Kia Stinger: Šuby duby Amerika
Fotogalerie
14 fotografií
Kia si za posledních 10 let získala solidní jméno s auty pro běžné smrtelníky. K postupu do vyšších sfér jsou třeba ramena a trocha rámusu. Americký model Stinger je k tomu jako stvořený.
(více v čísle 4/18)Do lepší společnosti se nelze dostat jen tak. Musíte mít buď ušlechtilý původ, nebo se vypracovat zázračně. Své o tom vědí japonští výrobci, kteří dobývali vyšší třídu v 80. letech. Nezbylo jim než založit značky bez továren – Lexus a Infiniti. Kia zůstává Kiou. Luxusnější modely staví na míru hlavně Američanům, a když neprojevili velký zájem o obrovský osmiválcový sedan K900, postavila na stejných základech něco ostřejšího. Stinger od slova sting čili žihadlo.
V plném měřítku
Jistěže už s riem a cee´dem se designérský tým Petera Schreyera vyřádil, teprve stinger jim však dovolil rozpřáhnout křídla. Nic tu není zbytečně, tvarové složitosti přídě jsou přesně vyváženy čistým pojetím boků, jimž dodává napětí úctyhodný rozvor. Elektrizující záď volá na všechny strany: „Jsem zadokolka a chci se rozjet!“ Lidé na ulicích mohou na stingeru oči nechat, což potvrzuje nejen stylistickou čistotu, ale i originalitu designu, který si jen tak s něčím nespleteme.
Interiér je navržen jednoduše. Nehraje si na okatý luxus, naopak zaujme střídmou důkladností. O útulnou afmosféru se starají kvalitní materiály a jemné zpracování detailů.
Obývák z Texasu
Zaměření na Ameriku potvrzují opulentně široká křesla, která jsou sice opatřena robustními oporami v bocích, avšak vzdálených od sebe natolik, že střídmější postavy mezi nimi budou plavat. Jemně zpracovaná kůže s vyhříváním i ventilací je jedinou volbou, připlatit si lze jen za provedení v šedé nebo temně rudé barvě. Podobně to je i s další výbavou – v ceně je všechno kromě střešního okna a speciálních laků.
Ergonomie chvályhodně odráží fakt, že Američané nemají rádi složité věci. Nic tu není komplikovanější než v cee´du a drobné výhrady k logice menu informačního systému vyváží možnost vytvořit si menu vlastní. S přihlédnutím k nízké stavbě se do stingeru celkem pohodlně nastupuje, čelní sklo a sloupky totiž nejsou přehnaně skloněné, což také dopřává slušný výhled řidiči.
Sezení vzadu je poněkud kompromisní. Prostor na kolena je adekvátní. Stylovému zaměření odpovídá i kufr s objemem 406 litrů, jehož mělký tvar vysvětluje rozložitá konstrukce poháněné zadní nápravy. Pod podlážkou přesto najdeme plnohodnotné rezervní kolo, což předjímá výbornou zprávu o jízdě – na rozdíl od BMW a Mercedesu se Kia zatím nesnížila k tomu, aby pracně vypiplané schopnosti podvozku degradovala tvrdými dojezdovými pneumatikami.
Nohama na zemi
Už nejedno korejské auto od pohledu slibovalo vysoké karty při jízdě, ale očekávání se nenaplnila. Můžeme vás uklidnit, stinger není ten případ. Jeho podvozek je suverénní, skvěle vyvážený a spojuje stabilitu s obratností právě v takové míře, jakou naznačuje nízká a široká karoserie.
Jistěže při rozvoru 2,9 metru a hmotnosti 1825 kg nejde o ryzí sporťák, který by sváděl k prohazování úzkými zatáčkami. Délka 4,8 metru řadí stinger na půl cesty mezi bavorskou čtyřku a šestku, chcete-li mezi mercedesy třídy C a E. Díky příznivému rozdělení hmotnosti na nápravy ovšem spojuje to lepší z obou světů. Skvěle zvládá rychlé dálniční přesuny, ale neztrácí klid, ani když se záplatovaná silnice druhé třídy začne vlnit a kroutit. Pérování má dost tuhosti, aby udrželo kola přilepená k asfaltu, ale zároveň mu nechybí uvolněná poddajnost pro plynulé pohyby karoserie. Tvrdé rázy proniknou do karoserie zcela výjimečně.
Rychlými reakcemi na řízení budí stinger jistotu i při prudších změnách směru, teprve při úmyslném provokování se ozve vyšší hmotnost a autobusový rozvor. Stabilizace bedlivě hlídá přilnavost zadních kol pod plynem, takže ani při troše neopatrnosti se nedostanete do vážných potíží. Totéž platí pro připojování předního pohonu, který elektronika dávkuje tak citlivě, aby řidiče nezaskočila rázy či taháním za volant. Uvolněné povaze odpovídá i lehké a odtažitější řízení s proměnným převodem, které nedává řidiči příliš mnoho informací o úmyslech přední nápravy.
Objem ničím nenahradíš
K charismatu vrcholné verze GT mohutně přispívá šestiválec rozšafného objemu 3,3 litru dopovaný dvojicí turbodmychadel. Stádo tří set sedmdesáti koní a maximální rychlost 272 km/h naznačují mnohé. Nejpádnější výpověď o povaze motoru ale podává točivý moment 510 newtonmetrů v rozmezí 1300 až 4500 otáček. Jde tedy o sílu odpovídající pětilitrovému osmiválci, ovšem dostupnou proklatě nízko. To je ta pravá Amerika – pošimrat plyn, rozkošnicky bublat na „osmnácti kilech“ a nechat se unášet huňatým, dokonale nenuceným tahem svalnaté strojovny.
Právě vrcholně pružné podání síly dodává Stingeru GT pohotovou odpověď na každou životní situaci, a především snadnou a intuitivní dávkovatelnost výkonu. Osmirychlostní automat dokáže motor držet proti těžkému převodu i v kopci, a auto stejně zrychluje. Teprve na prudší pobídnutí se začne vytáčet, aby za veselého řehotu katapultoval posádku vpřed – zrychlení z nuly na stovku za 4,9 sekundy dává jistě názornou představu.
Spotřeba při živém stylu stoupá k sedmnácti litrům, při klidném však klesá k jedenácti, což na danou třídu není špatné číslo. Omezující je spíš 60litrová nádrž. Méně logické nevýhody odráží americké poslání a zvyky tamních řidičů. Automat nemá úplně bleskové reakce, a tak se někdy hodí před zatáčkou podřadit pádly pod volantem. Po chvíli však začne řadit zase sám, čistě manuální režim chybí. Stejně jako individuální nastavení jízdního profilu, kde bychom zvolili vlastní nastavení převodovky, tlumičů a řízení. Ve sportovním módu s vyššími otáčkami ztuhne všechno, což nemusí být každému po chuti.
Správným směrem
Uvedení stingeru do Evropy je logický krok, který odráží ambice Kie prorazit výš. Image a tradici značky jistě nelze srovnávat s německými prémiovkami, po technické stránce ovšem na novince nejen nenacházíme vážnou chybu, naopak nás ve vrcholné formě zaujal harmonickým vyladěním a silným charakterem. GT je skvělý začátek, zatímco dvoulitr, kterému se věnujeme v samostatném článku, ukazuje kompromisnější povahu. Klíčovou otázkou pak bude, zda americkou pohodu a nadhled zachová i dieselová verze. Na svezení v ní se velmi těšíme.
Spotřeba během testu 11,6 l/100 km
