Honda Civic Tourer: Občan Honda jede na dovolenou
Originální jméno Aerodeck už malé kombi nenosí, ale ve všem ostatním se vrací ke kořenům z přelomu století. A to je dobře.
Před deseti lety obchodní stratégové věřili, že menším rodinným kombíkům odzvonilo. Evropou se přehnala smršť MPV, kterou se snažila zachytit i Honda, když praktické a dynamicky talentované kombi Civic Aerodeck nahradila šestimístným modelem FR-V.
Svérázné tvary ani neobvyklé uspořádání sedadel 3 + 3 spolu s průměrným objemem kufru díru do světa neudělaly, čemuž „pomohla“ i cena. Samostatně vyvinutý, v Japonsku vyráběný, poctivě zpracovaný a technicky vyspělý vůz logicky vyšel o sto třicet tisíc dráž než tehdejší Renault Scénic.
Blízký příbuzný
Letošní návrat mezi kombíky má Honda spočítaný rozhodně lépe. Z montážní linky v anglickém Swindonu sjíždí Civic Tourer společně s hatchbackem a využívá maximum jeho technologických daností od rozvoru přes úchyty sedadel po zadní boční dveře.
Kompromis šikovný pro výrobce ovšem nemusí přinést to nejlepší uživateli. Otazníky se vznášejí hlavně nad prodloužením zadního převisu ve spojení s jednoduchou vlečenou nápravou, které se poněkud vymstilo Škodě Octavia.
Tradiční svéráz
Už při pohledu zvenčí je však jasné, že bobtnání má své meze. Výchozí hatchback má převis opravdu kratičký a 235 mm, které tourer dostal navíc, působí velmi decentně. Vyváženost proporcí dramaticky neruší. Letitou designérskou fintou Hondy je klesající linie bočních oken, navozující siluetu kupé. Rozměrnější zádi dodává dojem lehkosti a plynule navazuje na velký spoiler v pátých dveřích. Futuristickému duchu modelu odpovídají i ostře řezané tvary lamp nesoucích aerodynamickou odtrhovou hranu. Civic Tourer si rozhodně s ničím nespleteme, což musejí uznat i ti, kterým jeho výstřední pojetí není blízké.
Interiér se od krátké verze neliší. Potěší kvalitními materiály i originalitou, která neodporuje snadnosti ovládání.
Místo pro život
K vnitřnímu prostoru máme stejnou připomínku jako u hatchbacku: je poněkud nízký, vnitřní výšku vpředu omezuje i aerodynamicky šikmá příď. Horizont výhledu vyšších postav se dostává nebezpečně blízko horní hraně čelního skla, při nastupování je třeba skrčit se pod sloupek. Umístění nádrže pod přední sedáky současně nedovoluje, aby řidič seděl níž. Sedáky jsou navíc poměrně krátké, což ne každému vyhoví.
Kombíkové dovednosti ovšem stojí za to. Pravda, udávaný základní objem kufru 624 litrů je poněkud matoucí, protože se do něj počítá 117 litrů pašerácké schránky pod podlahou. A pokud dáte na naše rady a objednáte si dojezdovou rezervu, podstatně se zmenší. Dokonale souměrný tvar horní části s 507 litry ale všem rodinným potřebám vyhoví.
Vpředu umístěná nádrž navíc dovoluje bezkonkurenční čáry máry se zadními sedadly. Se sklápěním opěradel se samočinně sníží i sedák, díky čemuž bez dalších příplatkových podlážek vznikne dokonale rovná plocha dlouhá 177 cm. Funkci Magic seat známe i z hatchbacku – sedadla udělají poctivou sklapovačku a sedák zůstane přitisknutý k opěradlu, čímž se odkryje plochá podlaha kabiny pro převoz větších předmětů.
Tvrdší, ale poctivý
Jízdní vlastnosti hatchbacku si získaly uznání ve všech testech. Navzdory jednoduché vlečené nápravě spojovaly sportovní obratnost s velkorysým komfortem na nerovnostech a příkladnou hlukovou izolaci. Tomu ovšem pomáhala rekordně krátká záď: sebetěžší náklad seděl přímo na nápravě, skelet vynikal nadstandardní tuhostí a sevřený tvar horní části prostoru tlumil zvukové rezonance.
Na všech rovinách platí kombi za prodloužení jistou daň. Stabilitě pomáhá tužší naladění per a tlumičů, kde se plavný náskok hatchbacku ztrácí. Silnější přední stabilizátor omezuje náklony, ale zároveň zvyšuje nedotáčivost,což je cítit na méně nadšených změnách směru jízdy. Dlouhou kabinou se také silněji rozléhají zvuky všeho druhu, překvapivě včetně dieselového vrnění motoru. Proti bubnující octavii hraje civic stále jinou ligu, už to ale není tak nebetyčný rozdíl jako v hatchbacku.
Sportovní geny
Jízda je stále velmi suverénní. Po dálnici i rozbité okresní silnici Civic Tourer sviští bez známek nervozity, řízení pevné kolem středu dává řidiči jistotu, kola neodskakují a zhoupnutí v prudké zatáčce citlivě krotí bleskově zasahující stabilizace. I když tourer nenabídne jemnost, kterou hatchback ujíždí konkurenci, mezi kombíky své třídy v ničem podstatném neztrácí.
Vysokou laťku drží i turbodiesel z vlastní dílny. Táhne razantně, dlouhými převody (2300 ot./min při 130 km/h) se prokouše raz dva a přispívá k překvapivému maskování skutečné rychlosti. Spotřeba se při spíše dynamickém stylu testu udržela na 5,7 litru.
Když peníze nerozhodují
Ani teď Honda neláká na nápadně nízké ceny. Výbava Comfort s klimatizací a rádiem v motorizaci 1.6 i-DTEC vyjde díky zaváděcímu zvýhodnění na 492 900 Kč, tedy o 22 tisíc levněji než Octavia 1.6 TDI Ambition. Proti ní honda nabízí živější motor s šestirychlostní převodovkou a vyšší kulturu jízdy. Většina rodinných kombi je podstatně levnější. Originální využití prostoru spolu s kvalitou zpracování i dynamickým a úsporným motorem ale dává vyšší částce opodstatnění.