Suzuki Swift: Talentovaný svišť
Nejnovější swift navazuje na styl předchůdců. Přidává moderní výbavu a přes kratší délku slibuje prostornější interiér a výrazně nižší hmotnost. Zachoval si i tradičně výborné jízdní vlastnosti?
(více v čísle 13/17)Když v roce 2004 přišla čtvrtá generace swiftu, zahájila nadčasovým designem novou éru, přičemž vzhled malého suzuki později inspiroval i další automobilky. Následující verze z roku 2010 tvary jen lehce zaoblila, větších odlišností se tak dočkáváme až nyní. Výraznější maska a zakulacené horizontálně orientované světlomety už ale vzbuzují podobu s jinými modely, nám asi nejvíce připomínají novou fi estu. Swift si však nadále zachovává tradiční rovnou střechu a celistvě působící prosklení, které se táhne přes přední a boční část vozu jako hledí od přilby. Novým prvkem je zapuštěná klika zadních dveří ve sloupku C.
Kouzla s prostorem
Proti předchůdci se vůz o 40 mm rozšířil, o 15 mm snížil a navzdory trendům i o 10 mm zkrátil. Rozvor se však protáhl o 20 mm. Hodnota 2450 mm sice stále patří mezi malými vozy k nejnižším, s vnitřním prostorem však swift hospodaří skvěle. Vzadu nabízí více místa než delší fabia. Konkurovat mu dokáže snad jen Kia Rio a z vlastních řad ho poráží baleno. Snížila se pozice sezení, čímž se zvětšilo i místo ve vertikálním směru.
Interiér hraje na sportovnější notu, dominují mu kruhové motivy a výborně do ruky padne nově tvarovaný volant se zploštělou spodní částí. Ručičky otáčkoměru a rychloměru se rozbíhají ze svislé polohy a přístroje mají jednoduchou, přehlednou grafi ku. Středový panel se k řidiči natáčí pod úhlem pěti stupňů. V centru dění se nachází sedmipalcový displej, grafi ka i menu odpovídají dalším modelům značky a jsou dostatečně přehledné. Odezva na dotyk by mohla být lepší. Spokojeni jsme nebyli s navigací, která pozici vozu lokalizovala se zpožděním.
Hybrid i s tříválcem
Pod kapotou pracuje buď atmosférická dvanáctistovka 1.2 Dualjet, kterou jsme již testovali v balenu, nebo přeplňovaný tříválec 1.0 BoosterJet, jenž se zde nabízí i v kombinaci s malým elektromotorem a tvoří takzvaný mild hybrid. Elektromotor v jeho případě slouží jako startérgenerátor a sám o sobě není schopen vůz pohánět. Při akceleraci dokáže spalovacímu motoru trochu odlehčit a snížit spotřebu, na lepší dynamice se to neprojevuje.
Tříválec běží dostatečně kultivovaně a typickým zvukem se projevuje jen během vytáčení, při ustálené jízdě ho nevnímáte. Díky menšímu turbo dmychadlu jsou reakce motoru pohotové i v nízkých otáčkách. Výraznějšího zátahu se dočkáte lehce pod hranicí 2000 ot./min a motor se nechá s chutí točit až za hranici 6000 otáček. Potěšila nás spotřeba, která není příliš citlivá na styl jízdy. Na klikatých a kopcovitých silničkách v okolí Monte Carla se držela v těsné blízkosti šesti litrů.
Stále jako motokára
Swift vždy platil za příjemné mrštné auto, nejinak tomu je i v případě nejnovějšího vydání. Díky platformě s větším využitím vysokopevnostní oceli se podařilo snížit hmotnost (dle verze až o 120 kg) a zároveň zvýšit tuhost karoserie, reakce na pokyny volantu jsou tak ještě bezprostřednější než dříve. Řízení je sympaticky strmé s příjemně naladěným posilovačem. V zatáčkách se vůz naklání jen minimálně a nerozhodí ho ani prudké změny směru. Rezervy jsme zaznamenali ve schopnosti tlumení velkých nerovností, kdy se podvozek projevoval prkenně.
Z moderních asistentů přibylo samočinné brzdění, varování při opouštění jízdního pruhu, adaptivní tempomat či samočinné přepínání dálkových světlometů. Všechny tyto systémy využívají kombinaci kamery a laseru. Zatímco varování před překážkou nám přišlo zbytečně panické, adaptivní tempomat fungoval velmi příjemně a plynule.
Na trhu se vůz objeví na přelomu května a června, nabízet se bude výhradně v pětidveřovém provedení. Cenově se zařadí pod baleno. Na rozdíl od současného provedení se už nebude vyrábět v Maďarsku, ale Japonsku, což prodlouží dodací lhůty i na několik měsíců. Verze Sport se představí později a dostane přeplňovanou čtrnáctistovku známou z vitary.