Herečka Jitka Schneiderová: Na lentilku vzpomínám doteď | SvetMotoru.cz
Svět Motorů

Nejčtenější a nejprodávanější
motoristický časopis

30. 11. 2013

Herečka Jitka Schneiderová: Na lentilku vzpomínám doteď

Rozhovor s Jitkou Schneiderovou vedl Petr Barták.

Vypadá křehce, ale je to jen zdání. Ve vztahu k řízení jsme od herečky Jitky Schneiderové tak jasně formulované postoje ani nečekali!

(více v čísle 47/13)

Většina si ji pamatuje jako Hanku v Samotářích, učitelku Alici ve filmu Jak se krotí krokodýli nebo princeznu v pohádce Jezerní královna. Aktuálně ji můžeme vídat ve druhé sérii Sanitky.

Co pro vás jízda autem znamená?

Ze všeho nejvíc relax, za volantem si vážně odpočinu. Vyhledávám spíše krajiny na delší vzdálenost. V Praze se takhle moc jezdit nedá, na druhou stranu nikde se nenaučíte znát všechny nástrahy provozu tak rychle a dobře jako právě tady. Praha je tréninkem nervů.

Nebývá ho někdy přespříliš?

Ne, musíme tu přece všichni žít. A i když nervy hrají za volantem velkou roli a emoce s námi na silnicích mávají, je namístě se uklidnit a zapojit mozek: Co když ten, co se mi tlačí zezadu na auto, pospíchá z vážného důvodu? Nikdy zkrátka nevíte, proč to dotyčný řidič dělá. Jestli si jen pozvedává zvadlé sebevědomí, nebo jde o skutečně vážnou věc. Veze třeba dítě do nemocnice. A tak lidi, co se mi tlačí za záda, raději hned pouštím.

Jaká je vaše nejstarší vzpomínka na motory?

Jízda autem se mi líbila už jako dítěti. Dodneška vzpomínám na rodinné výlety s tatínkem v naší ladě.

A první kontakty s volantem?

Řidičák jsem si dělala už v sedmnácti na střední, ale bylo to takové zvláštní. Měli jsme vždy jednou za týden hodinu teorie, nejezdilo se. Trvalo to půlrok! Je jasné, že mi potom jízdy moc nešly. Když jsem pak papíry udělala, začali jsme s tátou pilovat řízení vlastně znovu od začátku.

Na Znojmo a Brno to asi stačilo, ale Praha?

Když jsem po třech a půl letech na JAMU v Brně přešla na DAMU do Prahy, teprve jsem zjistila, co je to umět řídit. Tehdejší přítel byl velmi trpělivý, to mi hodně pomohlo. Kromě řízení jsem se zdokonalila i ve znalosti města. Prahu z auta znám opravdu moc dobře.

Co bylo vaším prvním vozem?

Na lentilku, jak jsem říkala své červené corse, vzpomínám doteď! Byly jsme spolu v polovině devadesátých let dokonale srostlé.

Ale asi jste se jí nakonec zbavila, že?

Ano, dalším autem byl golf ve sportovnější verzi s pohonem všech kol. To bylo panečku auto! Pak jsem ale čekala rodinu a potřebovala víc místa. Volba padla na Volvo V70.

Jaké kritérium rozhodovalo?

Cítila jsem se v něm jako v pokojíčku. Nejen kvůli velkému prostoru kombíku, ale hlavně díky bezpečí, které poskytoval.

Tenhle vůz už je ale starší pán. Řídíte ho ještě?

Kdepak, už dávno dosloužil. Poslední dobou jsem si oblíbila řízení s automatickou převodovkou, teď se vozím v BMW 3. A jsem moc spokojená.

Řídíte ráda?

Jo. Navíc si myslím, že za volantem jsem tak trochu chlap. Ráda jezdím rychle. Ale jen sama. Když někoho vezu, víc se hlídám.

A coby spolujezdec?

 Nesednu si ke každému, musím být přesvědčena, že umí řídit. Navíc jsem taková, že když cítím nejistotu u řidiče, vystřídám ho!

Myslíte asi pány. Jak reagují?

No, nikdy se jim to moc nelíbilo. Výměnu za volantem nesou těžce. Znáte to, uražená ješitnost.

Když jste zmínila sklon k rychlosti: vyrážíte raději na dálnici?

Vůbec! Vadí mi řidiči, kteří jedou v levém pruhu celou dobu a na tachometru mají s bídou sto pětadvacet. Já se při jízdě ráda rozhlížím po pěkných autech, a tak mám nohu pořád připravenou na brzdě…

Rychlá jízda, to si říká o konflikt s předpisy. Stalo se?

