Systémy čtení dopravních značek: Dej si pohov, cedule hlídám

Myšlenka celého systému je prostá a chvályhodná – auto dokáže přečíst dopravní značky omezující rychlost a zakazující předjíždění, upozornění zobrazí na displeji palubního počítače. Řidič tak má v každém okamžiku informaci o tom, co zrovna může, a co naopak nesmí. Podle zákona se má samozřejmě plně věnovat řízení, sám by měl tedy nejlépe vědět o všech značkách v provozu. Ale po pravdě – kdo z nás neměl za volantem „okno“. Je tu pořád ještě sedmdesátka, nebo platí zase padesátka?

Čtení dopravních značek obstarává kamera za čelním sklem, která současně slouží i dalším asistentům jako udržování v jízdním pruhu

Autor: Svět motorů

Podnět z praxe

Jak už to v životě chodí, realita není natolik bezvadná jako původní záměr. V případě systémů detekujících dopravní značení jsme se o tom opakovaně přesvědčili při testování aut všech možných značek a cenových kategorií. Zatím se v redakci Světa motorů nenašel nikdo, kdo by byl s funkcí asistentu stoprocentně spokojený a dobrovolně za něj připlatil.

Zaměřili jsme se tedy důkladně na princip, porovnali nabídku jednotlivých značek a opakovaně systém vyzkoušeli v provozu. Zatímco zástupci automobilek nabízejících systém si jej chválí, zaznamenali jsme i jasný hlas opozice. „Podle našich inženýrů ještě není čtení dopravního značení na takové úrovni, aby fungovalo stoprocentně. A když něco nefunguje bezchybně, Lexus to nenabízí,“ vysvětlil nám David Valenta z českého zastoupení japonské značky. ¨

Jak mohou auta číst?

Stejně jako člověk potřebuje ke čtení oči, vůz potřebuje kameru. Elektronika je u každé automobilky naprogramována trochu jinak, byť vývoj systémů zajišťuje v podstatě jen pár dodavatelů: Bosch, Continental nebo Magna.

Základní funkcí je vždy čtení a hlášení rychlostních omezení, lepší asistenty umějí i zákaz předjíždění, nebo dokonce dodatkové tabulky. U dražších modelů s integrovanou navigací se pak využívají mapové podklady, což pomáhá v situacích, kdy značení na silnici chybí. Z mapy lze vyčíst, že auto vjelo do obce na dálnici a podobně.

Důvody, proč automobilky systém sledování dopravních značek nabízejí, jsou zřejmé – vysoká rychlost je častou příčinou smrtelných dopravních nehod. Podle studie organizace European Road Safety Observatory představuje významný faktor až u 30 % bouraček s úmrtím. A v neposlední řadě stojí překročení rychlosti spoustu peněz na pokutách. Nikdy tedy není na škodu, když má řidič informaci o aktuální povolené rychlosti z více zdrojů, a navíc permanentně k dispozici.

Výstupem je zobrazení značky na displeji palubního počítače, grafi cká podoba detailnost informací se u jednotlivých aut liší.

Autor: Svět motorů

Maturita ze čtení

S několika běžně prodávanými vozy vybavenými čtením značek jsme vyrazili do ulic a soustředili se výhradně na funkci tohoto asistentu. V jednotlivých rámečcích na další straně si můžete přečíst, jak si konkrétní respondenti vedli.

Máme-li nabyté zkušenosti stručně shrnout, výrobce automobilů nepotěšíme – v českých podmínkách, kde platnost rychlostního omezení často ukončuje jen křižovatka, vyjetí z obce nebo opuštění dálnice, čtení značek zmatkuje. Nelze se na něj spoléhat a brzy vás přestane bavit. Co je platné, že z nějakých 80 % a především mimo obce systém funguje velmi dobře, když potom dokáže ve městě chybovat často až neuvěřitelným způsobem a řidiče jen mate.

Samotná myšlenka je dobrá, a jestli se jednou sjednotí dopravní značení v různých státech Evropy, zdokonalí se používané technologie a navigace bude běžnou součástí automobilu, pak možná řekneme tomuto systému ano. V současné podobě bez ohledu na výrobce však prohlašujeme spíše ne. Je to příliš často chybující zbytečnost. Co se ale musí všem testovaným vozům bez výjimky přiznat, je rychlost a přesnost systému – symbol se na displeji palubního počítače objeví prakticky na metr přesně, jakmile ceduli mineme. A to i ve tmě, běžném dešti nebo za sněžení.