Lidé se zajímavými vozidly: Denně v ní jezdím do práce
Fotogalerie
12 fotografií
Zatímco staré felicie a octavie už jsou ceněnými veterány, na Škodu 1202 se zapomíná. Ladislav Steinhauser z Tišnova si jednu postavil z nových dílů. A používá ji každý den.
Chtěl jsem řazení na podlaze, jako měl v autě dědeček, tak ho tam mám. Těmito slovy odráží případné kritiky pravověrných veteránistů Ladislav Steinhauser. Nestydí se za to, že je jeho vůz složený z nových dílů. Naopak je pyšný, že své vlastnoručně zrenovované auto nepoužívá jen na občasné srazové projížďky, ale denně v něm v létě jezdí do práce. Stejně jako dalšími starými vozy, které doma opečovává.
Jak jste se k autu dostal?
Koupil jsem ho před šesti lety od známého jako narychlo spravený vrak. Karoserie byla sice po laku, ale když jsem se rozhodl vyměnit jen převodku řízení, skončil jsem postupným renovováním celého auta do posledního šroubku.
Proč jste si pořídil Škodu 1202?
Děda měl úplně stejnou světle modrou. Jako kluk jsem se v ní strašně rád vozil. A tak jsem své auto postavil z nostalgie podle dědečkova. Kromě toho jsem vždycky toužil po volze, jakou měl zase druhý dědeček. Tak jsem si ji také pořídil a teď čeká na renovaci. Je to práce na dalších pět let.
Zvládl jste renovaci stejšnu sám?
Už jsem měl zkušenost z Tatry 613. Dvanáctsetdvojka je ale tak jednoduchá, že to ve srovnání s tatrou byla legrace. Všechno kromě laku a čalounění jsem dělal sám. Vlastně jsem jen skládal nové díly, skoro nic na autě nebylo nikdy předtím použito.
Čeho si na voze nejvíc ceníte?
Karoserie, která ležela čtyřicet let ve stodole jen v základním laku. Přijela prý před lety vlakem jako náhradní díl. Na staré škodovky se dnes ještě dá hodně sehnat, takže jsem ani jedinou součástku nemusel dávat chromovat. Bez plechů a sedaček mám v bednách ještě několik takových aut.
Co bylo při opravě nejtěžší?
Nasadit čelní okno. Nechtělo vůbec zapadnout do výřezu v karoserii. Nechápal jsem to, vždyť tam přece dřív bylo. Jenže pak mi došlo, že karoserie vlastně nikdy nebyla použitá a tehdy se při výrobě na nějakou přesnost nehledělo. Lem střechy nahoře přečníval, proto nasazování mi okno vypadlo na kapotu a sklouzlo po blatníku. Takže jsem obojí musel ještě přelakovávat.
Lákají vás jiné veterány?
Nelákají, kupuji auta z nostalgie a necítím je jako veterány. Mají běžné bílé značky, platím si normální povinné ručení a nemám na ně veteránskou testaci. Tatrou jsem denně cestoval do práce a najezdil sedm tisíc. Stejně tak nyní používám i stejšn – od jara do podzimu. A před Vánoci jsem s ním dokonce vezl stromek. Asi by nebyl problém získat veteránskou testaci, ale auto není v původním stavu, jak vyjelo z továrny.
Proč?
Vozy se tehdy různě vylepšovaly a opravovaly. Už po pár letech dostalo auto nový motor, po letech další. Nebo karoserii. Takže jde o dobové úpravy. Já mám například rok výroby šedesát dva, ale karoserii o tři roky mladší. Řazení by mělo být pod volantem, mám ho však na podlaze. A na karoserii nejsou chromované lišty, mně se takto líbí její čisté linie.
Není škoda jezdit denně tak starým autem?
Renovace proběhla pečlivě do šroubku a vím, že to vůz zvládne. Mám nové brzdy, pneumatiky, repasovaný podvozek. Světla normálně svítí, stěrače stírají. Jasně že auto nemá posilovač. Ale když dupnete na brzdy, normálně brzdí. Dokonce ani jízdní vlastnosti nejsou takové, jak se v dobových pamětech straší. Přesto pochopitelně platí, že když je mokro, na úzkých podseknutých kolech to s autem dost cvičí.
Jaké další modely vlastníte?
Kromě dvanáctsetdvojky, tatry a volhy jsem si na běžné jezdění koupil sedmnáctileté šestiválcové BMW. Rodinnou mazdu nechávám manželce. Když ale někam jede celá rodina, nejsem líný přendat dětské sedačky do bavoráku. Pořád je v něm krásné svezení.
