Lidé se zajímavými vozidly: 20 let a stále spolu
Fotogalerie
7 fotografií
Šmrncovní služebák Bodieho a Doyla chtěl mít před víc než třiceti lety každý divák britského seriálu. Svatopluk Řezníček si časem sen splnil, přestože pro něj prý Profesionálové vzorem nebyli.
(více v čísle 9/14)Prvního února tomu bylo dvacet let, co jsem si pořídil Ford Capri – a mám ho dosud. Těmito slovy se v dopise ozval výtvarník Svatopluk Řezníček s tím, jestli by nás jeho auto nezajímalo. Sympatický chlapík z Brna se totiž skromně domníval, že pro nás budou potrhané sedačky a originální patina jeho capri důvodem, abychom příběh přešli bez povšimnutí. Přitom právě jeho život s „malou klukovskou sbírkou velkých angličáků“ bychom mohli pokládat do našeho seriálu za vzorový! Prozradíme, že Svatopluk jako skutečný fanda opečovává ještě Ford Sierra 4x4 Cosworth a Jaguar XJS-V12. A dokonce kvůli autům neváhal složit živnostenskou zkoušku pro mechaniky, aby je uměl kvalifikovaně opravovat.
„Ostatní chodí do bazarů, já kupuji auta z ulice,“ směje se Svatopluk a rozplétá neuvěřitelný příběh. Jako své první auto si totiž tehdy mladičký student pořídil Tatru 603! „Denně jsem kolem ní chodil do školy, stála na vypuštěných gumách. Tak jsem nechal lístek za oknem, až to vyšlo,“ vzpomíná. Po půlroce se ovšem dozvěděl o svém snu – Fordu Capri, který stál nedaleko Brna na zahradě lakýrnické dílny. A tatrovka šla do světa.
„Capri přijelo z Německa na lakování, jenže majitel už o něj nejevil zájem. Rok jsem se chodil ptát, až mi ho za dvanáct tisíc korun prodali,“ odkazuje na únor 1994. Auto pořízené z úspor, pojistky a přispění rodičů hned půl roku nato naboural, když omámen zubařským zákrokem nedal přednost tramvaji. Nic se nestalo, pochroumaný blatník se podařilo vyklepat. Svatopluk postupně vozem najezdil sto tisíc kilometrů, až – jak sám říká – ho v roce 1999 každodenním používáním dovedl do předrenovačního stavu.
Auto schoval, pořídil si jiné na běžné jezdění a postupně nakupoval součástky na renovaci. Velkým problémem starých fordů je totiž koroze. Povrchovou mají skoro všechny, mnohem horší jen ta, co není vidět – u nosníků zadní nápravy. Svatopluk dokonce sehnal z ciziny mladší a na pohled zachovalejší capri. „Jenže jsem časem zjistil, že čím mladší, tím víc rezne,“ kroutí hlavou. Nechal si proto původní vůz a novější prodal. Díly se prý ještě dají sehnat, některé dokonce přes ofi ciální dealery Fordu. „Hadici k chladiči mi díky propojení systému objevili až v Rakousku a dorazila za pár dnů,“ říká a upozorňuje na jiné nedostupné součástky. Například charakteristické velkoplošné polepy na dolní polovině boků karoserie, které se díky své odbornosti rozhodl vyrábět pro ostatní fandy. Postupně je začal nabízet i na jiné podobné youngtimery.
Zatímco dřív jezdil Svatopluk autem do Rakouska, navštěvoval Vídeň a objel s ním Čechy, teď mu dopřává klidu. Ročně tak spolu absolvují jen nějakých 3000 kilometrů. A jak vůz jezdí? Díky ochotě majitele jsme mohli na vlastní kůži vyzkoušet, že se vodí parádně. Řízení bez posilovače chce trochu síly, ale řazení čtyř rychlostních stupňů pracuje jako zamlada. A pružnost agregátu V6 je prostě lahoda. „Dvoulitrový šestiválec je sice s devadesáti koňmi slabý, ale odolný díky tomu, že je z nabízených motorů jedním z nejstarších,“ říká Svatopluk a pochvaluje si mechanickou nenáročnost vozu na opravy a servis. Jako klady připomíná účinné topení a velký zavazadelník. Coby výtvarník v něm dokonce převáží třírozměrné modely budov pro architekty.
