Příběh: Traktory tady milují (+ velká fotogalerie)
Fotogalerie
8 fotografií
Sbírku bezmála sedmi desítek traktorů opečovávají otec a syn Stránští od Nového Bydžova. Za ten nejvytouženější neváhali zaplatit milionovou částku.
(více v čísle 45/13)Za tohle že bychom koupili slušný dům? divíme se při pohledu na zelený traktor, který vypadá úplně stejně jako ten, co si vyrobil soused metodou samodomo. Jenže traktor Svoboda DK5 představuje skutečný poklad. Vyráběl se mezi lety 1934 až 1936 v omezeném množství. I přes pohon pouhým jediným válcem (zato o objemu 1,7 l) utáhne osm tun, a aby ho současní majitelé získali, vyměnili za něj opravdové letadlo. „Pán nechtěl traktor za nic na světě prodat, a tak si myslel, že mě odbude nesplnitelným požadavkem. Podíval se proto na nebe, že prý by se mu líbilo létat nad vesnicí. Tak jsem mu nechal vyrobit vlastní letadlo a traktor je teď náš,“ směje se sběratel Vladimír Stránský. Těžko říct, nakolik je historka pravdivá a jak moc patří ke sběratelskému žargonu. Jisté ale je, že hodnota starých československých traktorů opravdu může přesáhnout milion korun. Navíc už je jich málo.
Vladimír spolu se synem Janem vybudovali ve Sloupnu u Nového Bydžova sbírku sedmašedesáti traktorů. Čtete správně, dokonce kvůli její velikosti neváhali koupit opuštěný zemědělský areál, aby měli kde garážovat. Nejvíc ze všeho si cení právě osmimetrákového prcka ze třicátých let. Pro laika je to nepochopitelné. Stránští ho mají teprve půl roku, moc prý právě tento kousek chtěli. Na pořizovací hodnotu se ani neptejte, ze sběratelů ji prostě nedostanete. Prý už je dokonce k prodeji přemlouval jiný sběratel, co dorazil rovnou s hotovými penězi v aktovce. „Ale dokud nebudu na márách, ten traktor neprodám,“ striktně kroutí hlavou otec Vladimír.
Sbírka rodiny Stránských je o to zajímavější, že ji dávají dohromady teprve Oba Stránští mají k traktorům blízko, protože se živí zemními pracemi. Své mazlíčky ze sbírky však prý k obživě nevyužívají. Na to mají moderní nástupce. Na každý z kousků se proto dostane jen jednou za rok, kdy se ujede aspoň pár stovek metrů na slavnostní traktoriádě.
Nejzajímavější je, že byste na první pohled do obou pánů vlastnictví tak cenných pokladů nehádali. „To je jednoduché. Na dovolené nejezdíme, nekupujeme si drahá auta a naší radostí jsou staré traktory,“ směje se syn Jan, který navíc vlastní sbírku více než dvaceti motorek. Je k nevíře, co se mnohdy v nenápadných vesnických stodolách skrývá…