Ano, jela jsem rychle v obci. Navíc v mlze.

Nasadila jste ženské zbraně?

Ne, věděla jsem, že policisté jsou v právu. Stálo mě to peníze a body. Ale už je mám smazané. Jsem vzorná! S policií se nehádám, chybu hledám především u sebe. Mám zkušenost, že pak nejsou při kontrole tak přísní. A už jsem svůj přístup i ocenila. Stalo se mi totiž, že mě při silniční kontrole zastavili a já klidně předložila řidičák. A nestačila jsem se divit.

Co se stalo?

Nebyla jsem si ničeho vědomá, na výměnu dokladu do konce roku je přece ještě čas, říkala jsem si. Jaké ale bylo moje překvapení, když policista sdělil, že můj řidičák byl už dva roky neplatný! A víte, co bylo pikantní?

Necháme se poddat.

Se stejným dokladem jsem byla kontrolována půl roku předtím, a tehdy žádný zádrhel nenastal. Teď už mám samozřejmě všechno v pořádku.

A co jste tedy ocenila?

Pustili mě. Pochopili, že si vše hned zařídím.

Hrajete ve filmu, v televizi. A v Sanitce 2 se to auty jen hemží. Je rozdíl mezi řidičem v civilu a při natáčení?

Ano, musíte umět jet a zastavit tak, aby na vás celou dobu ostřila kamera. A taky zabrzdit přesně tam, kde to žádá režie. To bývá složité, a tak se záběr musí několikrát opakovat.

Kolikrát?

Točí se to klidně desetkrát.

Musí to umět všichni?

Měli by, ale třeba Jirka Lábus se nechá jen vozit.

Kolik kilometrů ročně zdoláte?

V autě jsem často, nerada chodím pěšky. Jezdím také za rodiči do Znojma, kilometry narůstají. Za rok rozhodně najedu dvacet tisíc kilometrů.

Zmínila jste rychlou jízdu. Kde jste pokořila nejvyšší rychlost?

V Německu na dálnici. Z napěchovaného bavoráku půjčeného od kamaráda jsem vytáhla dobře dvě stě dvacet.

Bála jste se?

Ne, už jsem říkala, že ráda jezdím rychle, takže to trochu musím umět. A když mě někdo veze, pak mu musím věřit. To snesu dvě stě třicet i jako spolujezdec.

Jak cestovat rychle, a přitom bezpečně?

Chce to dobře si porozumět s vlastním autem. Každé reaguje jinak. Aby si s ním člověk mohl troufnout na větší rychlost, musí se s vozem sžít a vědět, co si může dovolit. To trvá měsíce. Nerozumím proto mladým klukům, kteří si pořídí silný model a v krátké době s ním skončí ve stromě. Nemají pud sebezáchovy ani pocit zodpovědnosti.

To nám nejde dohromady. Rychlá jízda a zodpovědnost?

Ano, ráda řídím rychle. Ale mám pořád nohu u brzdy. Navíc ten pocit, že kdyby se něco přihodilo, třeba i fatálního – jak s tím žít? Vždyť byste tu vinu nesli celý život.

Máte na silnici z něčeho strach?

Z lidí, kteří jsou normálně úplně v pohodě, ale za volantem se mění ve zvířata. Se zvukem motoru mají před očima rudou mlhu, nadávají a jsou agresivní.

Máte vysněné auto?

Líbilo by se mi usednout na chvíli do formule 1. Ještě více než samotná jízda by mě ale zajímalo zákulisí stáje. Vidět na vlastní oči, jak to tam žije, jak dokážou mechanici pro jezdce rychle měnit gumy, tankovat a tak.

Vizitka

Narodila se ve Znojmě v roce 1973, od dětství chtěla být učitelkou. Nakonec se vydala na hereckou dráhu. Hrála v Brně a Praze, známá je účinkováním ve studiu Ypsilon. V současnosti je na volné noze. Manželství s Davidem Švehlíkem, z něhož má dceru Sofi i Annu (* 2006), skončilo rozchodem.

Vyšlo v časopisu

Svět motorů
47 / 2013 Objednat číslo Další články z čísla
Sdílej na facebooku
 

Archiv PDF


Přihlásit se / Zaregistrovat se
Vstup do archivu používá nový, uživatelsky vylepšený systém přihlášení. Pro vstup do archivu potřebujete jednotný účet platný pro všechny weby vydavatelství CZECH NEWS CENTER a.s.Po přihlášení pokračujte zde!

Zapomněli jste heslo?
 
 

Redakce

Adresa: Komunardů 1584/42, 170 00 Praha 7
Email: svet.motoru@cncenter.cz
Telefon: 225 977 851