Harley Davidson Street Bob Special Edition: Jen já a Bob
Fotogalerie
9 fotografií
Přítelkyni na něm nesvezete, díky tomu se ale můžete ještě více soustředit na projížďku v americkém stylu.
(více v čísle 22/13)Mám černý sedlo
a bílý řídítka,
špatně skončíš,
říkala mi maminka…
P řesně tenhle text písně skupiny Psí vojáci si pobrukuji, když přebírám Harley-Davidson Street Bob. Otočím masivním knoflíkem bezklíčkového startování, stroj se oklepe s energií splašeného plnokrevníka, ve výfuku několikrát zapraská, načež se motor ustálí na bublavém volnoběhu. V tuhle chvíli moji image zlého hocha podpoří i pouze jediná sedačka. Ne, ostří hoši s sebou kamarády nevozí.
Jenže nechat harley zaškatulkovaný jako velkou motorku pro pupkáče s ostrým pohledem by byla škoda. Ona by totiž byla skvělá i bez legendárního jména a nápisů Milwaukee, USA. Na první pohled možná Street Bob vypadá, jako by se vyráběl už od roku X, je to ale poměrně moderní stroj. Už jsemzmínil bezklíčkový přístup, který funguje podobně jako u auta, nechybí ABS. Agregát se vstřikováním a šestikvaltem je na trhu jen pár let a ten retro rychloměr na nádrži dokonce umí zobrazit zařazenou rychlost, aktuální otáčky nebo dojezd.
Kdo se ale na motorku podívá, tomu to bude jedno. Zvláště naše v hluboké vínové metalíze z edice Hard Candy Custom v kombinaci s matně černým motorem vypadá prostě skvěle.
Hells Angels dokázali za den v sedle harleyů zdolat stovky mil nejen po legendární Route 66. Jak by si asi s tímhle jejich nový bratr poradil, vrtá mi hlavou. Pak si znovu vzpomenu na Psí vojáky, kapelu s názvem odkazujícím na indiány:
Jak jste sladký, kilometry,
když jedu na svým harleyi,
jak jste sladký, patníky,
když jedu do Brna,
chyť si mě, chyť si mě…
Cesta do Brna! Ta prověří všechno. Za cedulí s koncem města beru za plyn. Kolem dvou tisíc si motorka jen tak pobrukuje a zlehka zrychluje, pak ale přichází vlna točivého momentu a nával zrychlení. Tenhle výkonový hup mě baví mnohem víc než plynulý zátah větší sedmnáctistovky. Začínají panely na D1. I když doposud mi přišel podvozek s dlouhým zdvihem superpohodlný, českou Route 66 nezamaskuje. Optimální cestovní rychlost ve vzpřímené poloze končí kolem 110 km/h. V lehkém předklonu se dá pohodlně cestovat i přes 140. U Jihlavy se rozhoduji sjet. Cesta na Havlíčkův Brod a dále Kutnou Horu je to pravé harleyové. Široká silnice, krásná panoramata. A ten úžasný zvuk dvouválce, když na konci vesnice beru za plyn...
Život v sedle Street Bobu je krásný. Ve městě překvapí obratností, která nikdy neprozradí hmotnost 305 kg, ovládání je maximálně přívětivé a spotřebu jsem i přes rychlý dálniční přesun udržel na pěti litrech. K dokonalosti chybí snad pouze účinnější přední brzda.
Jen ta cena – téměř 380 000 Kč je hodně peněz. Když ale člověk vidí záplavu kvalitního chromu a hluboký lak, snad by si půjčil i od Hells Angels.
