Zpěvák Tomáš Klus: Klusem mi to nejde | SvetMotoru.cz
Svět Motorů
Vstup pro předplatitele
Zapomněli jste heslo?

Nejčtenější a nejprodávanější
motoristický časopis

26. 7. 2013

Zpěvák Tomáš Klus: Klusem mi to nejde

Zpěvák Tomáš Klus

Fotogalerie

5 fotografií

Silvestrovské vydání si zaslouží rozhovor s mimořádnou osobností - třeba s nejlepším českým zpěvákem. Už už jsme sahali po telefonu a vytáčeli číslo Karla Gotta, když přišlo vyhlášení Českého slavíka, ze kterého si letos nejvyšší příčku vysloužil Tomáš Klus.

(více v čísle 51/12)

Silvestrovské vydání si zaslouží rozhovor s mimořádnou osobností – třeba s nejlepším českým zpěvákem. Už už jsme sahali po telefonu a vytáčeli číslo Karla Gotta, když přišlo vyhlášení Českého slavíka, ze kterého si letos nejvyšší příčku vysloužil Tomáš Klus. Jako první jsme se ho zeptali na jeho vztah k autům.

Jezdíte raději pomalu, nebo klusem?

Učím se jezdit pomalu. Nejsem bláznivý řidič, ale mám rád dynamickou jízdu. A myslím, že si ji umím i patřičně vychutnat. Nutno ale říct, že nejsem úplně příznivcem sportovních vozů. Rád jezdím ve velkých a dostatečně silných autech.

Myslíte třeba teréňáky?

Ano, já jsem měl původně Mitsubishi Pajero, tři-dvojku, což není žádný divočák. To je těžký kolos. Líbí se mi pocit, že mám silný motor – ne z pohledu, že bych jezdil velmi rychle, ale líbí se mi záběr, a když motor zakřičí… Klusem mi to moc nejde.

V kolika jste začínal řídit?

Hned v osmnácti. Řidičák jsem dostal třiadvacátého prosince a asi hodinu po tom mě chytili policisté a dělali si legraci, když viděli datum vydání. Chtěli mě celého prolustrovat, ale bylo to vlastně milé.

Jak to?

Já byl vlastně jen hrozně vystresovaný – první silniční kontrola, jen jsem dostal řidičák. Takže to byl vlastně docela slušný křest ohněm.

Kolikrát jste si zkušenost s policií zopakoval?

Vícekrát. Jednou jsme jeli z hor, byly tři ráno, kufr úplně narvaný. A borci nás zastaví, že potřebují vidět trojúhelník. Fakt jsme museli celý kufr vyskládat a ukázat ho. Ale jinak si samozřejmě práce naší policie velmi vážím. Myslím to vážně. S výjimkou této situace jsem s nimi neměl problém a v momentě, kdy jsem potřeboval pomoci, byl jsem i ochráněn.

A jaká vás chrání auta?

V osmnácti jsem začínal v mámině malinké fiestě. To bylo skvělé auto, ve kterém jsem se učil jezdit a má tehdejší přítelkyně, která byla starší než já, mně říkala, jak šoférovat, což bylo báječné. Já ale odmalička toužil po jeepu.

A dočkal jste se, že?

Jo, později jsem si jeden začal půjčovat od mámina přítele, pak jsem si pořídil svůj. Ale už ho nemám. Já si totiž to bílé pajero koupil s papalášským číslem. A to byla hrůza.

Proč?

Mělo stejných pět číslic a s tím byl neuvěřitelný problém zařadit se třeba do zipu. Soucítím s lidmi, které potkal stejný osud, ale je to pochopitelné. Sám sebe jsem pak přistihl, že mne tyhle značky iritují.

Čím tedy jezdíte nyní?

Volvem V40. Původně jsem chtěl to terénní, ale i jako jeté bylo v jiné cenové relaci, než jsem si mohl dovolit. A oni pak přijdou s tím, že vám jej dají. Není tak majestátní jako můj bývalý Pažout Pažráví, který se skutečně uměl napít, ale vracel to onou majestátností. Volvo je takovej miláček. Chápu lidi, co do něj nasednou a nechtějí nic jiného.

A co bouračka, byla?

Jasně, s máminou fiestou. Jednoho dne do sebe pod okny babičky nacouvala dvě auta a jedním z nich jsem jel já. To bylo takové to parkoviště, kde stojíte zadkama proti sobě. Kouknul jsem do obou zrcátek a začal couvat. A následovala šlupka. Dokonce moje babička, která už pravda neslyší úplně nejlépe, otevřela okno, aby zjistila, že její vnuk v autě její dcery havaroval na jejím parkovišti.

Říkáváte, že neumíte noty. Jak to máte s předpisy?

