Editorial: Je těžké zůstat v klidu

Milí čtenáři,

onehdy po pravidelném a moc příjemném endoskopickém vyšetření mě můj gastroenterolog vůbec nechválil: „Brániční kýlu máte operovanou. Dietní opatření dodržujete. Nejsilnější léky v maximální možné dávce berete. Takže jediným vysvětlením masivního refluxu (návratu kyselých žaludečních šťáv do jícnu) je vaše psychika. Že vy se určitě hodně vztekáte a jste permanentně ve stresu?“ „No, snažím se zůstávat v klidu, ale občas asi trochu vypěním,“ odpovídám.

Ale spíš bych měl říct, že jsem naštvaný permanentně a na světě kolem už nevidím vůbec nic pozitivního. To si třeba člověk řekne, že zkusí být dneska v pohodě. A hned v práci ho čeká rozezlený čtenář. „Tak vy jste mi tři roky nazpět vychválil nový Skyactiv-D od Mazdy, já si ho koupil z posledních odměn v práci jako jistotu na důchod, a teď zjišťuji, že se na tom všem zadírají vačky, že ty piliny zničí turbodmychadla a že to stojí 80 000 Kč!“

„To jsem při testu nového vozu neměl jak zjistit. Tak snad když udělali vačky, které se všem zadírají, v záruce či i po ní vám je zdarma vymění,“ snažím se chlácholit pána a hlavně své svědomí.

„Nevymění! Já blbec si to auto šetřil, pět měsíců před koncem záruky mám najeto jen 35 000 km. A jelikož mi piliny z vaček ještě nezničily turbo, ani se mi na ně nechtějí fyzicky podívat! A kde vezmu jako důchodce třeba za pět let osmdesát tisíc na opravu?“

Následná komunikace s techniky Mazdy mě stála celé balení pantoprazolu a přinesla jen zjištění, že chyba je principiální: kluzná vahadla u dieselu jezdícího na špatně mazající bezpopelný olej. Na to jsem mohl přijít už při premiéře motoru, ale nějak mě nenapadlo ověřovat, zda konstruktér někdy mluvil s výrobci olejů. Více na stranách 58 a 59.

Druhý den si jdu pro testovací Fiat Ducato (test na stranách 50 a 51). Přibrzdím na křižovatce a rozsvítí se červená olejnička. Příčina je nejjednodušší z možných: v motoru chybí skoro tři litry maziva. Značkový servis, který má pro české zastoupení Fiatu udržovat testovací auta v referenčním stavu a fakturuje za to nemalé peníze, zkrátka za dvacet tisíc kilometrů nevytáhl ani měrku. A který zabedněnec vymýšlel specifikaci novinářského vozu, vybral příplatky za celkem 114 000 Kč, ale nezaškrtl senzor hladiny oleje za devatenáct stovek? Totální nekompetence nejpovolanějších míst je syndromem dnešní doby. Jistě právě proto se nás v čekárně doktora Marečka setkává už půlka Berouna.

Martin Vaculík, odpovědný redaktor