Ford Ka 1.2 Trend Plus: Stárnout se dá důstojně
Fotogalerie
6 fotografií
Konkurence za těch pět let pokročila ve využití prostoru i komfortu. Káčku ale zůstává originalita, půvab a hlavně robustní mechanika.
Postavit hezké auto je stále těžší. A čím menší auto, tím hůř. Nemilosrdné bezpečnostní předpisy omezují svobodu designérů, na eleganci zbývá čím dál méně místa a žádné velké složitosti nedovolí ani omezený rozpočet. Když už se ale v kategorii městských vozítek jednou design opravdu povede, stárne o to pomaleji.
To je rozhodně případ Fordu Ka. Jeho oblé linie sice prozrazují starší datum, působí však stále elegantně. A také neotřele, káčko přece jen nevidíme na každém rohu. Testovaný kus v temně vínové barvě to jednoznačně potvrzuje, v centru města si stále umí získat pozornost žen.
Atmosféru v kabině určuje důraz na jednoduchost a přehlednost, místo modulů soustředících ovladače na malou plochu zde najdeme každou věc zvlášť, což vyhoví spíše konzervativním uživatelům. Poněkud šedivý dojem z palubní desky vzniká spíš její velkou plochou a členitými tvary, materiály se kvalitativně neliší od minimalistické Škody Citigo. Výhodu vnitřní architektury fordu představuje poloha řadicí páky, která je bleskově po ruce. Příliš praktické nám nepřipadá ovládání rádia zcela nahoře, větší pihou na ergonomii je ale pouze výškově stavitelný volant. Vyšší poloha sedadel je pohodlná pro nastupování, připomínky nemáme ani k přehlednosti karoserie.
Mladší konkurenti dokážou s větším přehledem pojmout čtyři dospělé cestující. Na takovou kritiku nemá Ford Ka odpověď, místa vzadu je málo a pětidveřová alternativa není v nabídce. Uživatel tak stojí před jasnou volbou, jakému účelu má vůz sloužit. Zamrzí však děravá výbava. U nižších verzí se za klimatizaci i ve zvýhodněném paketu připlácí pětadvacet tisíc, stabilizační systém žádá 16 500 Kč.
Jízdně je káčko mírně rozdvojenou osobností. Konstruktéři Fordu v zájmu stability a ovladatelnosti přitvrdili pérování, což se ve srovnání s příbuzným Fiatem 500 odráží v poněkud hrubozrnnějších reakcích na nerovnostech. Velkorysý profi l čtrnáctipalcových pneumatik ale nenechá k páteřím posádky proniknout žádné ostré rázy. Při ostřejší jízdě káčko naopak překvapí suverenitou.
Rošťácké nátuře pomáhá i motor pocházející z dílen Fiatu. Charakterní projev osmiventilového čtyřválce je dnes už téměř nostalgickým pohlazením po duši. Žádný tříválec nikdy nebude znít tak šťavnatě, dvanáctistovka navíc potěší kultivovaným tahem zespodu a s nečekanou chutí se vytáčí až k červenému poli. Nejnovější a nejodlehčenější tříválce u konkurence nabídnou o chlup nižší spotřebu – náš průměr se ustálil na 5,8 l/100 km. Prověřená spolehlivost a dlouhá životnost agregátu nám ale v této třídě připadají jako zajímavější argumenty.
Káčko u nás nemá mnoho přátel a je snadné ho kritizovat za to, že už není nejnovější. Nám ale jeho vyrovnané schopnosti připadají solidní bez ohledu na datum v kalendáři. A než bychom se nechali nalákat soupeři na delší záruku, určitě bychom se zajímali o ceny povinných servisních prohlídek.