Autoškolu jsem udělal napoprvé. A obálky jsem nikomu přitom nikam nestrkal. Dneska už jsem asi nachytatelný řidič, ale takové ty značky běžného používání a přednosti zprava znám. Když jsem měl první auto, bydlel jsem v domě, který byl obklíčen ulicemi bez dopravního značení. Díky tomu jsem se naučil být zprava pozorný, i když mě na to málem nachytal zkouškový komisař.

Zpěvák Tomáš Klus
Zpěvák Tomáš Klus
Autor: Svět motorů

Dopravní značky znáte. A taky uznáváte?

Kromě rychlosti na dálnici ano. Ale zase ctím, a někdy to mé spolujezdce i štve – což zase štve mě, že dodržuji až příliš velké rozestupy mezi auty. A skutečně mě iritují řidiči, kteří mě zezadu problikávají, ale nechtějí mě přitom předjet. Já jedu stejně rychle jako auto přede mnou. To, že mám před sebou ve sto padesáti stopadesátimetrový rozestup, mi přijde v pořádku. Ale chlápek, co jede dvacet centimetrů za mnou, to bohužel neuznává. Takovým bych vzal papíry.

Kam jezdíte nejraději?

Žádnou takovou destinaci nemám. Rád ale jezdím na jižní Moravu. Líbí se mi tamní nátura a víno. Miluju Pálavu. Nejdále jsem jako řidič jel do Itálie.

Máte dlouhé cesty rád?

Mám, krátím si je kombinací ticha a mluveného slova. Hudbu příliš neposlouchám, protože se pak zamýšlím nad jinými věcmi a to je u mě trošku nebezpečné.

Takže hudbu v autě vůbec?

Ale jo. Třeba v zácpě si občas nějaké to CD šoupnu. Ale nechápu, proč lidé v koloně troubí. Mají asi pocit, že něco někam posunou tím, že na někoho zatroubí.

Už jsme slyšeli, že si někdo krátí cestu zpěvem. Co vy?

To ne, já se nemůžu ani slyšet.

A s kým rád jezdíte?

Se svojí holkou. Je pravda, že jsem byl vždycky skeptický vůči řízení žen – ne z toho důvodu, že bych jim nedůvěřoval, ale protože mám pocit, že chlap by měl být šoférem a otevírat ženám dveře. Přítelkyně je ale naopak velmi dobrá řidička a kromě mého vozu řídí dokonale i můj život.

Vloni Tomáš poprvé překonal v anketě Český slavík Karla Gotta.
Vloni Tomáš poprvé překonal v anketě Český slavík Karla Gotta.
Autor: Svět motorů

Dřív jste byl vrcholovým sportovcem, nepřemýšlel jste někdy o motorsportu?

Mám jeden velký sen, ale nesmím ho před ní říkat nahlas. Hrozně bych se chtěl projet jako spolujezdec při rallye. Obdivuji lidi, co to dělají. Formule je super, soutěže mě však baví mnohem víc. Formule mi přijde jako balet, ale rallye – to je breakdance. Víc živočišný. Formule jsou při vší úctě vyšperkované barbie, ale přijde mi to už moc načančané, kdežto rallye je správně špinavá.

A co motorka?

Měl jsem tendence jako asi každý chlap. Ale pak jsem – a to už bylo v období, kdy jsem se chtěl přihlásit do autoškoly – spadl z fichtla. Tak jsem si řekl, že tudy ne. Sice jsem měl jen pár oděrek, ale byla to šlupka. V autě pořád můžete mít při nehodě štěstí, na motorce to neplatí, tam je to buď, anebo. Byl jsem ale letos v Indii, kde jezdili Royal Enfieldy. I když mám k motorkám velký respekt a vlastně jsem se zařekl, že nikdy, tak tam jsem byl hodně nalomený. Jsou to nádherné stroje, které mají styl. A ten zvuk – brutál!

Žijete v Praze. Jak zvládáte zacpané město?

Já nejsem hrotič. Rozčílím se jenom ve chvíli, kdy vidím, že někdo ohrozí můj život. Třeba ti kreténi, kteří se objeví z ničeho a předjedou zprava, přičemž vás ještě zleva předjíždí někdo oprávněně. V takové chvíli skutečně zamlátím do trumpety! V zácpách si ale pustím v rozhlase pěkně zprávičky, popřípadě si dám cigárko.

Zpěvák Tomáš Klus
Zpěvák Tomáš Klus
Autor: Svět motorů

Vyšlo v časopisu

Svět motorů
51 / 2012Objednat čísloDalší články z čísla
Sdílej na facebooku
 

Archiv PDF

Zaregistrujte se zdarma
Vstup do archivu používá nový, uživatelsky vylepšený systém přihlášení. Pro vstup do archivu potřebujete jednotný účet platný pro všechny weby vydavatelství CZECH NEWS CENTER a.s.Pokračujte zde!
 
 

Redakce

Adresa: Komunardů 1584/42, 170 00 Praha 7
Email: svet.motoru@cncenter.cz
Telefon: 225 977 851