Volvo V90 T4 FWD Drive-E Momentum: Volvo jako řemen
Fotogalerie
7 fotografií
Za volantem základní specifikace Volva V90 jsme našli další důkaz, že držet se při zemi nemusí být vůbec špatná volba.
(více v čísle 9/19)Očekávání a tužby zákazníků jsou všelijaké. Klientela prémiových značek ráda bez hlubšího přemýšlení podepíše to nejdražší s pocitem, že nejdražší přece logicky znamená nejlepší. Co člověk, to názor, nicméně my si dovolíme nesouhlasit. Volvo v posledních letech kompletně omladilo modelovou řadu, a aby srovnalo krok s německou konkurencí, naskočilo na sportovní vlnu.
Nabízí tedy dynamický výbavový stupeň R-Line s obřími koly, přitvrzeným podvozkem a sportovními sedadly, případně ještě továrně načipovanými motory. Taková volva vypadají skvěle, o tom žádná. A na německých či švýcarských silnicích jistě nadchnou. V české realitě nám ale na výmolech vypadávají plomby ze zubů, z jízdy se vytrácí noblesa slibovaná elegantním designem a pověstí značky a my nechápeme, proč tolik zákazníků dobrovolně obětuje podstatu luxusního auta pro efektní vzhled. Ale každého věc. Pak nám Volvo zapůjčilo tohohle hnědého krasavce a my jsme se beznadějně zamilovali.
Žádný vrchol ceníku, ale benzinový základ T4, tedy přeplňovaný dvoulitr vyladěný na 140 kW, nejmenší možná kola o průměru 18 palců, pohon jen přední nápravy a k tomu překrásná barevná souhra exteriéru s nestárnoucím luxusním interiérem. Fantastické přední sedačky nás baví, stejně jako marnivý nadbytek místa vzadu, tam by se mohlo pro dokonalý výsledek sedět o něco výš. Dynamika verze T4 s rezervou dostačuje a jemné sladění kultivovaného motoru s osmistupňovým planetovým automatem vykouzlí očekávanou pohodu. Stejně jako jízda sama – uvolněná, pohodová, přesně taková, jakou jsme od Volva chtěli a ostré verze nám ji nedokázaly zprostředkovat. Řízení s pomalým převodem jde relaxovaně zlehka, dlouhá karoserie se plavně pohupuje.
Škoda jen, že i nejmenší nabízená kola nás bouchnutím při přejezdu díry vyruší ze snění. Tahle piha ale není tak velká, aby pokazila naše vrnění blahem. Možná neuvažujeme jako typický dnešní zákazník, ale takhle si představujeme volvo. Být manažerem před podpisem smlouvy, ještě bychom chvíli dumali nad volbou paliva. Motor T4 je fajn, ale chutná mu. Většinu testu jsme jezdili na hranici deseti litrů, a když se nám podařilo srazit spotřebu pod devět, bylo to jen na chvíli při delší plynulé jízdě. Pár kilometrů po Praze – a desítka byla zpátky.
Spotřeba během testu 9,7 l/100 km
Základní údaje výrobce
MOTOR A PŘEVODOVÉ ÚSTROJÍ Zážehový řadový čtyřválec přeplňovaný turbodmychadlem, uložený vpředu podélně. Rozvod DOHC, 4 ventily na válec. Zdvihový objem 1969 cm3. Výkon 140 kW při 5000 min-1, točivý moment 300 Nm při 1600-4000 min-1. Planetová samočinná převodovka s měničem, 8°. Pohon předních kol. Nejvyšší rychlost 210 km/h. Zrychlení z 0 na 100 km/h 8,9 s. Kombinovaná spotřeba 6,9 l/100 km
