě kola před cílem selhala poloosa. Byl jsem tou dobou čtvrtý. A tak to šlo stále dokola.

Božská Amerika

Byť jste Francouz, největší úspěchy jste sklidil v USA. Dokonce jste šestým nejlepším jezdcem IndyCar v historii. Jak to vnímáte?

Jako přesný opak formule: v tomto případě jsem měl naopak obrovské štěstí. V Americe jsem získal příležitosti, které bych nikdy v Evropě nedostal. Tým Newman/Haas mi po přelomu milénia umožnil naskočit do šampionátu neuvěřitelným stylem. I díky němu jsem následně mohl tolikrát zvítězit. Zcela to změnilo můj život. Je to asi nejlepší část mé dosavadní kariéry. Nesmírně si vážím toho, že můžu být na zmiňovaném seznamu tak vysoko. A to nejsem typ, který se příliš vyžívá ve statistikách.

V Evropě nejsou americké formule příliš populární. Co vás na nich tak baví?

Přístup k závodům je úplně jiný. Není tam tolik politiky ani peněz. Závody stojí mnohem méně I proto je napojení na firmy výrazně slabší. Prostě se jde jezdit a lidi to baví. Pro závodníka to znamená, že se může více věnovat samotnému řízení. Je to opravdu zajímavá kategorie a já se bavím jako nikdy předtím.

Vyzkoušel jste pestrou řadu aut. Jak se díváte na nový přístup k závodění – třeba formuli E?

Do budoucna by to mohlo být zajímavé. Už dnes se dostávají na solidní výkony. Jde o zcela jiný směr a patrně právě tudy se motorsport vydá.

Jak těžké je vlastně přesedání mezi jednotlivými kategoriemi? Třeba mezi americkou formulí a speciálem pro Le Mans?

Pro mě to jsou úplně oddělené spínače v mozku: vypnu režim pro vozy GT a přepnu do módu pro formule Indy. Ne, to je samozřejmě vtip. Přístup k řízení je ale skutečně zcela odlišný. Jiná přilnavost, aerodynamika, vlastně úplně vše. Jezdil jsem s formulí 1, prototypem Peugeot, nyní s gran turismem, člověk si musí na ty změny zvyknout. Každé další přesednutí je potom snazší.

Sébastien Bourdais

Autor: archiv Světa motorů

Dá se na to nějak připravit?

Člověk musí být maximálně adaptabilní. Třeba při čtyřiadvacetihodinovce se chování auta velmi výrazně mění. Chvilku prší, pak je zima, přijde noc, opotřebovávají se pneumatiky. Kolem nás je tolik proměnných, že se musíme stále přizpůsobovat. Věřím, že Le Mans ze mě udělalo lepšího řidiče.

Nehody jsou běžné

Jak vzpomínáte na legendární závod 500 Indy, který je spolu s Le Mans a velkou cenou Monaka považován za jeden z vrcholů motorsportu?

Je to úžasný závod, kde jsem zatím bohužel neměl štěstí. Výsledek vždy závisí na tom, jak moc bojovní jste a jak vše dokážete kontrolovat. Minulý rok jsme měli fantastické auto a asi bychom měli šanci zvítězit, ale pak přišla nehoda.

Tam jste ve 370 kilometrech za hodinu vrazil do bariéry a po šílených kotrmelcích skončil v plamenech se zlomeninami pánve a kyčle. Jak obtížné bylo vrátit se?

Znáte to, také jezdíte autem a víte, že nehoda může přijít. Stejné je to u profesionálních jezdců. A u mě to loni bylo poprvé, kdy mohlo dojít ke skutečnému průšvihu. Všichni víme, že se to může stát a že nás asi nějaká větší nehoda v průběhu kariéry potká. Měl jsem ještě štěstí a vyvázl bez dlouhodobějších následků. Ne každý má bohužel takovou kliku.

Ale k veselejším tématům. Podle některých máte vizáž studenta. Jaký jste byl ve škole?

Když jsem začínal ve formuli 3000, studoval jsem na univerzitě strojní inženýrství. Ale pak jsem musel udělat rozhodnutí, kterou cestou se vypravit. Rozhodl jsem se jezdit a školu nakonec nedodělal. I když jsem si chtěl nechat otevřená vrátka pro případ, že by závodění nedopadlo. Ale zatím jsem naštěstí své znalosti přímo nepotřeboval.

Co vaše děti? Vedete je ke sportu, nebo naopak ke vzdělání?

Role rodiče je ukázat jim, jak funguje svět. Ony sami pak musí najít, co je pohání. Snažíme se být co nejotevřenější a maximálně se zdržet jakéhokoliv zasahování do jejich rozhodování. Pomáháme jim zkoušet si věci. Když je baví, ať u toho zůstanou. Pokud ne, proč by nemohli zkusit něco nového?

Bavíme se v předvečer čtyřiadvacetihodinovky Le Mans. Kolem je totální blázinec. Jak se přeorientujete na maximální koncentraci od první vteřiny?

Už to dělám roky. Pro mě je přirozené, že si sednu do auta a prostě jedu. Jak si jednou vezmu kombinézu, helmu a usednu dovnitř, vše ostatní vypnu a jedu. Je to má práce. Stejně jako vaše. Také jste součástí tohoto blázince a zvládáte to.

Sébastien Bourdais

Autor: archiv Světa motorů

Sébastien Olivier Bourdais

Narozen     28. 2. 1979

Stav    manželka Claire, dcera Emma, syn Alex

Bydliště    St. Petersburg (USA)

Debut   motokáry (1989)

Formule 1   27 závodů, 6 bodů (2008 a 2009)

Úspěchy     vítěz IndyCar (2004, 2005, 2006, 2007)    vítěz 24 hodin Daytony (2014) vítěz formule 3000 (2002)     vítěz francouzské F3 (1999) 2. v 24 hodinách Le Mans (2007 a 2009, 2011)   vítěz třídy LMGTE Pro v 24 hodinách Le Mans (2016)