Lidí se zajímavými vozidly: Znám příběh každé součástky

Není pravda, že trabant nerezne! Těmito slovy boří zažitý mýtus majitel kombíku z Lysé nad Labem. A hned si v garáži kleká pod svého trabiho ukazovat nám slabá místa zadních lemů, která se musela vyvařit. Jeho hráškově zelený kombík vypadá, jako by právě vyjel z továrny. Však prodělal pečlivou sedmiletou renovaci. Majitel ji spočítal na 120 000 Kč, dnes by prý taková stála asi dvě stě.

„Když jsem sháněl levné auto na dojíždění jako student, vyšel mi z toho jako nejvhodnější právě trabant,“ vzpomíná Martin, jak se před třinácti lety k vozu dostal. Zelené kombi se mu hned zalíbilo, mezi okoukanými bílými a šedivými tudory bylo vzácné. Navíc s dvanáctivoltovou elektroinstalací. A také mělo zajímavou historii – u pražského Hlavního nádraží ho prý v roce 1989 nechali Němci prchající z NDR. Jenže náhradní díly byly tehdy nedostatkové, postupně se proto z takto doložených trabiků ztrácely součástky, až auta zmizela docela.

Kolotočem událostí se vůz s rokem výroby 1985 ocitl na dokladech z mnohem staršího vozu (ofi ciálně coby výměna karoserie) a vystřídal několik majitelů. Ten poslední – autobusák z Kolína – ho nabídl k prodeji v roce 2001. Jenže než stihl Martin zavolat, už vůz koupil důchodce z Prahy. Mladý student se nehodlal vzdát a nakonec čerstvého kupce přesvědčil, aby mu auto prodal. Nešlo to ale snadno. „Dohodnutá cena dvanácti tisíc korun se zvýšila o pětistovku, protože pán zrovna natankoval nádrž. Odmítl slevit a já nechtěl kupovat palivo, které je součástí auta,“ vzpomíná Martin, jak se vůz hned zkraje prodražil. Pozdější soužití začalo hned tím, že se trabík za pár¨ kilometrů zastavil. Martin se tak musel naučit všechny fígle a triky starých trabantistů. „Třeba kopec na Rudnou byl pro nás prokletým místem. Tam jsme zůstali pětkrát viset kvůli přehřátým cívkám,“ směje se majitel a vyzdvihuje komunitu trabantistů. „Jednou jela kolem holka s modrým trabantem a ptala se, jestli nepotřebujeme pomoc. Věnovala nám novou cívku a mohli jsme jet dál. Hledal jsem ji pak v trabant ale nenašel,“ říká Martin. Jakmile začal vydělávat, rozhodl se vůz zrenovovat. „Když jsem chtěl vyvařit rám, kroutil řemeslník hlavou, že bude levnější sehnat celý jiný trabant. Jenže já chtěl opravit zrovna toho svého, měl jsem k němu řadu vzpomínek,“ chválí dnes majitel své rozhodnutí. Renovaci chtěl důkladnou a pořádnou, proto vůz svěřil na dlouhé dva roky do rukou nadšenců z plzeňského klubu. Ti auto znovu postavili z originálních německých dílů bez využití nekvalitních novodobých replik. Shánění součástek je Martinovým koníčkem a trabant velkou zálibou. Kromě toho u něj v garáži najdete simsony, které se mu rovněž zalíbily. Dvoudobé motory má rád. I když nekriticky připomíná, že s trabantem byly vždycky potíže. Například ho kvůli brzdám pokaždé vyhodili z STK. Po renovaci už staronový vůz podobnými bolístkami netrpí a zase peláší jako splašená trsátka.