Citroën C4 Picasso: S úctou k originálu

Po třech letech na trhu bývá čas na vzhledové úpravy. Ne snad proto, že by původní tvary ztratily eleganci, ale protože to tak dělají všichni. Jak už to chodí, změna z povinnosti bývá nezřídka změnou k horšímu – vzpomeňme si na facelift minulých generací Škody Octavia a Renaultu Clio.

Platí přitom, že čím výraznější originál, tím horší výsledek. C4 Picasso je jednoznačně nejsvéraznější osobností své třídy a design založený na křehké harmonii úmyslně nesourodých elementů by nejspíš jakýmkoli citelným zásahem utrpěl. Návrháři Citroënu museli na poradách hlasitě dupat, aby zachování původních tvarů obhájili. Pomohl jim nespíš souhlas fi nančního oddělení – facelift spočívající v novém předním nárazníku a zadních světlech jistě nevyšel draho. Ale tím lépe. Výstřední elegance hodná jména Picasso působí stále stejně svěže a uvolněně.

Ani v interiéru si C4 Picasso s jiným autem nespleteme. Hlavní přístroje jsou přehledné a konfi gurovatelné, z ovládání všech palubních funkcí přes spodní displej jsme nešťastní

Autor: Jiří Káš

Atmosféře uvnitř prospívají nové dekory, našemu vozu velmi sluší decentní kombinace šedé a okrové barvy. Pochválit musíme příjemně tuhé čalounění sedadel a velmi dobrý výhled do stran i na semafory – to díky čelnímu sklu zasahujícímu do střechy.

Facelift bohužel nemohl odstranit přehnanou sázku na dotykový displej, do jehož složitého menu se stále musíme nořit pro přeladění rádia nebo uzavření ventilace za kouřící avií. Uvítali bychom mechanická tlačítka, což by ale znamenalo předělat celou palubní desku. Většině z nás nevyhovuje ani volant s velkým vystouplým středem, který prstům překáží při otáčení. Po praktické stránce máme největší výhradu k nízko uloženým sedadlům druhé řady bez jakéhokoli vybrání v podlaze. V podřepu S úctou k originálu Foto Jiří Káš na nich sedí už raně pubertální děti, čímž je kompromitována klíčová myšlenka vysokého auta.

Pohonné ústrojí modernizaci nepotřebuje, neboť diesely BlueHDI připravené na emisní normu Euro 6 byly ve voze od začátku. Silnější verze šestnáctistovky s 300 newtonmetry a šestikvaltem úplně stačí, doladit by si zasloužilo spíš rozkvedlané řazení. Reálnou spotřebu kolem pěti litrů ovšem mohou konkurenční diesely jen závidět. Příliš nechápeme tužší naladění podvozku než u delší verze Grand C4 Picasso, vždyť s třemi dětmi na palubě se zatáčky nedají projíždět rychleji než se čtyřmi či pěti. V městském tempu sebou auto zbytečně škube, tlumiče přitom nezabrání bubnování zadních kol na hrbolech. Když se ovšem rozhlédneme kolem, těžko můžeme C4 Picasso někomu vymlouvat. Golf Sportsvan i Opel Zafi ra jsou výrazně dražší, Ford C-Max navzdory názvu maličký. A nikdo z konkurentů nenabídne tolik elegance.

Citroën C4 Picasso

Autor: Jiří Káš

Spotřeba během testu 5,2 l/100 km