Téma: Domeček plný koleček
Absence spojkového pedálu značí, že si užijete komfortní jízdu bez řazení. Ale není automat jako automat. Různá technická řešení mají odlišné vlastnosti, požadavky na ovládání i údržbu.
(více v čísle 16/14)Automatické převodovky dávno přestaly být výsadou drahých vozů či exotickým prvkem příplatkové výbavy. Naopak se rozšířily v nejprodávanějších segmentech a našly si řadu skalních příznivců. U luxusních a supersportovních vozů to došlo tak daleko, že je se spojkou a řadicí pákou už vůbec nekoupíte – stačí se podívat do nabídky Mercedesu nebo Ferrari.
Zásadní posun v konstrukci ale můžeme pozorovat globálně. Před nějakými patnácti lety byl standardem čtyřstupňový automat s hydrodynamickým měničem, prémioví výrobci zavedli koncem devadesátých let minulého století pátý stupeň.
A pak už to šlo v docela rychlém sledu. V roce 2002 přišlo BMW s šestikvaltem, o rok později zařadil Mercedes sedmičku. Čtyři roky byl klid, než v sezoně 2007 nasadil Lexus osmistupňovou převodovku, což se záhy stalo standardem i u ostatních prémiových značek. Mezitím jsme si hlavně díky rozšířenému sedmistupňovému DSG koncernu Volkswagen na vyšší počet rychlostí tak nějak zvykli.
Další zlom nastal až koncem loňského roku, kdy se začaly s minimálním časovým odstupem prodávat tři vozy s devítistupňovým automatem: Mercedes-Benz E 350 BlueTec s podélně uloženým motorem, Range Rover Evoque s příčnou zástavbou a stejné uspořádání po užívá také nový Jeep Cherokee. Ten měl být prvním „devítkářem“ na světě, jeho výroba ale byla odkládána a do Evropy přichází až nyní.
Naše první setkání s devítistupňovým ústrojím při testu Range Roveru Evoque přimělo k zamyšlení, kam až honba za počtem převodových stupňů povede a jaký má vlastně smysl.
Bludný kruh
Nejde tu o komfort ani dynamiku jízdy. Za vším je ekologie. Politický tlak na snižování emisí CO2 vede automobilky k tomu, aby v homologačních zkouškách udržely co nejnižší otáčky motoru. Aktuální metodika měření akcentuje jízdu volným tempem a ustálenou rychlostí, takže stačí pět nebo šest hodně dlouhých převodů. V roce 2017 ale vstoupí v platnost metodika nová, plná zrychlení a zpomalování v citelně vyšší zátěži. Tady už „plný knedlík“ pod jedním dlouhým převodem nepomůže. Naopak bude třeba řadit tak pohotově, aby se motor udržel v co nejplynulejším tahu bez ohledu na rychlost. Blízká budoucnost proto slibuje rozšíření převodových poměrů u vozů všech kategorií. Osm rychlostí – donedávna výsada nejluxusnějších vozů – se dnes objevuje ve Volvu S60 s motorem uloženým napříč. Sotva jsme poprvé otestovali devítikvalt, nechal se Volkswagen slyšet o desetistupňovém DSG.
Laik možná obdivně jásá, technik kroutí hlavou. Některé mnohastupňové převodovky řadí zmateně, protože z tak širokého pole možností i vyspělá elektronika hůř odhaduje záměr řidiče. Větší pochybnosti budí násobně častější řazení, přinášející rychlejší opotřebení třecích součástí (spojky, blokovací brzdy) paradoxně doprovázené zmenšováním a odlehčováním naprosto všeho.
Technický vývoj sice stále posouvá možnosti materiálů a povrchových úprav, tento proces však probíhá za drsně rostoucího tlaku na výrobní cenu. I když bude současná životnost převodových ústrojí zachována, u ojetého vozu bude majitele čekat složitější a dražší oprava. A úspora paliva, kterou přineslo několik let provozu v nejnižších otáčkách, přijde zase vniveč.
Deset nejčastějších dotazů a odpovědí, rozhovor s expertem a další podrobnosti najdete v SM č. 16/2014.