Editorial: Na co jste se báli zeptat

Vážení čtenáři,

sedmdesátiletá tradice Světa motorů velí dělat tuto práci institucionálně. Tedy každé osobní zjištění redaktora nechat mentorovat příslušnými odborníky, zbytkem kolektivu, osekat o subjektivní zkreslení a vám předložit holou objektivní skutečnost. Na autech je však zároveň zajímavé právě to, jak je jejich vnímání subjektivní. Jak tu samou vlastnost může jeden považovat za přednost, druhý za nectnost a mohou se o tom hodiny krásně hádat. Asi věčné je takové to dilema, zda za stejné peníze koupit nové a jednoduché auto, nebo ojeté a luxusní. Situaci, jak se syn tátovi ze svého BMW 530d směje za Dacii Logan, a pak za dva dny škemrá o klíče, když mu klekne automatická převodovka, jsem zažil už ve sto obměnách. A víte co je na tom nejhorší? Za chvíli mi bude čtyřicet a stále nemám jasno. Je to krásně vidět na mých sedmi nejmilovanějších ojetinách, které popisuji na stranách 52 až 65. Vedle skromné Fabie Combi je tam i supersložitá Toyota Land Cruiser 100, o které sice tvrdím, že je spolehlivější než mnohem jednodušší a mladší auta, ale moc mi to nevěřte. Mám jí fakt rád. Já, Marek Oborník i Martin Frei děláme pro Svět motorů devět let. Naši práci znáte a zřejmě si jí i ceníte. Neboť když nám píšete, tak vesměs pochvalně. Jsme však přesvědčeni, že jen slušnost vám zabránila položit také některé z následujících otázek.

„Kdo sakra jsi, že máš tak příkrý soudy?“ Na to odpovídáme na stranách 18-19, 34-35 a 50-51.

„A čím jako jezdíš sám?“ Odpověď tamtéž.

„No a co by sis teda koupil ty, když to moje auto je podle tebe krám?“ Každý z nás odpovídá sedmi podrobnými recenzemi na stránkách 20-33, 36-49, 58-65.

Příjemné počtení vám přeje

Martin Vaculík, zástupce šéfredaktora