Suzuki Swift 1.2 VVT Style: Karty na stole

Omezena individualizace výbavy je letitou nevýhodou japonských vozů. Výrobce nabízí pár hotových kompletů, připlatit si můžeme vlastně jen za metalízu. Stejně tak nemůžeme ušetřit vynecháním něčeho, co považujeme za zbytečné. Přísně systematicky uvažujícím japonským generálům to zjednodušuje výrobu, stejnou logiku proto vidíme i u modelů vyráběných v Evropě. Což je mimo jiné případ Suzuki Swift.

V utahujících zákrutách dnešního konkurenčního boje je tento přistup poněkud nepraktický, a tak dovozce nasazuje silnou kartu. Netroškaří po stokorunách a nepodmiňuje zvýhodnění jedné položky zakoupením pěti dalších. Akční verzi Style odvozuje rovnou z nejštědřejší specifikace GLX s elegantními diodovými denními světly, blinkry v zrcátkách a hliníkovými disky. Cenu ovšem snížil o rovných třicet tisíc, z výbavy přitom vypadl jen bezklíčkový přistup. Za 259 900 Kč tu máme dospěle vybavené auto s klimatizaci, tempomatem, koženým multifunkčním volantem, radiem s CD i USB a elektricky ovládanými okny. Budete-li chtít na podobnou úroveň doplnit nejprodávanější konkurenty, vyjde to většinou o pět až dvacet tisíc dráž.

Zajímavá cenová nabídky spolu s kosmetickou kúrou znovu připomíná, jak nedoceněným autem swift je. Jistě – maličký kufr s 211 litry úplně neodpovídá ideálům českého kutila, ale na něj prostě suzuki nemá spadeno. Nás na opak dostává pohodlnými sedadly, tichou jízdou a harmonii skvěle žehlícího podvozku, kombinujícího nadhled dálkaře se sportovní obratnosti. Na delší cesty bez velké bagáže je to rozhodně jeden z nejpohodlnějších malých modelů současnosti. Pocitově zmenšenina vozu o třídu většího – ale se vším komfortem. Atmosférická dvanáctistovka samozřejmě neudělá z žádného auta střelu. Výmluvně ale ukazuje, že za humbukem kolem downsizingu a přeplňováni v klidu pokračuje vývoj kvalitní techniky, která prostě děla, co má dělat. Těsně nadčtvercový (73 x 74,2 mm) motor dává stejně objemným tříválcům Škody a Peugeotu lekci z kultury chodu, živosti překonává generačně starší agregáty Opelu i Renaultu, a i když zespoda nenastupuje tak bojovně jako dlouhozdvihová Toyota 1.33 VVT-i, proměnné časováni ventilů mu dodává dostatek pružnosti. Přiměřeně dlouhé převody (3700 ot./ min při 130 km/h) nevystavuji posádku zbytečnému hluku ani na dálnici.

O to zajímavější je sledovat reálnou spotřebu paliva. Swift je totiž poctivec ze staré školy: místo podfuků se stop-startem a tvrdými pneumatikami spoléhá na efektivitu motoru a přiměřenou hmotnost. Diky tomu zvládne i kopcovitou silničku ze Štěchovic do Neveklova za rovných pět litrů, při souvisle jízdě 110 km/h po dálnici přes Vysočinu displej ukazuje 5,6 l. Když jsme před rokem stejně trasy projížděli Yarisem Hybrid, dosáhli jsme hodnot odlišných jen o toleranci palubních počítačů. Chtěl tu někdo diesel?