Rozhovor: Vodní mušketýři

Nejvýraznější osobou se stal „Vávra“ Hradilek. Stříbrný z loňské olympiády v Londýně (SM 33/12) uspěl v semifinále s protestem proti penalizaci a ve finále vyhrál o více než dvě sekundy. Další zlato přidal v závodě hlídek (týmů). „Tohle už nikdy nezažijeme. V Praze, na nejkrásnějším místě a před nejlepšími diváky,“ komentoval Hradilek medailový double. Dvojice Jaroslav Volf a Ondřej Štěpánek jezdí společně v deblkánoi třiadvacet let. Bohatou kariéru korunovali v posledním závodě své spolupráce stříbrnou medailí. Ke zlaté chyběly pouhé čtyři setiny. „Jsou to asi tak dva centimetry, ale nevadí nám to. Chtěli jsme končit s medailí. A to se nám povedlo,“ zhodnotil Štěpánek výsledek. Nejcennější kov pak přidali s parťákem také v závodě hlídek.

Voda je lepší z lodě

Vodním mušketýrům jsme položili shodné otázky na motoristická témata.

Jste řidič konzument, nebo labužník?

Vavřinec Hradilek: Určitě konzument, který auto potřebuje.

Jaroslav Volf: Označil bych se za toho prvního, protože auto používám takřka výhradně jako dopravní prostředek.

Ondřej Štěpánek: Do doby před příchodem rodiny labužník. Navíc táta, který je automechanikem, mi auto vždycky trochu vyšperkoval. Teď je však ze mě konzument, kterému nevadí, že děti dělají v autě nepořádek.

Čím jezdíte a proč?

VH: Opelem Mokka. Letos jsem nemusel extra moc cestovat a tohle auto mi sedlo od první chvíle. Není zase tak mohutné, je kompaktní, dá se do něj naložit spousta věcí, kajak na střechu a má ohromně živý motor.

JV: V současné době mondeem, které je mým třetím autem.

OŠ: Jezdím passatem čtyřkolkou, který mi vyhovuje. Dostanu se s i v zimě do hor.

Čemu dáváte při výběru vozu přednost?

VH: Podle vlastního výběru jsem zatím žádné auto nepořizoval, spíše dostával. JV: Praktickým stránkám pro své potřeby a hodně také zohledňuji cenu vozu.

OŠ: Prostoru, abychom se s manželkou a dětmi vešli se vším, co musíme převážet.

Zažil jste nebezpečný smyk?

VH: Několikrát na polygonu, ale v běžném provozu zatím nic vážného.

JV: Jednou pořádný na sněhu, když jsem auto naštěstí neposlal do lesa. To mi vyskočil tep na sto osmdesát, což je hodnota, kterou mívám v cíli závodu.

OŠ: Bydlím v Benátkách nad Jizerou, takže cestu znám dobře a už vím, kde a v jaké prohlubni je voda. Snažím se to hlídat.

Je lepší zažít vodu v lodi, nebo v autě?

VH: Určitě to první, protože tam to mívám pod kontrolou.

JV: Rozhodně na vodě. V každém případě se snažím udržet loď pod kontrolou. To samé by mělo platit na silnici, aby měli řidiči vždy auto pod kontrolou.

OŠ: Rozhodně s pádlem v ruce, protože za volantem to není nikdy nic příjemného.

Kolik kilometrů zdoláte ročně?

VH: Docela dost. Letos jenom od března patnáct tisíc.

JV: Odhaduji to kolem třiceti tisíc.

OŠ: Mezi třiceti až čtyřiceti tisíci.

Jakou rychlostí jste jel nejrychleji?

VH: Tohle moc neprožívám. Občas sešlápnu plyn, ale konkrétní číslo si nepamatuju.

JV: Jednou s parťákem z lodě 190 km/h. Nedávno jsem se díval na tachometr svýho auta, kde byla nejvýš hodnota 240 km/h, ale nikdy mě nenapadlo to zkoušet.

OŠ: Když jsem byl ve věku, kdy mě to zajímalo, nebylo po ruce silné auto. A teď už mě to tolik neláká. Jen jednou v Německu bylo na tachometru 220 km/h.

Co vám při řízení nejvíce vadí?

VH: Jízda po dálnici. Raději jezdím po horách a užívám si pohled na krajinu.

JV: Bydlím v Brandýse nad Labem, takže stav silnic. Něco se sice zlepšilo, ale loni byly dotace zastaveny. Takže se musíme smířit s tím, že se to jen tak nezlepší.

OŠ: Řidiči, kteří nespolupracují. Neustále vám dávají najevo, že jedete rychle nebo pomalu, ale ne tak, jak chtějí oni.

Kam nejraději cestujete?

VH: Tam, kde se mi líbí, kde nejezdí moc aut a můžu pořád točit volantem.

JV: V Česku do Jizerských hor kolem Bedřichova nebo na Horní Mísečky v Krkonoších. Tam je dost zatáček a to se mi líbí.

OŠ: V zimě jsme každý víkend na horách v Rokytnici nad Jizerou, kde s rodinou lyžujeme.

Jaký je váš nejsilnější motoristický zážitek?

VH: Když jsem jezdil na okruhu v Sosnové s rallyekrosovým speciálem. Užil jsem si také v Mostě závodní tahače. S tím pětitunovým monstrem bych se rád svezl.

JV: Nemusím cestovat po Francii, protože tahle země mi připadá poněkud zvláštní… Ovšem když cestujeme na Perpignan, užívám si tamní přírodu.

OŠ: Jezdíme hodně za závody po Evropě. Když vidím různé nehody a neštěstí, považuji za největší zážitek, že se v pořádku dostanu do cíle cesty.

Máte motoristický sen?

VH: Líbí se mi rallye a rád bych se svezl v soutěžním speciálu jako navigátor.

JV: Příští rok čekáme přírůstek do rodiny, takže to bude chtít větší auto. Současné velké je pro nás už malé, protože neustále vozíme kola, lyže nebo surfy. Viděl bych to asi na Ford S-Max.

OŠ: Mám už všechny splněné z dětství, kdy jsem seděl za volanty snad všech krásných a silných aut, ať už to byly bavoráky nebo audiny. Když na nich táta dělal, měl jsem je prolezlá skrz naskrz. Ještě než mi bylo patnáct, mohl jsem s nimi jezdit po dvoře a parkovat je.