Herec Pavel Liška: Samotář
Fotogalerie
11 fotografií
Auto i motorku řídí herec Pavel Liška nejraději sám, podle svých slov si tak nejlépe odpočine. A také by se rád sám vydal do světa na dvou kolech.
Jeho vztah ke všemu, co voní benzinem, se začal utvářet začátkem osmdesátých let minulého století. To v okolí chalupy rodičů ve Smržovce u Liberce proháněl s kamarády malé motorky – stadiony, pionýry a „pařezy“.
Jaké to mělo pokračování?
Později jsme jezdili s bráchou minikáry a jako kluci byli členy AMK Liberec. Zdravili jsme Břetislava Engeho a Zdeňka Vojtěcha, kteří tehdy jezdili mistrovství Evropy na okruzích s bavoráky. A my k nim vzhlíželi jako k bohům.
Toužil jste v tomhle věku více po autě nebo po motocyklu?
Jako kluk jsem toužil koupit si simsona, což byla kultovní motorka pár let před pádem bolševika. Dovážel se tehdy z NDR za šest tisíc korun a stály se na něj fronty i tři dny. Ale to se mi nikdy nesplnilo.
Litujete toho?
Dneska už ne, protože všechny další touhy po motorkách se mi podařilo si splnit. Tu současnou mám dva roky. Původně mě napadlo koupit si harleye, protože jsem staromilec a mám rád retro věci. A přesně v tomhle duchu se mi harley zamlouval. Byla možnost si jich několik vyzkoušet. Jenomže já s ním jezdil v lese i po poli a tam tenhle typ motorky nepatří. Tehdy mi došlo, že potřebuji úplně jiný stroj. A tak to vyhrálo cestovní enduro BMW F650 GS.
A proč právě ono?
Dal jsem na svoji intuici, která šla ruku v ruce s praktickými potřebami. Je to v základu osmistovka, ale se sníženým objemem motoru. Pro mě je důležité, že je nízká, abych dosáhl nohama na zem. Přední kolo je menší a poměr pro jízdu na silnici a v terénu je o něco více pro silnici. Pokud bych ji měl měnit, tak bych si pořídil GS Adventure.
S ohledem na to, že jste začal jezdit na malém motocyklu, dělal jste si řidičák již v patnácti?
Přesně tak, ale na auto až v osmadvaceti. Do té doby jsem měl neuvěřitelné štěstí, že mě policisté nikdy nepokutovali za to, že jezdím bez papírů.
To jste opravdu jezdil načerno?
Je fakt, že mě párkrát zastavili, ale to jsem ještě za bolševika řekl, že jsem papíry ztratil. Také jsem se jich občas začal ptát na cestu, a jak se mi je podařilo zaměstnat, nenapadlo je zkontrolovat, zda mám doklady.
Od kolika let jste řídil automobil?
Už od patnácti. Sotva jsme s bratrem dosáhli na pedály, tak nás táta posadil za volant a naučil nás řídit. Když mi bylo šestnáct, vyjeli jsme do Rakouska a já projel celé Alpy s tátou na sedadle spolujezdce.
Spočítal byste automobily, které jste vlastnil?
Prvním byl nějaký nissan střední třídy, který jsme měli půl na půl s Táňou Vilhelmovou. Moje skutečně první auto byl modrý golf. Viděl jsem ho u hudebníka Romana Holého a zatoužil přesně po takovém. Na rozdíl od simsona jsem si tenhle sen už splnil.
A jaká vozidla následovala posléze?
Pak přišel na řadu Smart Four Four. S tím jsem občas překvapoval řidiče služby SOS Drink, kteří říkali, že řídili už kdeco, ale takové auto ještě ne. Později se na mě usmálo štěstí v jednom ročníku vyhlášení ankety Český lev. Držitelé lva losovali o cenu, kterou byl Renault Clio. Já vyhrál, a to clio jsem si vyměnil za Megane Combi. Teď už několik let řídím Mitsubishi Outlander.
Co byste doporučil jako řidič auta motorkářům?
Aby si při zastavení na červenou sundali alespoň jednu nohu ze stupačky, jinak spadnou. Což už jsem párkrát zažil.
A co by naopak doporučil motorkář šoférům za volantem?
Chtěl bych je poprosit, aby s námi měli trpělivost. Jsou totiž někteří nervózové, kteří neustojí, že se motorkář prokličkuje kolem nich až ke světlům. Pochopte, že my na zelenou hned odjedeme a nikoho z vás nezdržujeme.
Jste schopen spočítat kolik „natočíte“ ročně kilometrů?
Na motocyklu deset tisíc a v autě třicet až pětatřicet tisíc kilometrů. To je dáno tím, že jezdím jako herec po republice na různá představení.
Proč jste vstoupil do projektu expedice Cestou necestou?
Abych si ověřil, co všechno jsem schopen zvládnout na motorce v extrémních podmínkách. A jelikož se nám všem loni v Turecku líbilo a našly se prostředky na další expedici, tak do toho jdu s chutí znovu. Svým způsobem to beru i jako přípravu na realizaci svého snu, kterým je touha vydat se ve světě někam sám, kde jsem ještě nebyl.
Nelákala by vás třeba Rallye Dakar?
Hm, děkuji, ale nechci. Tam už se závodí a já chci jet svoje tempo, svou trasu a prohlížet si krajinu a okolí.
Co když přijde nějaký technický zádrhel, zvládnete to?
No, řeknu vám, to by byl problém. Nejsem žádný talent a na některé věci přicházím sám a velmi pomalu.
Můžete dát příklad?
Když jsem si pořídil svoji první motorku, kterou byla starší Kawasaki 250, tak se mi ji podařilo zadřít, protože mi nikdo neřekl, že bych měl nalít olej do motoru. Já to jako technický laik nevěděl a oprava motoru stála polovinu toho, co motorka samotná. Když jsem loni na expedici v Turecku viděl, jak si Filip Blažek maže řetěz, tak jsem se ho zeptal, co to dělá. A on mi s údivem odpověděl otázkou, proč to taky nedělám. Takže, takhle to se mnou je.
Když se člověk podívá na vaši práci, řekl by, že v každém druhém filmu sedíte za volantem nebo za řídítky. Baví vás to?
Úplně moc miluju filmy, ve kterých můžu při natáčení řídit. Ať už to bylo Pupendo nebo Divoké včely, kde jsem měl starou motorku „kejvačku“ a jezdil s ní každou volnou chvíli mimo natáčení. A vůbec bomba byli Účastníci zájezdu. Když štáb řešil, zda mám řidičák na autobus, tak jsem je uklidnil, že to není důležité, protože autobus řídit umím. A nakonec to byl pro mě parádní zážitek.
A opravdu se někdy vydáte sám na motorce do neznámých krajin?
Putovat někde sám a být odkázaný jenom sám na sebe. Ještě sbírám zkušenosti a hledám odvahu. Cestovatel Igor Brezovar, který projel s motorkou celý svět, je důkazem, že se ale něco takového dá zvládnout.
Pavel Liška
- Narodil se 29. ledna 1972 v Liberci
- Vystudoval JAMU v Brně
- Účinkoval v HaDivadle v Brně a v Národním divadle (role Romea v Shakespearově hře Romeo a Julie)
- Od roku 1999 natočil patnáct filmů
- Držitel Českého lva za film Štěstí (2005)
- Otec syna Šimona Samuela (2005) z manželství s Kristýnou Liška Bokovou
