Systém pohonu Twinster v Opelu Insignia: Technika spojení
Jak funguje nový systém pohonu všech kol Twinster od Opelu, tvořený dvojicí spojek na zadní nápravě? To jsme si vyzkoušeli za volantem insignií v tréninkovém centru na zamrzlých oválech v rakouských Alpách.
(více v čísle 7/18)Začínáme pěkně zostra, sedíme v bílé insignii obuté do speciálních goodyearek s hřeby a instruktor letí asi stokilometrovou rychlostí vstříc zatáčce vyfrézované ve sněhu. Čekáme praskot nárazníku a výlet do sněhového pole. Opel však na řidičovy pokyny reaguje, prudce brzdí, zatáčí a následné přidání plynu vykouzlí působivý drift celou táhlou vracečkou. Hlavou nám běží, kolik z toho dokáže předvést i auto na běžných pneumatikách použitelné v našich podmínkách a jak bude systém pracovat v přece jen běžnějších situacích.
Jednoduše a účinně
Insignia přichází se sice ne zcela novým, přesto stále málo používaným systémem 4x4, kde se o přenos točivého momentu na zadní kola stará trojice spojek, nahrazující nejen středový, ale i zadní diferenciál. Výhodou tohoto řešení je nižší hmotnost, rychlá reakční doba a možnost rozdělování točivého momentu mezi pravé a levé zadní kolo přímo pomocí hnacího ústrojí, nikoli pouze ztrátovými zásahy brzd. Na zadní nápravu je možné přesunout až polovinu točivého momentu, maximálně však 1500 Nm (pro srovnání - u Haldexu V. generace 3100 Nm). V závislosti na míře sepnutí spojky pro pravé Technika spojení a levé kolo lze pak veškerou hnací sílu určenou pro zadní nápravu přenést jen na jedno z nich. Tím, že v zatáčce takto „tlačí“ vnější kolo, vyvolává stáčivý moment a přispívá k neutrálnímu chování vozu, případně podporuje i záměrný přechod do přetáčivosti.
Opel využívá zařízení britské firmy GKN (stejně jako například Ford Focus RS, Range Rover Evoque a Land Rover Discovery Sport), která dodává hardware. Software si ladila automobilka sama. Systém vyhodnocuje jízdní podmínky 100x za sekundu a řídicí jednotka následně přerozděluje točivý moment pro vyžití co nejlepších adhezních podmínek. Opel nabízí dva jízdní režimy Tour a Sport, které se kromě naladění posilovače řízení a tlumičů liší právě mírou stáčivého momentu, jenž je rozdílnou distribucí točivého momentu na levé a pravé zadní kolo vyvoláván. Ve sportovním režimu se ho na zadní kola posílá více a větší je i rozdíl v distribuci mezi oběma zadními koly při jízdě v zatáčce.
Insignia jakožto jedno z mála aut ve svém segmentu dovoluje zcela vypnout stabilizační systém, nechá tak vyniknout korigování nedotáčivosti jen přerozdělováním točivého momentu bez zásahů brzd. Testovací okruh byl pokryt zdrsněným ledem s tenkou vrstvou ujezděného sněhu, což kladlo především nárok na odhadnutí adhezních schopností konvečních pneumatik. Výborná trakce čtyřkolky totiž vzbuzovala pocit jistoty a kluzkost povrchu maskovala, nicméně jen nepatrně vyšší nájezdová rychlost do zatáčky znamenala nedotáčivý smyk. Ťuknutí do pedálu brzdy znamená opětovný zásah stabilizace a insignia napomůže s řešením situace. Zde ani čtyřkolka není nic platná.
Driftu přístupná
Jednoduché pravidlo pomalu do zatáčky a rychle z ní ven platí pro všechny. Pokud si však dostatečně přibrzdíte, zatočíte a následně šlápnete na plyn, insignia pošle výraznou porci točivého momentu na zadní kola. Plynem jen korigujete, zda chcete přejít do driftu, zatáčet na větším poloměru v kontrolovaném smyku všech kol, nebo pouze odlehčit předním kolům a projet zatáčkou s neutrálním chováním – s nejnižší rychlostí, ale „ve stopě“. Všechny způsoby jsou možné a s trochou tréninku snadno vyvolatelné. Na poměry téměř pětimetrového rodinného či manažerského vozu si lze s insignií užít hodně zábavy, kvůli vlažnějším reakcím na plyn si však chce už před zatáčkou rozmyslet, jak ji chcete projet. Zachraňovat situaci na poslední chvíli prudkým přidáním plynu k cíli nevede. Kolegové, které musela ze závěje tahat vyprošťovací mokka s řetězy, by mohli vyprávět.
Čtyřkolka se v případě insignie nabízí s motory 2.0 CDTi/125 kW, 2.0 CDTi BiTurbo/154 kW a 2.0 Turbo/191 kW. Dostupná je pro liftback i kombi. V Česku činí podíl verzí 4x4 téměř 30 %.