Kia Niro: Pohodlný vetřelec
Fotogalerie
10 fotografií
Kia Niro nabourává dosavadní monopol Toyoty na hybridní pohon. Designem, uspořádáním prostoru i technikou se ale vydává vlastní cestou.
(více v čísle 29/16)Když před třinácti lety dorazila do Evropy druhá generace Toyoty Prius, byla o šest centimetrů vyšší než tehdejší corolla. Způsobily to neskladné baterie v zadní části podlahy, které tlačily výš i sedadla, podlahu kufru a strop. Teď přijíždí hybridní Kia Niro a hádejte, o kolik na výšku přerůstá cee'd. Ano, o šest centimetrů. Důvodem ovšem nejsou baterie, nýbrž fakt, že vysoká auta přišla do módy.
Už to naznačuje, že tenhle hybrid je úplně jiný. Jak funguje v praxi, vyrážíme prověřit do okolí Barcelony.
Pozdrav strýčka Sama
Oficiálně řečeno je niro globální model. Přeloženo do češtiny to znamená, že míří primárně na Ameriku, a je to na něm vidět. Na půdorysu srovnatelném s cee'dem působí daleko mohutněji, což kromě linie střechy podtrhuje zejména vysoká příď a dlouhý rozvor. Výrobce tu věc neváhá označit slovem crossover a má pravdu v tom, že proporce připomínají zmenšený Nissan Murano nebo Infiniti EX – světlost podvozku je ovšem zmenšená také. Agresivita velkých SUV je však niru naprosto cizí, díky střízlivě elegantnímu designu naopak vypadá uvolněně a pohodářsky.
Nasednutí dovnitř americké pojetí potvrzuje. V loktech i nad hlavou je místa jak ve vilce na předměstí, což platí i pro dva dospělé sedící vzadu. Nábytek je střižený moderně a kvalitně, ruka strýčka Sama je bohužel vidět na výběru materiálů. Posádku obklopuje světle šedý plast vyšperkovaný lesklými dekory s nádechem bakelitu. Do třetice se americký duch projevuje v kufru, jehož objem 427 litrů bude nejspíš typickým Čechům připadat malý.
Jednoduše, unifikovaně
Niro je první hračkou ze stavebnice, do které postupně přibude ještě hybrid dobíjený ze zásuvky i čistý elektromobil. Všechny tři sdílejí podvozkovou plaftormu i architekturu pohonného ústrojí, což přináší jedno omezení. Přestože je niro klasický hybrid a energii pro elektromotor si vyrábí sám, nepoužívá inteligentní elektrickou převodovku e-CVT. Ta by totiž nevyhovovala ostatním dvěma modelům chystané řady, a tak všechny jednotně sázejí na jednodušší uspořádání s šestirychlostním dvouspojkovým automatem. Výsledkem je, že otáčky motoru i při klidném tempu musejí přesněji kopírovat rychlost jízdy – chybí priusovská schopnost zvolna zrychlovat při ustálených nízkých otáčkách, které šetří benzin.
Lehká noha nutná
Zástupci Kie zdůrazňují, že toto uspořádání přináší víc čisté řidičské radosti při dynamické jízdě, to ale po prvních kilometrech bereme s rezervou. Kombinace atmosférické šestnáctistovky s elektromotorem, který má proti priusu poloviční výkon, asfalt rozhodně netrhá. Pokud se chceme vyhnout zbytečnému podřazování, musíme mít na plynu pořád „hybridně lehkou“ nohu.
O to příjemnějším překvapením je reálná spotřeba. Při plynulé jízdě předměstím a po dálnici s omezením na 120 km/h ukazuje palubní počítač hodnoty kolem pěti litrů, v kopcích kolem šesti – tedy s japonským etalonem plně srovnatelné.
Při courání městem technické řešení nira odhaluje také několik výhod. Především zde má i elektromotor k dispozici šest rychlostních stupňů, takže dokáže auto posunovat živěji a rychleji. Modernější lithiový akumulátor má o třetinu větší kapacitu a snese prudší nabíjení, což zvyšuje účinnost rekuperace. Krátkodobě tedy máme elektřiny k dispozici víc a bez benzinu dojedeme dál.
Cíl: Obyčejné auto
S dlouhým rozvorem, víceprvkovou zadní nápravou a příznivě rozloženou hmotností se niro příjemně vede i točitými silničkami a na povely řízení reaguje pohotově. Zvykat si musíme jen na brzdy, které z rekuperace na tření destiček přecházejí poměrně pozdě. Ve vysoké kabině se rozléhá jen průměrně utlumený hluk kol, třeba cee'd nám v tomto ohledu připadá tišší.
Celkový dojem z jízdy je však velmi příjemný a splňuje to, co si výrobce předsevzal – postavit úsporné auto, jehož hybridní pohon neklade zvláštní nároky ani na běžného řidiče, dosud zvyklého na čistě benzinový pohon.
Peníze rozhodnou
Prvořadou otázkou samozřejmě zůstává cena, kterou zatím neznáme – u českých prodejců se první nira objeví až v listopadu. S rozlehlou karoserií a drahým lithiovým akumulátorem nečekáme žádnou lidovku, kterou bychom potkávali na každém rohu. Přesto iniciativu Kie vítáme. Zejména proto, že tolik ostatních výrobců se omezuje výhradně na hybridy dobíjené ze zásuvky, které sice zázračně snižují tabulkové emise CO2 (elektřina ze sítě se do nich nepočítá), ale kvůli větším bateriím zákazníka vyjdou ještě podstatně dráž. Klasický hybrid šetří palivo i ovzduší levněji.
