Reportáž: Žluťásek měl jediného pána (+video)
Fotogalerie
12 fotografií
Škoda 110 R Zdeňka Plechače zažila doslova snový život. Erko koupil kdysi coby nové a po bezmála čtyřiceti letech renovoval do původního stavu.
(více v čísle 43/13)Auto za čtyřicet let nikdy nebylo v servisu. Začíná majitel žlutého erka Zdeněk Plechač (67) z Čelákovic své vyprávění. Kromě prvních dvou garančních prohlídek v 1000 a 2500 kilometrech si na něm dělal majitel všechno sám. Přitom s ním jezdil i k moři do Chorvatska, v zimě zase lyžovat na hory. Ještě před dvanácti lety s autem normálně jezdil. Pak ho dal do užívání dceři a nakonec značky na deset let uložil do registru.
Samotný osud žlutého kupé je zajímavý. Z továrny vyjelo po prázdninách roku 1973 coby model následující sezóny. Na Prvního Máje 1974 si užilo okamžiky slávy v koloně a pak stálo několik měsíců ve výloze prodejny nových automobilů na tehdejší Leninově třídě (dnes Náměstí Republiky) v Mladé Boleslavi. Pro vůz v příplatkové specifikaci M (plus 1415,50 Kčs) si měl přijít prominentní kupec. Dokonce k němu nachystali i sportovní hliníková kola. Jenže zájemce se nakonec nedostavil a přes známého se o něm dozvěděl současný majitel.
Místo ceníkových 81 000 za něj dal 60 803,50 Kčs. „Dvacet tisíc bylo tehdy hodně peněz, takže jsem citelně ušetřil,“ vzpomíná. „Pracoval jsem tehdy jako kovomodelář, prodal jsem svého Spartaka a půjčil si od dědy šest tisíc na koupi Erka. Nikdy jsem nekouřil, nepil a šetřil na auto,“ vybavuje si a připomene i závist okolí, když tehdy exkluzivní auto koupil.
Zdeněk Plechač dodnes nechápe, proč pro vůz nachystali šestero hliníkáčů. Dva náhradní tak má dodnes schovány v garáži. Stejně jako řadu dalších součástek, které tehdy podle zvyku nakupoval, protože by se jednou mohly hodit. Při renovaci tak vystačil s domácími zásobami. „Všechno jsem doma měl, takže mě renovace vyšla jen na nějakých třicet tisíc korun,“ říká při pohledu na auto, které vypadá jako by právě vyjelo z fabriky. Vzpomíná přitom na rozhovor s dalším sběratelem, který ocenil hodnotu svého kousku na dvě stě tisíc korun. Jen lak 45 tis Kč, čalounění 50 tis Kč.
Na voze je nová například vodní a palivová pumpa, chladič, přední náprava, všechny blatníky, stejně jako přední i zadní čelo. Zažloutlá okna vyměnil i s těsnicími gumami. Ale například chromované lišty okolo oken či stírače jsou původní, jen přeleštěné. Kola s novými pneumatikami brzdí nové kotouče. „Nejvíc shánění dala gumová koncovka na řadicí páce, která se stářím rozpadla,“ říká Zdeněk Plechač. Potíž je v tom, že originální už v době používání auta většina majitelů vyměnila za jinou z příslušenství a tak je dnes potíž ji sehnat. Nakonec se podařilo u kamaráda, který vyklízel garáž.
A co by vzkázal nadšencům, kteří by se chtěli pustit do na pohle
d jednoduché renovace českého vozu? „Pokud nemáte náhradní součástky, tak se do toho vůbec nepouštějte,“ končí. Ví, o čem mluví, veteráni jsou pro něj vášní. Kromě žluťáska totiž vlastní ještě Tatru 57B, Opel Olympia a kolem pětadvaceti historických motocyklů…
