Editorial: Skončit v nejlepším

Časopis o dieselech jsem začal dělat v roce 2006. Přicházela emisní norma Euro 4 a mnohé vznětové motory poprvé dostaly filtr pevných částic, který se okamžitě ucpal. Passaty a Octavie RS s agregáty 2.0 TDI-PD/125 kW (motory BMN, BMR) věčně postávaly u krajnic, když jim odešly experimentální piezoelektrické vstřikovače čerpadlo-tryska. A jen o kousek dál postávala Mondea TDCi, kterým se zadřelo vysokotlaké čerpadlo Delphi a naházelo piliny do vstřikovačů. Všem těmto problémům mohl poučený motorista nějakým způsobem předcházet. S filtrem vyrazit na regenerační vyjížďku hned, jak se rozsvítila do té doby neznámá kontrolka. Tehdejší octavii a passat si prostě nekoupit. Do mondea lít aditivum zlepšující mazivost nafty. Maličkým týmem v samizdatových podmínkách vydávaný Auto Diesel byl tehdy jediný časopis schopný příznivcům nafty smysluplně poradit. Když jsem pak v roce 2010 přišel do Světa motorů, bylo rozhodnutí zasvětit dva ze čtyř každoročních speciálů dieselům naprosto logické. Jenže tak jako emisní norma Euro 4 svého času donutila diesely přejít na zcela nové a zpočátku dost choulostivé technologie, zavařily i současné tlaky na čisté emise a jejich celkově malé množství (produkce CO2) benzinovým motorům, které jsou už vlastně stejně složité jako moderní diesely. I jim je vhodné do paliva přidávat přísadu, která co nejlépe čistí karbon z trysek a spalovacích prostor. Také u nich se může ředit olej palivem, když často jezdíte krátké vzdálenosti. A už příští rok dostanou první z nich filtry pevných částic. Hloubavý pohled na techniku s důrazem na provozní stránku si tak zaslouží i ony.

Navíc zatímco v tom roce 2006 jsem byl jediným novinářem v Čechách, který dokázal o autě napsat víc, než stojí v tiskové zprávě, dnes je nás tady takových celá redakce. Slušné automobilky už nám místo tiskových zpráv posílají rovnou servisní školení. Neberte to tak, že dieselový motor už nemá co nabídnout. Naopak, kauza Dieselgate přinutila vlastně všechny k mimořádnému technickému nasazení, a tak jsou současné diesely lepší než kdy předtím. Vždyť pokud šestnáctimetráková nová třída E umí jezdit za 4,7 litru na sto, pak definitivně můžeme přestat žehrat, že staré TDI s rotačkou a emisní normou Euro 3 bylo stejně nejúspornější. Neberte to ani tak, že s psaním o autech končím. Chci vám tím jen říci, že příští speciály Světa motorů se už budou týkat automobilové techniky v celé šíři a víc do nich budou přispívat i ostatní redaktoři.

Hodně šťastných kilometrů, ať už řídíte cokoliv, vám přeje

Martin Vaculík odpovědný redaktor