Renault Grand Scénic 1.6 dCi Bose: Vítejte v mezipatře

Jelikož segment MPV zažívá útlum ve prospěch módních SUV, snaží se výrobci v případě velkoprostorových vozů zaujmout atraktivnějším designem, nebo přejít rovnou mezi pseudoterénní automobily. Renault se nevzdává, rozvíjí třídu MPV jako takovou a definitivně vyvrací mínění o nevzhledných krabicích. Podle hesla, že kola dělají auto, vždy obouvá obří, 20“ kola s úzkým rozměrem pneumatik 195/55. Přidává dopředu protažené čelní sklo, které plynule navazuje na kapotu, lomené linie bočních oken a v dolní části výrazně zprohýbané dveře. Nutno říct, že vnější design znamená malou revoluci a vozu to velmi sluší.

Palubní deska vypadá moderně a vše je po ruce, ovládání přes pomalý dotykový displej však reaguje pomalu a dojem kazí

Autor: Ondřej Kroutil

Interiér vychází z mégane a palubní deska vypadá úhledně. V případě testovaného vozu s koženými sedadly dojem vylepšovala i obšitá palubní deska. Slabší stránkou je ovládání většiny palubních funkcí přes vertikálně orientovaný 8,7“ dotykový displej. S výjimkou regulování teploty na něm nastavujete vše včetně klimatizace. Odezva displeje navíc značně pokulhává za dnešní rychlou dobou. Ač na menu multimediálního systému si lze bez problémů zvyknout, ovládání přes displej je pomalé a odvádí hodně pozornosti od řízení.

Palubní deska je vlivem pozvolně zvedajícího se čelního okna hodně hluboká, což ubírá na podélné prostornosti. Naopak zdvojený přední sloupek tradičně vede k velmi dobrému výhledu šikmo vpřed. Vpředu se sedí pohodlně, středový panel neomezuje kolena a volant lze nastavovat v širokém rozsahu.

Grafi ku přístrojů lze měnit, nejpřehlednější nám však připadá základní zobrazení

Autor: Ondřej Kroutil

Vzadu už to taková sláva není, výše umístěná podlaha nutí sedět s hodně pokrčenými koleny a oproti předchůdci se místo pro nohy zmenšilo. Na rozdíl od mégane se zde však stále i nadprůměrně vysoký jedinec usadí. Třetí řadu bereme stejně jako u konkurentů jako nouzové řešení. Aby byla obyvatelná, musíte posunout vpřed prostřední řadu, takže lidé průměrného vzrůstu už si nesednou ani tam.

Naftový motor 1.6 dCi v tradiční výkonové verzi 96 kW sloužil i předchozí generaci a obstojí také v současné. V nabídce ho doplňuje o 30 000 Kč levnější jednotka 1.5 dCi/81 kW a naopak výrazně dražší dvouturbová varianta šestnáctistovky, která se nabízí jen v nejvyšší výbavě od 759 900 Kč. Právě prostřední verze je tak ideálním kompromisem, jestliže cestujete častěji ve větším obsazení. Pokud se naučíte žít s ospalejší reakcí v nízkých otáčkách a využíváte především střední pásmo od 2000 min-1, potěší motor příjemným zátahem a překvapivě i velmi dobrou dynamikou ve vysokých rychlostech.

Kratší odstupňování přináší při 130 km/h vyšších 2600 otáček za minutu, díky tomu však motor čile zrychluje. I kolem 180 km/h je navíc v kabině příjemné ticho. Potěší také rozumná spotřeba, kterou lze běžně držet do šesti litrů. Ani při dynamickém stylu a ve městě nepřeleze 7,5 l/100 km. Při rychlé jízdě vůz dokáže být úspornější než slabší sourozenec.

Modul s loketní opěrkou se posouvá jako celek, což však v přední poloze zbytečně skrývá držáky na pití

Autor: Ondřej Kroutil

Podvozek nabízí solidní kompromis mezi komfortem a jistotou v zatáčkách. Ostré rázy se do interiéru nepřenášejí a jízdní vlastnosti představují běžný standard. Sportovní ambice vůz nemá, řízení navíc dostalo pomalejší převod. Zejména při rychlejších změnách směru vaše choutky po dynamičtějším svezení utne opatrně naladěná stabilizace.

Spotřeba během testu 6,2 l/100 km