Honda CR-V 1.6 i-DTEC: Logický krok

Módní vlna aut v pohorkách vábí stále více zákazníků, kteří po celý rok nesjedou z pevného asfaltu. Západní Evropa je současně stále drsněji svírána vybíráním výpalného za emise CO2. Souběh obou trendů vyvolává silnou poptávku po SUV s co nejnižší tabulkovou spotřebou. Není divu, že z celkových prodejů už předokolky tvoří skoro třetinu.

Honda naskakuje do rozjetého vlaku mezi posledními, vzala to ale z gruntu. Místo podladěného turbodieselového dvoulitru, jaký známe z Toyoty RAV4 nebo minulého Fordu Kuga, nasadila šestnáctistovku. První krátké svezení v okolí Karlštejna potvrzuje, že plán B funguje. Zatímco v civiku projevuje malý diesel až nezbedný elán, na koráb formátu CR-V stačí s pohodovým rozhledem. Hodnocení Nízká spotřeba paliva Prostorná kabina Největší kufr ve třídě Skvělý komfort odpružení Krátká přední sedadla Slabší odhlučnění

Manuálnímu šestikvaltu pan Honda zkrátil první tři rychlosti, což pomáhá hbitému manévrování v městských uličkách. Na čtyřku a pětku už se CR-V zdatně prokusuje strmými kopci nad Berounkou. Podřazování a vytáčení přes tři tisíce otáček přijde na řadu jen při potřebě rychlého předjíždění, na plynulou jízdu má motor sil dost už od 1500 ot./min. Příjemným bonusem je snížení hmotnosti před nápravou, které ke komfortnímu pérování CR-V přidává i trochu jízdní hravosti. Ve středním pásmu se dlouhozdvihová konfigurace agregátu projevuje typickým hukotem, nás to ale netrápí ani na dálnici. Při 130 km/h otáčkoměr vystoupá jen na 2500 ot./min, kdy motor zůstává přiměřeně tichý.

Šestý převod je tak dokonce delší než u varianty 2.2 i-DTEC 4x4, což výmluvně ukazuje naladění vozu pro metodiku měření emisí. Hon na nízkou tabulkovou hodnotu CO2 byl úspěšný – výsledných 119 g/km těsně podlézá hranici, do které se dnes musí každý slušný občan Británie či Německa vejít, aby ho zelení nestáhli z kůže.

Nebylo to ovšem bez obětí. Úsporné auto musí být lehké. Kompaktnější motor, převodovka a vypuštění zadního pohonu ušetřilo 116 kg, pořád to ale bylo málo. Řezat se muselo i v interiéru. Kromě tlumicích vrstev došlo i na přední sedadla. Připadá nám, že je známe z civiku – jsou užší a sedák mají opravdu krátký. Škoda, trocha toho komfortního kouzla je pryč. Na kratších cestách to ale tolik nevadí a na delší si slabší motor koupí málokdo. Prostorný interiér a obrovský kufr zůstávají, a i když spotřeba v praxi těžko klesne na udávaných čtyři a půl litru, bude předokolka určitě ekonomicky zajímavá. Začátek prodeje se očekává v listopadu, ceny zatím nebyly zveřejněny.